Poslední trendy ve výzkumu

27. 1. 2004

Novinky od lepidla z mušlí po ocelové vědce

Editoval Otis Port

Přírodní látky Lepkavé tajemství mušlí Jestli jste někdy plachtili na volném moři nebo se potápěli v Karibiku, možná víte, jak těžké je odtrhnout mušle ze dna člunu nebo skály pod hladinou. Produkují totiž překvapivě účinné lepidlo. Nedávno byl jejich recept rozluštěn vědeckými pracovníky z Purdue University, kteří jsou přesvědčeni, že objev povede k novým superlepidlům a antikorozním nátěrům pro průmyslové účely. Další využití by mohl najít při uzavírání chirurgických řezů, nebo dokonce spojování poškozených nervů.
Čím se mušle přilepují k povrchu? Chemik a milovník sportovního potápění Jonathan Wilker, který se o odhalení jejich tajemství snažil pět let, právě uveřejnil svou překvapující odpověď ve vydání časopisu Angewandte Chemie ze 12. ledna: K chemickému “vytvrzení” svého lepidla používají železo – s čímž jsme se v biologických procesech dosud nesetkali. Wilker tvrdí, že možnosti nekončí u superlepidel. Bude prý také možné chemický proces pozměnit a vytvořit nové skupiny samovytvrzujících se materiálů s řízenými elektronickými, magnetickými či optickými vlastnostmi.

Technologie Syntetická biologie: Programování matky přírody Elektrotechnici na Massachusettském technologickém institutu (MIT), Princetonské univerzitě a jinde se pokoušejí naprogramovat biologické buňky, jako by to byly počítače. Cílem je vyrábět léky. Mohou to ale být třeba i květiny kvetoucí na povel. „Snažíme se, aby se buňky chovaly podle našeho přání,“ vysvětluje Thomas F. Knight Jr., který na MIT vede výzkum v novém oboru nazvaném syntetická biologie. Výzkum je zatím v počátcích: extrakce DNA z bakterií a myších buněk pomocí enzymů, její poskládání v novém pořadí a vložení zpět do organismu. Výsledné genetické řetězce obsahují příkazy, které přimějí buňky chovat se požadovaným způsobem.
Elektroinženýr z Princetonu Ron Weiss se domnívá, že tělní buňky je možné programovat tak, aby hojily i velmi vážná zranění, například poškození páteře. Kritici se však obávají, že by se takové nástroje mohly dostat do rukou bioteroristů. Novinka zřejmě nadále rozvíří diskusi o etice moderních biologických metod.
Faith Arner, BusinessWeek.

Umělá inteligence Vědci ze železa Věda vyžaduje spoustu dřiny, určitá úleva je však možná na obzoru. Časopis Nature přinesl 14. ledna zprávu, že britský tým, vedený specialistou na počítače Rossem D. Kingem z Waleské univerzity ve městě Aberystwyth, vyvinul „vědce robota“, který nejenže provádí a analyzuje pokusy, ale na základě výsledků také formuluje nové nebo revidované hypotézy pro další kolo výzkumu.
Komputerizovaný výzkum lze vysledovat nejméně do padesátých let, kdy průkopníci umělé inteligence na Carnegie Mellon University vytvořili Logického teoretika, program k nalézání důkazů v geometrických teorémech. Kingovo duchovní dítě však zašlo ještě dál. Jeho prvním úkolem bylo najít v kvasinkách geny, které určují produkci aminokyselin. Když byl jeho výkon porovnán s lidským včetně šéfa katedry biologických věd v Aberystwythu, Michaela Younga, vyšlo najevo, že je robot zcela překonal v přesnosti a výběru optimálního pořadí pokusů. Tým navíc doufá, že jejich robot dříve nebo později objeví něco zcela nového.

Inovace O paměti, mikročásticích a komárech - Byl nalezen nový možný cíl pro léky proti Alzheimerově chorobě. Docentka na Rutgers University Bonnie Firesteinová se spolu se svým týmem zaměřila na protein, který řídí růst výběžků mozkových buněk, nazývaných dendrity. Poškození těchto výběžků je spojováno s vážnými poruchami mozku včetně problémů s pamětí a učením.
- Michael Crichton možná udeřil hřebík na hlavičku, když v románu Kořist popisuje roje mikrosoučástek, které napadají své tvůrce. Vědci z Rochesterské univerzity objevili, že v mozku krys je možné objevit mikročástečky uhlíku, měřící v průměru 35 nanometrů, potom, co je krysy vdechly. Vědci jsou rovněž přesvědčeni, že takové částečky v motorové naftě mohou vyvolat dýchací obtíže u lidí.
- Komáři reagují na chemickou sloučeninu obsaženou v lidském potu, alespoň podle výzkumného týmu z Yalovy a Vanderbiltovy univerzity. Látka zvaná 4-methyfenol je jednou z více než 350 sloučenin obsažených v potu a silně působí na pachový receptor komářích samiček, které se živí krví.
Catherine Arnst, BusinessWeek