Vyhrožovat muslimským šahídům smrtí je stejně účinné jako domlouvat jejich mrtvolám
Po útoku sebevražedných atentátnic v moskevském metru se v Rusku opět začalo mluvit o zavedení trestu smrti pro teroristy. Opatření by však bylo zcela proti svému smyslu. Sotva se zaleknou popravy ti, kdo zvolili vlastní smrt coby prostředek boje. V ruských vězeních nepyká žádný z pachatelů velkých teroristických útoků. Vyhrožovat muslimským šahídům smrtí může být stejně účinné jako domlouvat jejich mrtvolám. Proto jsou Šamil Basajev, Saíd Burjatský, Anzor Astemirov mrtví, leč jejich věc zatraceně živá. S obdobným problémem si neví rady ani americká spravedlnost.
Jsou možné dva přístupy k terorismu – v rámci obecných legálních procedur, anebo dle zásady „ve válce jako ve válce“. V nedávném vystoupení před kongresmany se ministr spravedlnosti USA Eric Holder pokusil oba principy spojit: „Ano, jsme ve válce, ve svém úsilí zvítězit však nesmíme zavrhnout to, co z naší země učinilo vzor pro celý svět.“ Řečeno jinak, americký soud by měl zaručovat teroristům stejná práva jako každému jinému obviněnému. Kongresmani si zavolali ministra Holdera na kobereček kvůli jeho rozhodnutí nesoudit Chálida Šajcha Mohammeda, organizátora útoků z 11. září 2001, vojenským tribunálem, nýbrž dle obecného trestního práva. Na hlavu ministra se snesla ze všech stran natolik prudká kritika, že Obamova vláda musela v této otázce pozastavit definitivní rozhodnutí.
Ministr Holder zrozpačitěl, když se ho republikánský zákonodárce John Calberson dotázal, co udělá vláda, jestliže nezávislý soud neuzná platnost doznání Šajcha Mohammeda –při zatýkání se mu totiž nedostalo poučení Miranda o právech zatčeného, které dostalo název dle předkladatele zákona. Smutná je zkušenost amerických úřadů s „vánočním teroristou“ Umarem Farúkem Mutallábem. U výslechu začal krásně „zpívat“, jakmile se však dozvěděl, že má právo mlčet a být vyslýchán jen v přítomnosti svého právníka, odvolal vše, k čemu se doznal a navždy se uzavřel.
„Co uděláte, když naši vojáci zajmou Usámu bin Ládina?“ zeptal se rétoricky Calberson. „Napřed mu sdělíte Mirandu a pak ho budete soudit podle obecného trestního práva?“ V tu chvíli Eriku Holderovi povolily nervy a přiznal barvu: „Mluvíte o hypotetické situaci, která nikdy nenastane. Skutečností totiž je, že se poučení Miranda nedostane bin Ládinovi, ale jeho mrtvole. Nikdy nepředstoupí před americký soud. Taková je realita.“ Veřejné tajemství tedy spočívá v tom, že americká justice vůbec nepočítá s nějakými právními okolky. Usámu bin Ládina je třeba zabít, nikoli soudit.
Na první pohled není americký postoj až natolik vzdálený slibu ruského premiéra Vladimira Putina „utopit teroristy v latríně“ a „vyšťourat je z kanálů“. Druhý pohled však věc komplikuje. USA již léta honí pohlaváry al-Káidy v pákistánském pohraničí. Nasazují na to nespočet lidí a peněz. Americký expert na terorismus Bruce Rydel se domnívá, že se honu na al-Káidu účastní více lidí, než jich je v organizaci samé. Hlavní zbraní jsou v této operaci bezpilotní letouny, které jsou stále častěji nasazovány k útokům proti teroristům. Na letošek je plánováno více než sto leteckých úderů – každé tři dny jeden. Z toho je vidět, že americkou strategií není chytit teroristické vůdce a soudně je popotahovat, nýbrž jejich fyzická likvidace. Potíž je v tom, že bin Ládinův pobyt a úkryt jeho nejbližších spolubojovníků nejsou známé. Nyní sice vedou pákistánské tajné služby a ozbrojené síly na kmenových územích rozsáhlé operace s cílem vykouřit teroristy z jejich doupat, ale není vůbec jisté, kde se vlastně nacházejí. „Nemáme ani nejmenší tušení, kde vlastně jsou,“ tvrdí Rydel. „Obecně se má za to, že jsou v Pákistánu, ale mohou být i v sousední místnosti.“
Pokud je Rydelův předpoklad správný, což není vůbec vyloučeno, tak zabít bin Ládina nelze natolik jednoduše, jak by si ministr Holder přál. Na území USA mu totiž kupříkladu budou na základě ministrova rozhodnutí zaručena veškerá práva předepsaná ústavou a zákony země. Ruský příklad – pokud příklady vůbec něco znamenají – dokazuje, že pouhé zabití teroristů nemůže veřejné mínění uspokojit. Lidem nestačí, že zloduch padl v čestném boji – chtějí ho vidět v kleci stejně jako v ruské minulosti povstalce Stěnku Razina nebo Jemeljana Pugačova. Chtějí jeho ponížení a pokání před popravou. Nemluvě o dalších teroristických činech, kterým ani fyzická likvidace fanatiků není schopna zabránit. Vagony v moskevském metru totiž vyletěly do vzduchu dlouho poté, co byl zabit předpokládaný strůjce útoku na Něvský expres Saíd Burjatský.
