K o m e n t á ř
Ministr zahraničních věcí Jan Kavan vyrazil minulý týden linkovým letadlem do jisté knihovny ve městě Independent v americkém státě Missouri, aby zde předal něco málo ratifikovaných listin. Česká republika tak oficiálně vstoupila do nejvýznamnějšího a jediného skutečně fungujícího euroatlantického bezpečnostního svazku - do Severoatlantické aliance, která byla po dlouhá desetiletí synonymem ohrožení všech našich socialistických vymožeností.
Naše přijetí nebylo zdaleka poznamenáno pouze „komickou příhodou s linkovým letadlem. Například i sám doručitel historických listin Jan Kavan zjara zcela v duchu Haškových tradic konsternoval generálního tajemníka aliance Javiera Solanu svým dotazem, zda je možno ze svazku vystoupit v případě, že by tehdy hojně diskutované referendum, pokud by následovalo po našem přijetí, dopadlo v neprospěch našeho vstupu.
Vstupujeme do svazku, který je pro mnohé zárukou bezpečí a stability, pro jiné zase ohrožením naší národní identity a zájmů (doposud je snad nikdo nedefinoval). Většinou se spekuluje na úrovni ekonomické přínosy versus nová bezpečnostní rizika, jako je terorismus. Vůdce ruských „liberálů Vladimir Žirinovsky však tuto debatu okamžitě doplnil proslovem na téma ohrožení bytostných ruských zájmů, destabilizace, sankce vůči novým členům a tak dále. V duchu jeho úvah o nutnosti vojenské reakce je možné se utěšovat, že ke hranicím vyslaná ruská armáda, pokud by ještě byla schopna přesunu, by se nejprve zarazila na hranicích se samostatnou Ukrajinou.
Jeho plamenné proslovy, stejně jako i vystoupení mnohých dalších extremistů však mohou mít i pozitivní účinek. Stejně jako byl mimo jiné „Vítězný únor 1948 posledním podnětem pro utužení Severoatlantické aliance, tak v dnešní době mohou být Žirinovského slova vítaným argumentem pro další uchazeče o členství. Mezi jinými i pro Slovensko, se kterým hodláme podle vyjádření tvůrců české zahraniční politiky udržovat stále určité nadstandardní vztahy. Je i naším bytostným zájmem vyřešit otázku, kdo bude nárazníkovým státem tvořícím linii mezi evropským ostrovem poměrně stabilní prosperity a nevypočitatelným prostorem vzniklým po rozpadu sovětského východního impéria. Zatím drží onoho Černého Petra Česká republika.
