Dvacet let v Česku v tichosti prosperovalo podnikání založené na státních dotacích. Firmy, které nevytvářely žádný zisk a nic nevyráběly, vydělávaly na formálním zaměstnávání postižených. I když podvody s prací handicapovaných pokračují, od ledna to mají virtuální zaměstnavatelé výrazně těžší.
Foto: Karel Šanda / TÝDEN
Sehnat práci není pro zdravotně postižené jednoduché. Ve firmách sílí tlak na rychlost, výkon a flexibilitu, což jsou právě ty podmínky, které má velká část handicapovaných potíže splnit. Tři desítky zdravotně postižených pracovníků společnosti Office Asistence, která produkuje potisky na reklamní předměty, kancelářské výrobky a další papírenské zboží, jsou proto vděčné, že se jim podařilo sehnat práci, na kterou stačí.
Nyní je ale čekají těžké časy. Nová podoba zákona o zaměstnanosti totiž výrazně změnila pravidla, na jejichž základě firmy dosud dávaly handicapovaným lidem práci. „Nevíme, co bude. Ještě čekáme, jestli se něco nezmění během prvního pololetí. Pokud ne, budeme muset zřejmě polovinu našich postižených propustit,“ říká Miloslava Bendová, ekonomická ředitelka společnosti Activa, která je mateřskou firmou společnosti Office Asistence.
Na podnik, kde postižení tvoří tři čtvrtiny zaměstnanců, totiž těžce dopadlo ustanovení nové podoby zákona, které výrazně omezilo takzvané náhradní plnění. O co jde? Všechny firmy v Česku, které mají více než 25 zaměstnanců, musí zaměstnávat alespoň čtyři procenta zdravotně postižených. Firmy, které tuto podmínku nesplní, mohou buďto zaplatit státu kompenzační poplatek za nedodržení předepsané kvóty, nebo se mohou „vykoupit“ tím, že odeberou zboží od podniku, který zaměstnává alespoň 50 procent postižených, tedy náhradní plnění.
Praxe vypadá tak, že 55,8 procenta firem skutečně zaměstnává postižené, 38,1 procenta firem nakupuje výrobky postižených a 6,1 procenta podniků odvádí kompenzační poplatek státu.
Právě pro náhradní plnění, tedy nákup zboží od firem zaměstnávající postižené, se v novém roce zpřísnily podmínky. Konkrétně se výrazně omezilo množství produkce, kterou si mohou firmy vykázat na jednoho postiženého. Pro rok 2012 tak firmy zaměstnávající handicapované mohou v režimu náhradního plnění poskytnout zboží pouze v hodnotě 854 136 korun na jednoho postiženého zaměstnance při jeho plném úvazku. To odpovídá 36násobku průměrné mzdy v Česku za první tři čtvrtletí předchozího roku.
A právě tento limit nyní láme řadě firem zaměstnávajících postižené vaz. „Jestliže jsme loni poskytovali formou náhradního plnění zboží za 200 milionů, letos při současném počtu zaměstnanců můžeme nabízet zboží zhruba za 20 milionů. Naši postižení tak vyčerpají přidělený limit za jeden až dva měsíce. Netušíme, jak budeme situaci řešit po zbývající část roku,“ říká Miloslava Bendová.
Že by se firma s postiženými se svojí produkcí zaměřenou na kancelářské potřeby mohla prosadit i na volném trhu, bez poskytování náhradního plnění, je přitom nereálné. „Pokud nabízíme náš sortiment, všechny zajímá jen náhradní plnění. Pokud ho nenabídneme my, osloví zájemci jinou firmu,“ říká ekonomická ředitelka Bendová. Vyhlídky velké části postižených v Office Asistence, že si letos udrží práci, jsou tak velmi nejisté.
Zneužívání místo pomoci
Ministerstvo práce a sociálních věcí i odborníci však tvrdí, že bezvýchodná situace, do níž se firma, dostala, neznamená pro zaměstnávání zdravotně postižených v Česku žádnou katastrofu, ale naopak naději na lepší fungování. „Limit byl do zákona začleněn kvůli omezení objemu takzvané přefakturace. Dodávky jsou tak v určitých případech přes zaměstnavatele se zdravotním postižením pouze přefakturovány, aniž se postižení zaměstnanci na těchto dodávkách podílejí svou prací,“ vysvětluje Táňa Švrčková z tiskového odboru ministerstva práce a sociálních věcí.
„V podstatě se jednalo o určitý druh překupnické činnosti. Každý z nás by zvládl od stolu vymyslet, jak tímto způsobem získat velmi rychle velmi velké peníze,“ doplňuje Hana Potměšilová, ředitelka Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením (NFOZP) (celý rozhovor si můžete přečíst ZDE).
