Poselství doktorky Collinsové

Jezte v noci a klidně si pak dopřejte hodinku zdravého pohybu

Dobrá zpráva pro ty, kdo rádi dlouze a pomalu baští večer, ale v hloubi duše se nechávají strašit pověrou, že zdravý jídelní rytmus vyžaduje nejíst po šesté hodině, protože později konzumované kalorie se v noci nespalují a působí obezitu. Už si tím nemusíme lámat hlavu a kazit radost z večerního debužírování, je to nesmysl, potvrdila nám to vrchní dietetička londýnské nemocnice St. George’s doktorka Catherine Collinsová v několika novinách. Ostatně jsme ani nemuseli čekat na lékařské potvrzení, odjakživa víme, že nejzdravější jedlíci jsou Španělé, Řekové a Sicilani, kteří nezačnou večeřet dřív než v devět a končí okolo půlnoci. K obezitě to přispívá jenom tehdy, jestliže jsme předtím měli švédskou snídani, českou přesnídávku, francouzský oběd a anglický čaj o páté. Na tělesnou váhu podle paní doktorky působí jen to, kolik do sebe naládujeme kalorií za celý den, a je úplně jedno kdy. A ve spánku po pozdní večeři se tráví stejně dobře jako při koukání na televizi po večeři časnější. Dalším mýtem, který Dr. Collinsová uvádí na pravou míru, je údajné riziko infarktů a podobných nehod při náruživém cvičení těsně po jídle. Týká se to prý jen opravdu hodně intenzivního cvičení (typu profesionálního fotbalu nebo olympijského plavání), při němž svaly spotřebují víc kyslíku, než potřebuje trávící organismus. Půlhodinovou až hodinovou svižnou procházku po jídle paní doktorka doporučuje. Pravicová kuchařka radí spíš stejně dlouhou a třeba i delší seanci taoistických mazliteb a plynulých nikoli škubavých cviků erotických. K těm ale podle většiny zkušených taoistů lépe slouží baštění zeleninové než masové, protože zelenina v lepším případě roztahuje a v nejhorším případě neucpává cévy, zatímco čím je maso tučnější, tím cévy ucpává víc, až jednoho dne nám nezaproudí krev tehdy a tam, kde ji na taková cvičení potřebujeme. Takže budeme náš zeleninový seriál „Jak nejíst přátele“ natahovat, jak nejdéle to půjde. Ostatně nám to radí i labouristický vládní referent pro klimatické změny Lord Stern, který konvertoval k vegetariánství, když spočítal, že metanové plyny z útrob dobytka tvoří až 18 procent skleníkového efektu. Proto nám všem doporučuje přestat jíst maso, neboť sníženou poptávkou po mase se zredukují počty flatulentního dobytka a Země se přestane oteplovat. Jednoduché jak facka. Že bychom tím zároveň přišli o mléčné výrobky a kůži na boty, které tvoří hodně velkou část naší ekonomiky a zaměstnanosti, se mu do rovnice už nějak nevešlo.
My ale zůstáváme u zeleniny z důvodů čistě pravicových, totiž proto, že nám v dobré pravicové úpravě chutná (a s ní pravda i ty sýry). K občasnému masu a povzbuzování masojedlíků se vrátíme proto, že raději chodíme v botách pravicově kožených než levicově plastových a v oblecích pravicově vlněných než levicově polyesterových. A pokračujeme v paprice.
Italská peperonata, kterou jsme si minule pekli v troubě čili al forno, má ještě druhou variantu dušenou na pánvi čili in padella. V peperonatě pečené jsme papriky pokrájeli na velké kousky, nejčastěji jen čtvrtili a bez další zeleniny. Pro dušení v pánvi si je nejprve pokrájíme na tenké podélné nudličky. Na olivovém oleji do průsvitna a mírného zhnědla dusíme cibuli podélně rozpůlenou a tence plátkovanou, přidáme papriky (nejčastěji červené, ale můžeme si to zpestrobarevnit žlutou i zelenou), nadrobno krájený česnek, fenyklová semínka. Dusíme za častého míchání do změknutí a prosáknutí olejem. Pak přidáme loupaná rajčata, dusíme je do rozpadnutí na kašovité chuchvalce a nakonec zahustíme rajským protlakem, osolíme, opepříme a pomalu dusíme čtvrt hodiny. Některé recepty doporučují přidávat i cukr. Já jsem si místo toho vyzkoušel trochu nakyslejší variantu s trochou vinného octa a doporučuji ji pro občasné zpestření chuťového repertoáru. Když zůstává příliš mnoho tekutiny a nechcete ji dál vyvařovat, aby se papriky nerozpatlaly na kaši oddělenou od slupek, můžete ještě směs na nějakých pět minut posypat strouhankou, která chutnou tekutinou nasákne a celou peperonatu zahustí. K přichucení a obohacení se může přistrouhat parmazán nebo pecorino.
Světu a fantazii otevřená novoanglická kuchyně (která pro papriky ještě před nějakými pětadvaceti lety neměla použití) červenou papriku peče nebo griluje na dva jednoduché ale překvapivě chutné způsoby. Jedním je „baked pepper and chicory“, druhým „grilled pepper and halloumi“.

Anglické papriky
Baked pepper and chicory: podélně rozpůlený paprikový lusk se vyplní stejně podélně rozpůlenou bílou čekankou čili endivií, zavlhčí olivovým olejem, osolí, opepří, otymiánuje a peče v troubě do změknutí a nahnědlého přikřupavění. Na závěr se může přichutit strouhaným parmezánem. Grilled pepper and halloumi: papriky jsou vyplněné plátkovaným řeckým (vlastně spíš kyperským) sýrem a shora grilované. Sýr halloumi je pozoruhodný tím, že se pod grilem neroztavuje, naopak se uzavře a vytvoří křupavou kůrku. Pokape se citronem. Obé se posypává lehkým salátkem z několika lístků rukoly a bazalky.