Pořiďte si věznici

Model PPP je i v Česku vhodný pro stavbu silnic

Britská vláda stála zhruba před dvaceti lety před problémem, jak naložit s veřejnými službami. Státní zaměstnanci byli přepláceni, málo produktivní a navíc organizovali velké množství stávek. Proto se kabinet rozhodl zapojit do státního sektoru soukromé firmy. Byl přesvědčen, že tyto společnosti budou schopné poskytovat veřejné služby kvalitněji a s nižšími náklady. Vznikl tak model public private partnership (PPP). „Pokud se vláda rozhodne postavit silnici, má tři možnosti. Buď využije příjmů z daní, ze kterých stavbu zaplatí, nebo celou stavbu a později správu přenechá soukromé firmě. Třetí možností je právě PPP. Část prostředků poskytne stát, část soukromá firma, která bude mít licenci na provozování silnice třeba na dvacet let,“ vysvětlil v rozhovoru pro týdeník EURO podstatu modelu Robert Hessenberger, generální ředitel pražského zastoupení německé banky WestLB, která patří mezi pět největších evropských bank ve financování PPP. Prvními sektory, v nichž se tento joint venture mezi státem a soukromými firmami uplatnil, bylo vězeňství a stavba silnic. Britští provozovatelé věznic dokázali snížit náklady na jejich provoz na polovinu. Z analýzy, kterou vypracovala London School of Economic a Arthur Andersen, vyplývá, že v průměru se prostřednictvím PPP ušetří 17 procent nákladů. Během let se model rozšířil i do zdravotnictví, školství a správy nemovitostí. Celkem bylo ve Velké Británii dokončeno přes 500 takovýchto projektů. Patří mezi ně stavba a správa řady silnic, správa škol a mateřských školek, provoz radiologické jednotky v nemocnici ve Wolverhamptonu, provoz londýnského letiště Luton a letiště v Birminghamu. Nejznámějším příkladem z poslední doby je rekonstrukce stadionu Wembley. Samozřejmě, najdou se i kritici modelu PPP. Poukazují na to, že vláda by si mohla od bank půjčit peníze za nižší úroky než soukromé firmy. Ty ale jsou schopné na rozdíl od státu dodržet disciplínu pokud jde o výši nákladů.

EURO: Jaké výhody má stát z toho, že se rozhodne využít PPP? HESSENBERGER: Jsou dva hlavní důvody pro toto rozhodnutí. Když si vláda vybere správného partnera, bude to vždy odborník na danou oblast. Po dokončení stavby, například nemocnice, je nutné ji také umět spravovat, a na to není žádný stát odborníkem. Je proto dobré najít někoho, kdo už provozuje třeba dvacet nemocnic. Soukromý operátor to bude dělat dobře, protože bude chtít, aby se mu vložený kapitál vrátil. Vláda se také dostane ke kapitálu, protože se s partnerem rozdělí o investice. Podstatná je i skutečnost, že tak neroste státní dluh. To je zvlášť aktuální před vstupem do Evropské unie, kde se velmi pozorně sleduje zadlužení jednotlivých zemí.

EURO: Každá vláda ale bude stát před náročným úkolem, jak najít správného partnera… HESSENBERGER: Souhlasím. Když hledáte stavební firmu, jsou jich po světě tisíce. Když ale potřebujete společnost, která dokáže postavit dálnici na mezinárodní úrovni, tak jich najdete 20 nebo 25. Když navíc zúžíte výběr na střední Evropu, bude jich pět šest. To samé je i mezi správci nemocnic. V Anglii jich není více než pět. V USA existují tři nebo čtyři správci věznic. V každém oboru je relativně jednoduché najít firmu, která má správné know- how. Vybrat správného partnera rozhodně není nejsložitější úkol.

