Postižení drůbežáři přemítají, kdo mohl nebezpečný vir do jejich chovů zanést
Je to kraj Josefa Luxe, dlouholetého polistopadového lidoveckého předsedy a ministra zemědělství. V Dvořisku u Chocně s rodinou bydlel, v nedalekém JZD Zálší byl v osmdesátých letech minulého století místopředsedou a vedoucím útvaru drůbežnictví. Kdyby v roce 1999 nezemřel na leukémii, musel by dnes nevěřícně kroutit hlavu. V rozlehlém „Luxově“ zemědělském podniku není v tuto chvíli jediný pípající tvor. Právě drůbeží farmy nynějšího Zemědělsko obchodního družstva (ZOD) Zálší, kde podnik vykrmoval kuřata a krůty, byly prvními v Česku, které musely být kvůli ptačí chřipce zlikvidovány . Primát ne zrovna záviděníhodný. Ve dvou (Tisová, Nořín) byl vir H5N1 skutečně zjištěn, v dalších dvou (Zářecká Lhota, Loučky) se v minulých dnech zabíjelo pouze preventivně.
Kdo to tady roznesl?
Jak se nebezpečný vir do chovů dostal, se stále nezjistilo a pravděpodobně ani nikdy nezjistí. Nepřišlo se ani na to, jak se mohl přemístit do farem v Kosoříně a Netřebech, které už nepatří pod Zálší, ale pod akciovou společnost Mach drůbež, za níž stojí litomyšlský podnikatel Jiří Mach. Firma je v Česku zřejmě nejvýznamnějším producentem jednodenních brojlerových kuřat. Sama se chlubí tím, v jakých kvalitních podmínkách kuřata „vyrábí“. Na svých internetových stránkách se prezentuje obdrženými certifikáty systému managementu jakosti a environmentu. Bez selhání lidského faktoru by však zavlečení choroby stěží mohlo proběhnout. Lze se domnívat, že vir byl do některého z chovů zanesen volně žijícími ptáky, hnízdícími na rybnících, kterých je v této lokalitě mezi říčkou Loučná a Tichou Orlicí hned několik. Odtud byl nějakým neznámým způsobem rozšířen dále (třeba trusem, který někomu ulpěl na podrážce či pneumatice). Cesta z přírody do chovu by nemusela být až tak složitá. Například farma v Noříně není ani oplocena a rozhodně se nejeví jako nedobytná pevnost, také provoz v Tisové vypadá, že má svá nejlepší léta už za sebou. Všechno to je však jen teorie bez hmatatelných důkazů.
Jiní lidé, jiný materiál.
Ve východočeském regionu nebyla u volně žijícího ptactva aviární influenza, jak se ptačí chřipka odborně nazývá, dosud nikdy zaznamenána. Jediný letošní český případ je z Lednice na Břeclavsku (viz Pozitivní případy ptačí chřipky u volně žijících ptáků). Veterináři Pardubického kraje nyní hledají společné jmenovatele postižených farem. „Zjišťuje se, kdy, kdo a v jakém objektu byl. Je to strašně rozsáhlá práce, musíme projít stohy papírů. Mohou za tím být pracovníci různých servisních firem, elektrikáři, krmiváři, přepravci zvířat nebo pracovníci asanačních služeb. To všechno musíme prověřit,“ říká ředitel pardubické Krajské veterinární správy Josef Boháč. Nevylučuje, že by viníkem teoreticky mohl být i některý z veterinářů, kdyby při pohybu mezi farmami důsledně nedodržoval základní pravidla prevence - chodit do provozu a z něj přes čistou a špinavou šatnu, používat na každé farmě jiný ochranný plášť a obuv. „Jsme však pouze schopni prokázat, že nějaká osoba prošla všemi těmi hospodářstvími, ale už těžko doložíme, že ten či onen člověk s sebou přinesl virus,“ naznačuje Boháč, že nalézt důkazy je téměř nemožné. Předseda ZOD Zálší František Bartoš si není vědom nějakých kontaktů mezi jeho farmami a těmi podnikatele Macha v Netřebech a Kosoříně. Říká, že neví o žádném pohybu lidí ani materiálu. Například Zálší odebírá krmné směsi od společností z holdingu Agropol Group Jiřího Malúše, kdežto firmě Mach dodává konkurenční skupina Agrofert Andreje Babiše. Jednodenní kuřata bere Zálší od firmy XAVERgen ze skupiny Agrotrade, kdežto Mach je má z vlastních zdrojů. „A tak bych mohl pokračovat, nevím o nějakém společném dodavateli,“ říká Bartoš.