Podobně podle ní v Česku stále podnikají desítky až stovky firem. Způsob je vždy stejný. Velká společnost, která nejčastěji působí v oblasti prodeje kancelářských potřeb, pracovních pomůcek nebo úklidových služeb, si založí malou dceřinou firmu, kde není problém dosáhnout nadpolovičního podílu postižených zaměstnanců. Přes ni pak prodává významnou část své běžné produkce, která jen projde účetnictvím firmy zaměstnávající postižené, aniž handicapovaní pracovníci reálně něco vyrobili nebo poskytli služby.
V systému se přitom netočí malé peníze. Ministerstvo práce a sociálních věcí v roce 2011 poskytlo na podporu práce zdravotně postižených přibližně 3,54 miliardy korun. Z toho šly 3,282 miliardy na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením a 252,7 milionu korun na vytváření a provoz chráněných pracovních míst a dílen.
Až do loňského roku mohly velké firmy přeprodávat přes účelově zřízené společnosti prakticky neomezené množství svého zboží. Letos zavedené limity mají zajistit, aby bylo skutečně zaručeno, že firmy zaměstnávající postižené nemohou produkovat více, než lidé s handicapem skutečně zvládnou vyrobit.
Čekání na růst
Útlum firem, které dosud žily z přefakturování zboží své mateřské společnosti, má nahradit větší rozvoj firem na chráněném trhu práce a dalších provozoven, kde postižení skutečně pracují. Jestli se však optimistický scénář skutečně naplní, zatím není jasné. Ministerstvo práce a sociálních věcí přiznává, že nemá k dispozici žádnou studii, která by modelovala, jakým způsobem omezení nebo ukončení činnosti firem zneužívajících systém podpory zdravotně postižených vykompenzuje růst společností, jež s handicapovanými pracují na zdravém základě. „V současné chvíli je velmi obtížené odhadnout, jaký dopad budou mít uvedené změny na počet pracovních míst pro osoby se zdravotním postižením. Lze však předpokládat, že k jejich celkovému úbytku nedojde,“ odhaduje Švrčková.
Signály od firem, které reálně pracují s postiženými, jsou však optimistické. „Zájem o naše produkty je od ledna několikanásobně vyšší. Podobná situace je nyní u řady dalších sociálních firem,“ říká Petr Herynek, předseda družstva Ergotep.
To je podle odborníků důkaz, že hegemonii několika dominantních firem založených na přefakturaci vystřídá větší počet sociálních firem v regionech. „Velké firmy, například banky, byly dosud zvyklé nakupovat od jedné společnosti kancelářské potřeby v režimu náhradního plnění pro všechny svoje pobočky v celé zemi. To už nyní nebude možné. Chráněný trh práce nikdy nebude schopen zvládnout obří zakázky pro celou Českou republiku, protože vyžaduje z velké části individuální přístup. Proto je třeba oslovovat více firem zaměstnávajících postižené v regionech,“ vysvětluje Hana Potměšilová.
Změna má za cíl, kromě omezení firem zneužívajících systém, také zvýšit počty postižených, kteří mají zaměstnání. Drtivá většina lidí s handicapem totiž v Česku nepracuje.
Podle statistik úřadů práce je v Česku zaměstnáno 114,3 tisíce zdravotně postižených. Dalších 63 092 je jich registrovaných jako žadatelů o práci. Celkem je však v Česku podle statistik ministerstva práce a sociálních věcí na 650 tisíc postižených. Drtivá většina z nich tedy nepracuje ani si práci nehledá. Podle odborníků přitom ne ve všech případech jde o lidi s takovým stupněm postižení, že jim znemožňuje jakoukoli práci.
S omezením náhradního plnění souhlasí i postižení. „My s tím nemáme problém. Nepodporujeme žádné praktiky, které by vedly ke zneužívání systému, protože poškozují celou tu komunitu. Zavedení limitů vyčistí prostředí, kde dosud docházelo k podvodům,“ říká Václav Krása, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením.
V přechodném období, než se trh práce vyčistí od firem zneužívajících státních podpor pro postižené, se mohou firmy, které chtějí využívat náhradní plnění, orientovat podle seznamu prověřených podniků, které jsou na webových stránkách projektu NFOZP Práce postižených, nebo dát na doporučení pracovníků místního úřadu práce. V orientaci jim může pomoci také známka kvality „Práce postižených“, kterou NFOZP uděluje firmám, které splní nejenom kvóty pro zaměstnávání postižených, ale také velmi přísná kvalitativní kritéria. I proto je známka součástí Národní politiky kvality.
Raději to zrušte
Firmy, kterých se omezení negativně dotýká, však mají vůči přijatým změnám výhrady. Stanovený limit podle nich počítá pouze s tím, že postižení budou vykonávat jen podřadnější, manuální práce. „Na invalidy se všichni dívají, jako na mentálně postižené nebo na vozíčkáře. Málokdo si uvědomuje, že jsou to často lidé, kteří mají různé nemoci od epilepsie po rakovinu. Naši zákonodárci si asi neuvědomili, že postižení jsou často vzdělaní, inteligentní lidé, kteří jsou zničení po úraze nebo chemoterapiích. A kteří chtějí dělat práci, která by byla podobná jejich předchozímu zaměstnání,“ říká Miloslava Bendová. Stanovení limitu pro práci postižených tak podle ní vyřazuje handicapované z činností s vysokou přidanou hodnotou.