EURO: Zatím zřejmě jediný příklad v Česku, kde bylo PPP použito, je stavba dálnice D 47. V tomto případě je ale výběr partnerů stále terčem kritik… HESSENBERGER: Ano, toto je klasický případ PPP. Je odepsána smlouva mezi vládou a soukromými společnostmi. Halliburton Group je jedna z největších firem na světě, která staví silnice. Bau Holding Strabag je velká německo-rakouská firma, která též postavila ve střední Evropě hodně dálnic. Obě tyto firmy velmi dobře znám. Housing and Construction je izraelská společnost, která je na tamní poměry velká, Shiran je taktéž z Izraele. O kritikách kolem výběru těchto firem vím jen ze sdělovacích prostředků. A že někdo volá po tom, aby byl uspořádán tendr? Smlouva je již podepsána a otázkou by v tomto případě bylo, jak se z již podepsaného kontraktu vyvázat.

EURO: Ve kterých oblastech by se dalo PPP využít v Česku? HESSENBERGER: Určitě při stavbě silnic. Pro stát je to velmi drahé a navíc to moc dobře neumí. Dále při správě nemocnic, škol, věznic nebo nemovitostí v portfoliu Českých drah. Zde již tento proces začal. Správu hlavního nádraží v Praze získala italská společnost Grandi Stazioni, jejímž majitelem je Benetton. Naše banka by měla zájem se na financování projektu podílet.

EURO: Jmenoval jste provoz věznic. Není ale příliš riskantní svěřit zajištění bezpečnosti soukromým firmám? HESSENBERGER: Česká republika přijímá právní normy Evropské unie, což zahrnuje i úroveň bezpečnosti a dodržování lidských práv ve věznicích. To znamená do nich investovat, tak jako v Polsku nebo Maďarsku. Budete to platit ze státního rozpočtu, z peněz Evropské unie? Právě PPP je v tomto případě zajímavou variantou.

EURO: Aby model PPP fungoval, musí být komerčně zajímavý pro soukromý sektor. Jakým způsobem se mu vložené prostředky vrátí? HESSENBERGER: Nejjednodušší je to ukázat na silnicích. Například v Itálii platíte poplatky pokud projíždíte po dálnici. Jendou z možností refinancování jsou tedy platby za použití. To je asi nejrozšířenější způsob. Když ale někteří lidé chtějí jet pouze 50 kilometrů a nemají moc peněz, část z nich využije státní silnici. A to je velká nevýhoda. Máte na jedné straně státní silnici, která je velmi špatná a na druhé straně kvalitní dálnici, kterou postavila soukromá firma. Pokud bude zadarmo, lidé ji budou používat, pokud se za její využití platí, část lidí bude jezdit po státní silnici, za kterou se nic neplatí. Stát tak platí dvakrát – za rekonstrukce a údržbu státní silnice a podíl za stavbu dálnice. Před pár lety se proto vymyslel nový způsob refinancování. Počítá se, kolik aut po dálnici projede a je stanovena cena za jeden vůz a kilometr. Tuto částku potom stát zaplatí soukromníkovi

EURO: Jakým způsobem se navrátí peníze například provozovateli věznice? HESSENBERGER: To je stejné. Na základě toho, kolik lidí je ve věznici. Když ji postavíte, má kapacitu pro určitý počet lidí. A stanoví se náklady na jednoho člověka na den. Řekněme 500 korun. Je to jako provozovat hotel.

EURO: Model PPP vznikl ve Velké Británii. V kterých dalších zemích se využívá? HESSENBERGER: Mnoho projektů bylo dokončeno v Portugalsku, Španělsku, Francii, Německu, Nizozemsku, Itálii, Finsku, v Hongkongu, Jižní Africe a v Austrálii. Několik věznic bylo zprivatizováno ve Spojených státech. Rozhodně ale převládají evropské země. Ze zemí střední Evropy jsme financovali výstavbu dálnice v Maďarsku a v Polsku.

EURO: A co rozvojové země? Není pro jejich vlády PPP možností, jak přes nedostatek kapitálu vybudovat například infrastrukturu? HESSENBERGER: PPP není příliš starý model. Do širšího povědomí se dostal tak před deseti lety. Dnes je využíván v deseti dvanácti zemích. Proč zatím nebyl tento model použit někde v Africe, nevím. Teď například spolupracujeme se Škoda Energo, která bude dodávat zařízení pro elektrárnu v Iránu, což je vůbec první iránský projekt PPP.