Fámy a spekulace.
Velké otazníky kolem způsobu zavlečení choroby dávají prostor všemožným dohadům, fámám a spekulacím. Týdeník EURO například zachytil nikým nepotvrzenou informaci o jistém řidiči z Kutnohorska, který rozvážel nákladním autem po farmách na Choceňsku krmné směsi a v současnosti údajně sám trpí jistými závažnými zdravotními problémy, jež začaly jako běžná chřipka. Zdroj těchto informací však nebyl schopen podat bližší údaje. Mluvčí Státní veterinární správy Josef Duben i šéf pardubických veterinářů Josef Boháč se však dušují, že o žádném takovém případu nic neslyšeli, a zároveň logicky poznamenávají, že zdravotní problémy mohou mít lidé z všemožných jiných důvodů a vůbec to nemusí souviset s jejich povoláním.
Poněkud provokativní názor vyjádřil v rozhovoru pro týdeník EURO i vedoucí pracovník jedné z postižených zemědělských firem, který si v této souvislosti nepřál být jmenován. Na otázku, jak si vysvětluje, že se s k nim vir dostal, prohlásil, že tam podle něho vůbec žádný nebyl a je to jen takový „humbuk“. Dále však svou teorii rozvíjet nechtěl.
Motýlek v akci.
Ptačí chřipka je nejen problém zdravotní, respektive veterinární, ale i ekonomický. Poškozuje drůbežářské firmy, protože zvířata nemohou uvést na trh, a přicházejí tak o tržby. Připravuje o peníze i stát, který se na úhradě škod spolupodílí a musí na likvidaci ohniska nákazy vysílat hasiče, armádu, policii a další složky. Do východních Čech se sjeli hasiči z devíti krajů ČR. I minulý týden za úmorného vedra obsluhovali hlavně dekontaminační linky, jimiž procházeli všichni lidé podílející se na likvidaci zvířat a vyklízení provozů a jimiž též projížděla zasahující technika. „Pořád je to lepší než u požáru,“ říká sarkasticky k pracovním podmínkám na farmě Netřeby jeden z hasičů obsluhující linku nazývanou něžně „motýlek“. Největší nasazení techniky však v minulých dnech bylo na farmě v Kosoříně, kde firma Mach (respektive jí ovládaná společnost Vajax) chovala v devíti halách 54 tisíc slepic. Práce se tam nečekaně protáhly. Naopak v Tisové a Noříně, kde to všechno začalo, už týdeník EURO při objížďce postiženého regionu nenašel ani nohu. Také v Zářecké Lhotě, kde se zabíjelo jen preventivně, byli jen dva pracovníci, kteří s minirypadlem odklízeli okolí dvou prázdných hal.
Do ohniska nechtějí.
„Bylo toho tady asi 700 tun,“ říká řidič asanační firmy z Medlova u Židlochovic, který přijel na farmu Loučky zjišťovat, zda tam „ještě něco nezůstalo“, myšleno mrtvý živočišný materiál, kadávery. A nezůstalo. Upomínkou na úspěšnou „plynofikaci“ hal je montážní pěna nastříkaná ve spárách vstupních vrat. To aby smrtící plyn neunikal z haly ven.
Nic není černobílé. Stejně jako jedni podnikatelé byli postiženi, jiní by si mohli mnout ruce. Mnoho příležitostí k výdělku měly nejen subjekty zajišťující likvidaci zabité drůbeže, ale i firmy zabezpečující odvoz nebezpečného odpadu od dekontaminačních linek a dezinfekci objektů.
Že by se firmy o zakázky praly, se však rozhodně neprokázalo. „Přestože je v ČR schváleno na 500 firem, které se zabývají dezinfekcí, dezinsekcí a deratizací, těch, jež by byly ochotné pracovat v ohnisku nákazy, je velmi málo. Všechny firmy mají potřebné vybavení a technické prostředky, přesto je problém zajistit, aby odpovídající práce probíhaly co nejrychleji,“ poznamenává mluvčí Státní veterinární správy Josef Duben.
