Aktuální spor o dofinancování sociálních služeb je obzvláště tvrdý. Zdá se, že jejich poskytovatelům v pobytových zařízeních, v ambulantních a terénních službách - je jich celkem 2150 - došla trpělivost s letitým handrkováním se státem, z čeho a jak se služby doplatí, když státní rozpočet tuto kolonku notoricky podstřeluje. Letos je to o to pikantnější, že vláda dala poskytovatelům silný argument - svým nařízením zvedla zaměstnancům v sociálních službách platy, ale už na jejich dorovnání krajům neposlala peníze v plné výši. A ty vzkázaly vládě: Buď pošlete dvě miliardy navíc, nebo se bude propouštět a vy ohrozíte seniory, lidi v nouzi a bezprizorní děti. Přetahovaná mezi ministryní sociál- B ua kraji spolu s Asociací poskytovatelů sociálních služeb, následně medializované přestřelky mezi Maláčovou a ministryní financí Alenou Schillerovou o tom, kde ty peníze navíc „najít“, nicméně jasně ukázaly, že celý systém financování je zralý na změnu. A především na vytvoření koncepce, jak dál. Stárnutí populace a s tím spojený hlad po těchto službách je neoddiskutovatelný a erár lije do systémů další a další miliardy, přesto to nestačí.
Našly, nenašly naše ministryně?
Maláčová se Schillerovou nakonec vyjednaly kompromis. MPSV pošle ze svých zdrojů půl miliardy, stejnou sumu našly finance a zhruba 1,5 miliardy zajistí dotační programy. Jenomže kýžený smír nepřišel. Není totiž jasné, jestli to bude stačit.
„Kraje budou pokračovat v individuálních projektech. Podle mého názoru se jim do konce roku může podařit dočerpat půl miliardy korun, jenže potřeba je miliarda. My budeme zjišťovat, co to znamená pro jednotlivé poskytovatele“ říká Jiří Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb (APSS). Vláda se nicméně usnesla, že se už k dofinancování sociálních služeb nebude vracet. Z návrhu rozpočtu na příští rok je navíc patrné, že resort má mít vyčleněnou pro sociální služby na příští rok stejnou sumu jako letos -15,7 miliardy korun. Suma je to sice nejvyšší za posledních deset let - od roku 2007 vzrostla ze 7,1 miliardy, tedy téměř o 7,6 miliardy -nicméně se ukazuje, že nestačí.
Záruku, že se příští rok situace nebude opakovat, nedávají zatím ani kroky resortu do budoucna, který připravuje novelu měnící financování sociálních služeb. Ta má napevno stanovit podíl peněz, který bude alokovat stát (85 procent), kraje (deset procent) a obce (pět procent). Ten víceméně odpovídá současnosti, problémem je spíše suma. „MPSV nyní navrhuje, aby se dotace na sociální služby staly mandatorním výdajem a byly přiděleny na tříleté období, s čímž lze jen souhlasit. To by mohlo přinést zařízením jistotu financování, po které už roky volají. Náklady ovšem výrazně rostou a současný systém financování na to neumí reagovat a stát se v této věci nikdy nechoval odpovědně“ reaguje Horečky. Změny by tak jako tak měly platit až za dva roky.
Zatím je také ve hře zvýšení maximálních plateb za ubytování a stravování v sociálních službách. Pokud by platilo od října, jen letos by přineslo dodatečných 50 milionů korun zdrojů, v příštím roce až půl miliardy korun. Zdá se ale, že MPSV tomu není příliš nakloněno.
Příspěvky letí do nebe
Výdaje státu se ale příští rok výrazně zvýší ve výplatách příspěvku na péči. Ten roste ještě rychleji než výdaje státu na samotné sociální služby. V roce 2007 činily výdaje rozpočtu na příspěvek 15 miliard, loni už to bylo 26,6 miliardy. Vzhledem ke zvýšení příspěvku ve třetím a čtvrtém stupni závislosti budou příští rok tyto výdaje už 31 miliard. Příspěvek činí část z celkových zdrojů financování sociálních služeb a je to tak logické. Jenomže ta část je poměrně malá - loni to bylo podle údajů MPSV zhruba 7,5 miliardy korun -, ukazuje se tedy, že jeho příjemci si za něj služby příliš nepořizují. „Problém je, že 75 procent těchto příspěvků není využito na sociální služby a v řadě případů je chápáno spíše jako vylepšení rodinného rozpočtu nebo jako kompenzace zhoršení zdravotního stavu. My jsme jediná země v Evropě, kde je příspěvek vyplácen bez jakékoliv vazby na čerpání sociálních služeb nebo podmínek využití či funkční kontroly. Je třeba jej lépe zacílit“ podotýká Horecký.
