Pověstnou poslední kapkou se stal pro předsedu ODS Mirka Topolánka neoficiální rozhovor před kamerou v časopise Lui. Určitě nebyl homofobní ani antisemitský, jak se snažila v nafouknuté bublině namluvit některá média a hlavně politici, kteří se chytají v předvolební kampani i mnohem menšího stébla.
Ale mohl urazit věřící, jichž není ani v ODS a mezi jejími příznivci málo, populárního premiéra Jana Fischera (i když spíš hodnocením jeho vládnutí než označením Žid, protože k židovství se sám hlásí), a možná i milovníky „knedla, vepřa, zela“. Proč Topolánkovi zlomilo vaz právě toto vyjádření, když – upřímně řečeno – některá v minulosti byla mnohem horší?
Důvodů je víc: jednak je Občanská demokratická strana před blízkými sněmovními volbami čím dál nervóznější ze skóre volebních preferencí, která této partaji nedávají nejen šance na vítězství, ale ani na vstup do sněmovny z dříve jasně volitelných míst, a tak každá další chyba v kampani se čím dál hůř odpouští. Navíc už bylo ve straně dost těch, které si předseda proti sobě dokázal poštvat. A co už se dá těžko prominout bývalému premiérovi a předsedovi Rady EU, i když už si na jeho úlety mnozí zvykli jako na český folklór, je jeho politická naivita. Pustit si „hubu na špacír“ před zapnutou kamerou a neznámými lidmi je známkou absolutního politického diletantismu i prosté lidské hlouposti.
Mirek Topolánek tak v politice pomalu končí. Odchází z pozice lídra strany i z čela jihomoravské kandidátky. Zůstává sice ještě předsedou ODS, ale ani této funkce už si nejspíš dlouho neužije. Může si za to sám, přesto je paradoxní, že prostořeký vůdce odchází, ale viníci drahé Opencard, lidé s podvodnými tituly nebo členové podporovaní kmotry a velrybáři na kandidátkách (a nejen ODS) zůstávají. Topolánek přece nebyl jediným důvodem, proč občanští demokraté ztratili důvěru mnoha svých voličů.
Je těžké předvídat, jestli se ODS povede ve volbách bez Topolánka lépe. Možná by to fungovalo, kdyby se ke změně odhodlali dřív. Nový lídr ODS ve volbách Petr Nečas teď na sebe bere nelehký úkol – dostat stranu zpátky do hry. I když je kultivovaný a zkušený diplomat, nebude jeho úloha snadná. Štafetový kolík přebírá těsně před cílem, kdy už má největší rival vítězství téměř v kapse. Ale na rozdíl od sportu mu tady mohou ještě pomoci diváci. Pokud je ovšem ještě na poslední chvíli dokáže přesvědčit.
