Podle nálad lidí na facebooku a aktivity v e-mailových schránkách ministerstev se vytváří harmonogram uvolňování vládních epidemiologických regulací. Kdo křičí, má u vlády zastání, kdo jen tak brblá, má smůlu.
Otevřeně to přiznal vicepremiér a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, když obhajoval urychlené otevření psích salonů množstvím došlých e-mailových proseb.
Vláda se ale ve prospěch lidu zbavuje své odpovědnosti i v mnohem zásadnějších věcech, například když stejným lidovým způsobem rozhoduje o návratu dětí do základních škol. Nejprve premiér, po něm i evidentně Babišem instruovaný ministr školství Robert Plaga nechávají návrat do škol na prvním stupni na rozhodnutí žáků a učitelů. Kdo se nebojí a chce jít mezi spolužáky a kolegy, ať do školy jde, kdo se bojí, ať klidně zůstane doma.
Každému, jak je libo, jak se komu chce, však ono se to do konce roku nezblázní.
Vláda, která je ze zákona (!) odpovědná za fungování systému veřejných služeb, ať už jde o zdravotnictví, nebo o školství, zvyšuje nejistotu, dává od systému ruce pryč a nechává ho na naprosté libovůli uživatelů. A to jenom proto, že sama neví, jak se postavit k riziku nákazy ve školních prostorách, že nedokáže říct rozhodné „ano, ano, ne, ne“, protože kdyby se náhodou ukázalo, že všechno bylo složitější a trochu jinak, mohl by jí to někdo později vyčítat a ještě žádat náhradu za způsobené škody.
Politici tu ale nejsou od toho, aby se zbavovali odpovědnosti, když si s něčím nevědí rady. Naopak, volíme si je mimo jiné i proto, aby zejména v krizových situacích využili celý státní aparát a dokázali rozhodnout se vší odpovědností, rizikem a nejistotou, zejména pokud jde o otázky zdraví každého z nás i celé společnosti. Výkon moci není jen získané právo, ale v krizových situacích také povinnost. A z ní se vláda nevyvleče tím, že ta úplně nejtěžší rozhodnutí nechá na pouhém pocitovém úsudku těch, kterým chce vládnout. K čemu bychom pak takovou vládu nezodpovědných alibistů měli? #
ČLÁNKY DO MAILU