Kolkování není lék, ale vláda na něm trvá. Chce mít alibi.
Členové Unie výrobců lihovin ČR se minulý týden rozhodli k ráznému kroku. Na středu 12. listopadu svolali tiskovou konferenci a na ní upozornili, že se začaly množit případy prodejů rumu a vodky za ceny, které vyvolávají pochybnosti o řádném zdanění tohoto zboží. Za alarmující pak označili zejména fakt, že se lahve s podezřelými cenami přestěhovaly z tržnic do sítí velkých obchodních řetězců.
Unie má důvod ke stížnostem. Přestože sama řádně platí daně a státní úředníky opakovaně upozorňuje na případy prodeje nezdaněného alkoholu, vláda proti němu dosud efektivně nezakročila. Pro naplnění státní pokladny zvolila jinou cestu: vyšší spotřební daň a kolkování lahví. Unie tvrdí, že se tím výnos daní nezlepší. „Není to nic jiného než totální tah proti legálním výrobcům lihovin,“ tvrdí prezident unie Vladimír Steiner.
Natažená ruka.
Pro výrobce, kteří řádně platí daně, jsou nová opatření skutečně nepříjemná. Půllitrová láhev zdaněného a okolkovaného alkoholu podraží nejméně o deset korun, což značně zhorší jejich konkurenční pozici. Spotřební daň bude patřit k nevyšším v Evropě a například slovenské lihoviny budou až o třetinu levnější.
Se spotřební daní už výrobci nic nenadělají. Novela zákona byla schválena a daň se od ledna zvýší ze 234 na 265 korun na litr čistého alkoholu. Zákon o kolkování lihovin je naopak teprve na začátku a ještě neprošel ani vládou. „Parlament ho odmítl už dvakrát, takže věříme ve zdravý úsudek našich zákonodárců i tentokrát,“ prohlašuje generální ředitel likérky Stock Plzeň-Božkov Martin Petrášek.
Ostatní zástupci unie, jež protestuje proti kolkování delší dobu (EURO 43/2003), nejsou tak optimističtí. U vlády zatím narážejí na odmítavý postoj. „Vyvolali jsme řadu jednání, ale bylo nám řečeno, že se efekt kolkování stal politickým symbolem sociální demokracie a politické symboly se musejí naplňovat,“ stěžuje si jeden z nich.
Alibistické zaklínadlo.
Unie odhaduje, že se nezdaněný alkohol podílí na celkovém prodeji lihovin nejméně z dvaceti procent. Ministerstvo financí tvrdí, že daňové ztráty není možné vyčíslit, ale trvá na tom, že je nová opatření včetně kolkování určitě sníží. Prodej nezdaněných lihovin bude od Nového roku složitější. Každý z výrobců bude mít svůj daňový sklad a zboží musí mít doklad o zaplacení daně už v okamžiku, kdy opustí továrnu. Odpadnou tak přinejmenším případy, kdy výrobce „nestačí“ odvést daň, protože skončí v likvidaci.
Zákon o kolkování má platit od 1. května příštího roku. Týdeník EURO zjistil, že paragrafované znění je již připraveno a probíhá připomínkovým řízením. Výrobci se brání: kolkovací stroje je přijdou na několik desítek milionů korun, přibude administrativa a zpomalí se výroba. Ivan Morávek, ředitel společnosti V&S, která je vlastníkem likérky Dynybyl, upozorňuje, že zvýšené náklady bude mít i stát. „Vyžádá si je posílení aparátu pro evidenci a obhospodařování celé agendy.“
Sobotkův úřad, který dosud za výběr daní odpovídal, již údajně připustil, že se náklady spojené s kolkováním vyšplhají až na 200 milionů korun ročně. K dotazu na dosavadní boj s prodejem nezdaněného alkoholu uvádí: „Od začátku roku jsme odmítli udělit 50 (ze zhruba dvou tisíc) povolení k nákupu lihu osvobozeného od daně. Finanční úřady evidují za loňský rok nedoplatky na spotřební dani z lihu ve výši zhruba 300 milionů korun včetně penále.“ Správa spotřebních daní od ledna přechází do kompetence celních úřadů.
Výrobci lihovin nevěří, že by kolky někoho odradily. „Výroba a distribuce nezdaněných lihovin je dnes v rukou organizovaného zločinu, pro který bude hračkou opatřit si falešné kontrolní pásky,“ upozorňuje Petrášek.
Kolkování může pomoci při rychlých kontrolách v prodejnách, ale neřeší problém restaurací. „Hospodští si mohou koupit jednu poctivou láhev a do ní donekonečna dolévat nelegálně vyrobené lihoviny,“ domnívají se členové unie. Také celníci připouštějí, že se kontroly v restauracích mohou minout účinkem. ,,Možnost dolévání je určitý problém, ale lze uzákonit povinnost mít otevřenou jen jednu láhev a vyhodnocovat, zda její obsah odpovídá etiketě a informacím ukrytým na kontrolní pásce,“ domnívá se mluvčí Generálního ředitelství cel ČR Jiří Barták.
Síla argumentů.
Unie výrobců lihovin má jen třináct členů, ale rozhodně není pro stát bezvýznamným partnerem. Ve svých řadách má největší výrobce a její členové dohromady každoročně odvádějí na spotřební dani kolem šesti miliard korun. Daňové uniky nelegální konkurence odhadují nejméně na tři miliardy ročně.
Stížnosti velkých výrobců nejsou samoúčelné. Levný alkohol je začal vytlačovat dokonce i z obchodních řetězců. Ze šetření unie vyplývá, že si zákazníci supermarketů Billa, Hypernova, Tesco, Makro, Kaufland či Lidl mohou občas koupit rum a vodku za ceny, které jsou nižší než součet spotřební daně a DPH.
Například půllitrovou láhev rumu nelze při řádném zdanění a minimálních výrobních a přepravních nákladech pořídit pod 59 korun, a to v ní není započítána láhev ani zisk výrobce a prodejní marže. „Konkrétní příklady a výpočty, které ukazují, že ty ceny nejsou reálné, jsme poskytli ministerstvu financí i mnohým poslancům,“ stěžuje si ředitel jindřichohradecké společnosti Fruko Schulz Josef Nejedlý.
V České republice je registrováno 186 výrobců lihovin, mnozí z nich se však do unie nehrnou. „Pokud vůbec mají zájem, tak s ním skončí v okamžiku, kdy po nich chceme, aby doložili, že řádně platí daně i odvody na sociální a zdravotní pojištění,“ vysvětluje za unii ředitelka společnosti Palírna u Zeleného stromu - Starorežná Prostějov Emílie Hnízdilová.
