Poslední záchrana

Mentlíkův plán se dostal do potíží

Pobočky Union banky byly minulý týden stále uzavřeny, zdaleka se však nedá říci, že by v souvislosti s potížemi tohoto finančního domu panoval klid a mír. Centrální banka nejprve obdržela doplnění záchranného plánu, jehož první verzi získala 3. března. Když byl poté zveřejněn záměr, který počítal s „půjčkou“ (v dokumentu z 10. března je toto slovo skutečně napsané v uvozovkách) od Fondu pojištění vkladů (FPV), ukázalo se, že FPV takovou variantu důrazně odmítá. „Fond pojištění vkladů nemá žádnou zákonnou možnost poskytovat úvěry, a toto řešení tedy pro fond nepřipadá v žádném případě v úvahu,“ řekl minulé úterý týdeníku EURO předseda správní rady FPV Josef Tauber. Další rána přišla o den později. Ministerstvo financí odeslalo ve středu dopis adresovaný guvernérovi ČNB Zdeňku Tůmovi, ve kterém jej informuje o svém negativním stanovisku k předkládanému záchrannému plánu. „Ministerstvo financí doporučuje pokračovat ve správním řízení o odnětí bankovní licence,“ odpověděl náměstek ministra Eduard Janota na přímý dotaz týdeníku EURO. Teď už zbývá jediné: rozhodnutí České národní banky.

Záchrana Titaniku.

Týdeník EURO měl možnost se podrobněji seznámit se záchranným plánem, které připravil nový management banky v čele s Romanem Mentlíkem. Základní kostra projektu počítá s výraznou redukcí bankovních aktivit. Mělo jít zejména o odprodej části pobočkové sítě a úvěrového portfolia. Počítalo se i se získáním zdrojů z Podpůrného garančního rolnického a lesnického fondu (PGRLF). Informace týdeníku EURO však hovoří o tom, že samo portfolio tohoto fondu je v poměrně špatném stavu a obsahuje množství nesplácených úvěrů. Union banka má údajně i část zdrojů v cizí měně, které by bylo možno zlikvidnit. Doplněk tohoto plánu obsahoval další údaje o krocích, které by banka musela provést, aby přežila. Požadavek na dodatečně vytvořené opravné položky vzrostl na 2,3 miliardy korun oproti 2,042 miliardy, se kterými počítal plán bývalého šéfa Union banky Radovana Vávry (EURO 10/2003). Navíc by banka snížila základní kapitál, který v současné době činí 2,444 miliardy korun. Dalším opatřením na straně zdrojů měla být kapitalizace vkladů přesahujících pět milionů korun. Tito klienti by získali 790 tisíc korun z Fondu pojištění vkladů, 4,21 milionu od Union banky a za zbytek by dostali akciový podíl v bance, který jim měl zaručovat tříprocentní dividendu. Slovo „měl“ je opravdu na místě. Projektované účetní výkazy totiž ukazují, že hospodářský výsledek by se nestabilně pohyboval kolem nuly (v prvních letech několik desítek milionů v plusu a poslední dva roky projekce zase v minusu). Navíc, klienti by byli fakticky přinuceni investovat do banky, jejíž budoucnost je diplomaticky řečeno nejistá.

Malý problém.

Předkládaný několikastránkový záchranný plán nenabízí žádnou jasnou koncepci rozvoje bankovních aktivit. Při slovech o specializované finanční instituci si v místních podmínkách představí zdravou a fungující banku jen málokdo. Roman Mentlík tedy skutečně potvrdil, že jeho plán vychází z jiné filozofie, než je optimistické řešení připravené jeho předchůdcem Vávrou. Bohužel však není jasné, jak by měla banka přežít. Je vysoce pravděpodobné, že klienti si z banky vyberou veškeré úspory. Ti méně šťastní dostanou jako bonus i akcie Union banky. Prostředků na zvažovanou projektovou a investiční činnost však v bance jednoznačně příliš nezbude. Řešením by mohl být vstup strategického investora a kompletní změna značky, která získá ztracenou důvěru klientů. Ani jeden materiál, se kterým se týdeník EURO seznámil, však neobsahoval jedinou zmínku o konkrétním investorovi, který by měl do banky vstoupit. Upřímně řečeno, v současné situaci by se do tohoto obchodu pustil jen opravdu odvážný subjekt a žádný takový není ani na obzoru. Sami klienti jménu banky „věřili“ natolik, že několik dní před jejím uzavřením, 21. února 2003, dosahoval denní úbytek depozit 40 milionů korun denně.

Zamítavé finance.

Zdroj z ministerstva financí týdeníku EURO potvrdil, že plán byl posouzen negativně, protože navrhované řešení bylo označeno za „nereálné a nestandardní“. Podrobněji jsou důvody popsány v již zmíněném dopise guvernéru Tůmovi ze dne 12. března. Ministerstvo údajně zpochybnilo vlastní pokus o znovuobnovení činnosti v situaci, kdy je téměř jistý run na banku, jakmile budou otevřeny pobočky. Problémem by měla být také absence věrohodného plánu dalšího fungování Union banky a povinná kapitalizace vkladů nad pět milionů korun. Ministerstvo se k záchrannému plánu postavilo prakticky stejně jako k restrukturalizačnímu plánu předloženému Vávrovým managementem. „Jednání o státní garanci neměla smysl, vzhledem k našim informacím o aktuálním stavu Union banky. Garance by se totiž mohla přiznat pouze prostřednictvím zákona a tento proces by zabral minimálně půl roku,“ uvádí zdroj týdeníku EURO. Případná garance by navíc představovala množství dalších komplikací, například u projednávání arbitrážních sporů v kauze IPB. „I to je jedním z důvodů, proč jsme restrukturalizační plán Union banky neposlali na ÚOHS,“ vysvětluje zdroj z ministerstva financí. Za současné situace již může celou kauzu Union banka vyřešit pouze Česká národní banka, která stále jedná o odebrání licence. Vypadá to, že téměř dvoumiliardová arbitráž o 1,762 miliardy korun, která má své pokračování tento týden, svazuje centrální bance ruce více, než by se dalo čekat.