Zároveň bude podle něj nutné zvýšit participaci soukromých osob. Dnes čerpají péči od státu bez ohledu na to, jestli mají dostatek peněz. „Dávky
a sociální ochrana - mají nastupovat až v případě, že si danou službu, kterou prokazatelně potřebují, nemohou dovolit. Takto je to běžné ve většině západoevropských zemí“ soudí Horecký. A v neposlední řadě bude třeba odstranit bariéry, které brání významnějšímu zapojení soukromého sektoru do tohoto segmentu. Ten v zemích západní Evropy na rozdíl od nás roste, a saturuje tak zvyšující se poptávku.
Stárneme, co s tím?
Do budoucna je sociální péče časovaná bomba. Není tu žádná koncepce ve smyslu plánu rozvoje kapacit a investiční plán, neexistuje plán udržitelnosti sociálních služeb a celková situace financování a dostupnosti sociálních služeb se zhoršuje každým rokem, upozorňují poskytovatelé.
Populace ale stárne - zatímco v roce 2015 tvořili lidé starší 65 let necelou pětinu populace, v roce 2050 by podle prognóz měli přesáhnout třetinu. Česká republika přitom vykazuje už nyní podprůměrný počet lůžek v těchto zařízeních. Ve srovnání s Evropou na tom nejsme moc dobře - například v Belgii připadá 70 lůžek na tisíc obyvatel starších 65 let, v Maďarsku 47,3 a v Česku pouze 41. Na investice je ale v rozpočtu na letošek vyčleněno jen půl miliardy, což při nákladech na vybudování jednoho lůžka - 1,5 milionu až dva miliony korun -, vystačí na 220 lůžek.
Nejde ale jen o budování nových domovů pro seniory nebo domů se zvláštním určením pro lidi trpící demencí. „Naši starostové se s nedostatečnými kapacitami sociálních služeb setkávají dnes a denně.
Nejde jen o místa v klasických domovech pro seniory, ale protože chceme seniory zanechat v jejich přirozeném prostředí, jsou potřeba pečovatelské služby či denní stacionáře, kde by se zdravotnický personál kvalitně postaral o starší spoluobčany tak, aby si mohly rodiny, které o ně pečují, odpočinout nebo zařídit jiné potřebné věci“ zdůrazňuje předseda Svazu měst a obcí České republiky František Lukl.
A v domácí péči právě doutná další spor. Její poskytovatelé se nedohodli s pojišťovnami na výši úhrad, hrozí tak prý, že ve srovnání s nemocnicemi podhodnocené sestry budou odcházet a domácí péči nebude mít kdo poskytovat.
***•
JAK SE V ČESKU FINANCUJI SOCIÁLNÍ SLUŽBY
Objemy dotací ze státního rozpočtu na sociální služby
(v mld. Kč)
20077,122
20086,68
20096,953
20106,817
20116,211
20126,373
20136,55
20147,694
20158,565
20169,185
201711,249
201814,895
201915,725
Výdaje státního rozpočtu na příspěvek na péči
(v mld. Kč)
2007-2019
Projekce vývoje obyvatelstva a vybraných seniorských kategorií
celkem 65+ 80+ 65+/C 80+/C
2018-20160
Kolik kdo dává
(v mld.
Celkové náklady na sociální služby dosáhly v roce 2017 56,37 miliardy korun. Jejich struktura byla následující:
46,21
Veřejné výdaje
Příspěvek na péči 25,2 Dotace 11,25 Příspěvky a dotace z územních rozpočtů 6,78 Úhrady zdravotních pojišťoven 1,97 Ostatní veřejné výdaje 1,01
Úhrady uživatelů
Další zdroje
ZDROJ: VÝZKUMNÝ ÚSTAV PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ, MPSV Dávky a sociální ochrana mají nastupovat až v případě, že si danou službu, kterou prokazatelně potřebují, nemohou dovolit. Takto je to běžné ve většině západoevropských zemi.
O autorovi| Hana Boříkova, borikova@mf.cz