Až 40 milionů korun.
Vyčíslit všechny škody, které vznikly postiženým chovatelům na základě vyhlášení mimořádných veterinárních opatření, zatím nelze. Alespoň ministerstvo zemědělství si na to netroufá. Dokáže však prý už odhadnout, kolik drůbežářům vyplatí, jak mu ukládá zákon o veterinární péči a související předpisy. „Předběžný odhad se pohybuje v rozmezí 35 až 40 milionů korun,“ uvádí Petr Habáň z odboru komunikace ministerstva zemědělství.
Zmíněný zákon umožňuje řešit tyto finanční náhrady:
a) Náklady na utracení nebo nutnou porážku nemocných a podezřelých zvířat vnímavých druhů a za neškodné odstranění jejich kadáverů. Je-li to vhodné, poskytne se i náhrada za neškodné odstranění jejich produktů, v případě influenzy ptáků vždy i náhradu za neškodné odstranění jejich vajec.
b) Utracené nebo nutně poražené zvíře.
c) Zničení kontaminovaných krmiv a kontaminovaného zařízení hospodářství, které nemůže být dezinfikováno v souladu s písmenem d.
d) Očistu, dezinfekci, dezinsekci a deratizaci hospodářství a jeho zařízení.
e) Prokázané ztráty způsobené výpadkem produkce hospodářského zvířete v době provádění mimořádných veterinárních opatření a v souvislosti s nimi.
f) Dodržování opatření v ochranných pásmech a opatření k předcházení šíření nákazy.
g) Dodržování opatření ve stanovené pozorovací době před prohlášením nákazy za zdolanou a opětovným zástavem zvířat do hospodářství.
Finanční náhrada se poskytuje ve výši prokázaných, „účelně vynaložených nákladů a způsobených ztrát“. Je k tomu třeba předložit odpovídající daňové doklady. Jde-li o náhradu za utracené nebo nutně poražené zvíře, odvíjí se od výše obvyklé ceny zdravého zvířete téhož druhu a kategorie v místě a době vzniku škody.
BSE podstatně dražší.
Přestože částka 30 až 40 milionů korun, kterou bude muset stát vynaložit, není nízká, zatím má velmi daleko k tomu, co musel zaplatit v souvislosti s jinou obávanou zvířecí chorobou - BSE (bovinní spongiformní encefalopatie) u hovězího dobytka. V letech 2001 až 2007 bylo v Česku zjištěno 26 případů (poslední v prosinci loňského roku) a kvůli tomu muselo být podle statistik ministerstva zemědělství zabito 3995 kusů skotu, vrstevnic nemocných krav. Stát už chovatelům zaplatil na náhradách 195 milionů korun. Podle mluvčího státních veterinářů Josefa Dubna je počet zvířat utracených kvůli BSE stále relativně nízký. „Vezměte si, jakou tomu média věnovala pozornost. Vzpomeňte na titulky v novinách typu Vybíjení stád a podobně,“ poznamenává. Pro porovnání uvádí, že za stejnou dobu, od počátku roku 2001 do června letošního roku, českým chovatelům uhynulo 137 380 kusů skotu, tedy čtyřicetkrát více, než muselo zemřít kvůli BSE.
Pomohou pojišťovny?
Rozdíl je však samozřejmě v tom, že ptačí chřipka i BSE vždy znamenají likvidaci celých farem. Z celorepublikového pohledu jde o nicotné hodnoty, ale pro jednotlivce jde o fatální škody. Na Choceňsku vojáci a hasiči kvůli ptačí chřipce vybili bezmála 200 tisíc kusů drůbeže. K tomuto množství zvířat z velkochovů je třeba připočíst i 1868 kusů opeřenců od drobnochovatelů. Postižení drůbežáři zřejmě počítají, že do likvidace škod se zapojí i pojišťovny, s nimiž vedou jednání. Alespoň v tomto duchu se vyjádřil litomyšlský podnikatel Jiří Mach. Své škody odhaduje řádově na desítky milionů, ale více se o celé záležitosti bavit nechce. „Až to bude všechno dořešeno, uzavřeno, pak si o tom můžeme popovídat, teď ne,“ odmítl rozhovor. Předseda ZOD Zálší František Bartoš říká, že oni pojištění na ptačí chřipku nejsou, protože se zaměřují pouze na výkrm, který se vyznačuje krátkými cykly. Nemají žádné rozmnožovací chovy jako firma Jiřího Macha, a proto se jim pojištění příliš nevyplatí. Přímé škody v Tisové a Noříně, do nichž jsou zahrnuty kromě těch na zvířatech i na krmivu, stelivu a tak dále, podle Bartoše vycházejí přibližně na pět milionů korun. Další asi dva miliony bude činit částka fakturovaná jim firmami, které se podílely na asanaci. V případě Zářecké Lhoty a Louček, kde práce ještě nebyly ukončeny, odhaduje konečnou sumu na dvanáct až třináct milionů korun. V „Luxově“ Zálší tak mohou spoléhat jen na Gandalovičovo ministerstvo zemědělství, že jim alespoň větší část škod uhradí.