Navíc tvrdí, že limity nahrávají velkým hráčům na trhu. „Četla jsem inzeráty, kdy některé firmy z Opavska nabízejí náhradní plnění s tím, že zaměstnávají 250 postižených. Vůbec si nedokážu představit, kde bychom takové množství byli schopni sehnat my v Praze,“ dodává Bendová.
Podle ní by bylo lepší náhradní plnění zcela zrušit než ho provozovat v současné podobě. S tím souhlasí i odborníci. „Česká republika a Slovensko jsou v současnosti jediné dvě země v Evropské unii, které náhradní plnění umožňují,“ říká Hana Potměšilová. Ve vyspělých zemích musí firmy buďto postižené zaměstnávat, nebo platit státu penále. Podle ředitelky NFOZP však Česká republika k této změně dospěje až za deset patnáct let.
Podvody pokračují
I když nový zákon má zneužívání státní podpory pro postižené výrazně omezit, desítky firem mohou i letos dál nerušeně fungovat za hranou pravidel. Zákon sice přesně říká, co je dovoleno, a co ne, ovšem jeho velkou slabinou jsou kontrolní mechanismy.
Navíc úřady práce po kolapsu vyplácení sociálních dávek v prvních týdnech nového roku žijí zcela jinými starostmi, než je aktivní vyšetřování, které firmy zaměstnávají postižené kvůli produkci vlastního zboží a které jen kvůli přefakturování výrobků odjinud.
Ministerstvo práce a sociálních věcí však tvrdí, že ani hektický start nového roku úřadům práce v důsledných kontrolách nezabrání. „Vyplácení sociálních dávek s vymezováním chráněných pracovních míst nesouvisí. Tuto agendu vykonávají jiní zaměstnanci. Není tedy důvod předpokládat, že s vymezováním či vytvářením chráněných pracovních míst budou z časových důvodů potíže,“ říká Táňa Švrčková.
Do poloviny roku by tak měly všechny firmy zaměstnávající postižené projít prověrkou. V jejím rámci by měla být v každém podniku přesně vymezena místa pro postižené. Díky tomu půjde přesně sledovat, co přesně handicapovaní dělají, jaké náklady navíc má podnik s úpravou pracoviště, zvláštním pracovním režimem a podobně.
Na základě toho pak může firma dostávat příspěvky na zaměstnávání postižených. Organizace postižených však nepovažují toto opatření za příliš užitečné. „Je to zbytečná administrativa a byrokracie, která ničemu nepomůže. Kdo bude chtít toto opatření obejít, nějakou cestu si najde. Nám, kteří zaměstnáváme postižené, to přinese jen obrovské množství administrativy,“ stěžuje si Václav Krása.
Omezit virtuální zaměstnavatele postižených mají vedle kontrol a snížení limitů náhradního plnění i další opatření. Jedním z nich je omezení finančního příspěvku od státu na každé pracovní místo pro postižené. Až dosud stát hradil osm tisíc korun, což mohlo být až 100 procent jejich mzdy. Peníze tak ve velkém proudily i do firem, které nejenom že nic nevyráběly, ale ani se neobtěžovaly nějaké produkty přeprodávat. Žily jen z příspěvků státu na postižené. „Zaměstnavatelé“ přitom část těchto peněz inkasovali od postižených různými srážkami ze mzdy. Nově mohou firmy dostat nejvýše 75 procent mzdy pro postižené, maximálně pak osm tisíc korun. To má zaručit, aby firma musela skutečně fungovat a vytvářet zisk.
Pročistit trh firem zaměstnávající postižené je jistě chvályhodný počin. Na hodnocení dopadu změn je měsíc a půl po jejich spuštění ještě brzy. Statistiky úřadů práce by měly za rok ukázat, zda konec firem založených na přefakturaci opravdu vystřídal růst a vytváření nových míst skutečnými sociálními podniky. Klíčové bude, zda se nepoctivým firmám nepodaří najít v novém zákoně skuliny, které by jim dál umožňovaly systém zneužívat. A také to, aby i sami postižení věřili, že smyslem změny je skutečná pomoc lidem s handicapem, a ne pouze ušetření státních výdajů. Zrušení kategorie osob zdravotně znevýhodněných, která je součástí změn platných od 1. ledna, totiž dostalo do potíží na 40 tisíc lidí s nejlehčím stupněm postižení. Pokud je reforma podpory zaměstnávání zdravotně postižených myšlena skutečně vážně, nemůže být ani zčásti založena na zázračném uzdravení desetitisíců lidí jedním rozhodnutím úředníků.