Češi drůbež jíst nepřestali.
Ptačí chřipka nemusí přinášet finanční ztráty jen chovatelům, ale ty nepřímé i zpracovatelům, případně obchodníkům. Už v minulých letech, kdy se nemoc přenosná i na člověka rozšířila v jihovýchodní Asii a posléze se dostala i do Evropy, se část českých spotřebitelů od drůbežího masa odklonila (stejně jako předtím pocítili strach z hovězího kvůli BSE) . Zdá se však, že nyní, když se vir poprvé objevil přímo v zemědělském chovu, je reakce konzumentů méně panická než loni v březnu, kdy se vyskytl jen u volně žijících labutí v jižních Čechách (viz Pozitivní případy ptačí chřipky u volně žijících ptáků).
Největší domácí producenti dokonce popírají, že by v souvislosti s ptačí chřipkou na východě Čech měli nějaký výpadek tržeb.“Vůbec žádný propad odbytu jsme nezaznamenali,“ říká Zdeněk Toman, generální ředitel a předseda představenstva společnosti Agrotrade, která stoprocentně ovládá společnost Xaverov, zpracovávající drůbeží maso, a také XAVERgen, jež se na svých farmách zabývá vším, co souvisí s produkcí drůbežího masa - od vejce až po vykrmené kuře. „Samozřejmě z toho trochu obavy máme a doufáme, že nás to nepostihne. Každopádně jsme ještě zpřísnili veškeré podmínky, které musejí naši zaměstnanci dodržovat,“ uvádí Toman.
Teoreticky by mohl být ptačí chřipkou postižen i již zmíněný holding Agropol Group podnikatele Jiřího Malúše - snížením odbytu krmných směsí či drůbeže. Do jeho uskupení patří například firma Intergal Vrchovina, zpracovávající drůbež právě v lokalitě, kde jsou postižené farmy (má provozy ve Skořenicích a v Žamberku). Také majitel Agropolu však odmítá, že by byly ptačí chřipkou nějak postiženi. „Snížený zájem spotřebitelů o drůbeží maso jsme nezaznamenali, zatím nám žádné škody nevznikly,“ uvedl Malúš pro týdeník EURO. Češi se už asi nemocných ptáků nebojí.
Pozitivní případy ptačí chřipky u volně žijících ptáků Místo nálezu - datum nálezu
- Hluboká nad Vltavou 20. března 2006
- České Budějovice 25. března 2006
- Hluboká nad Vltavou 27. března 2006
- České Budějovice 29. března 2006
- České Budějovice 29. března 2006
- České Budějovice 30. března 2006
- Týn nad Vltavou 30. března 2006
- Mirochov 2. dubna 2006
- České Budějovice 1. dubna 2006
- České Budějovice 2. dubna 2006
- Orlík 7. dubna 2006
- České Budějovice 8. dubna 2006
- Kostice 12. května 2006
- Kostice 12. května 2006
- Lednice 25. června 2007
Drůbeží pogrom na Choceňsku Farmy, vlastníci a počty zvířat utracených kvůli ptačí chřipce
1) Tisová (ZOD Zálší, šest tisíc krůt)
2) Nořín (ZOD Zálší, 28 tisíc kuřecích brojlerů)
3) Kosořín, (firma Mach, 54 tisíc slepic)
4) Netřeby (firma Mach, 17 tisíc slepic)
5) Zářecká Lhota (ZOD Zálší, tři tisíce krůt)
6) Loučky (ZOD Zálší, deset tisíc krůt a 55 tisíc kuřecích brojlerů)
