Vždy, když jedu do Spojeného království, těším se na obyčejný britský Ale.
Mám rád jeho zemitou chuť a krémovou jemnost. Objednal jsem si tedy Extra Pale Ale z pivovárku, který byl ve vedlejší ulici. Pivo výborné, ovšem čistokrevná americká škola. Galaxy a citra, studené chmelení. Tak jsem zkusil Pale Ale. Skoro to samé, pouze chmel byl citra a amarillo. Trochu jsem znejistěl, móda nacpat americké odrůdy chmele za studena úplně do všeho už doputovala i do konzervativní Británie.
Vsadil jsem tedy na jistotu a objednal oblíbenou klasiku London Pride z pivovaru Fullers. Byl skvělý. Britský kolega mě však zpražil poznámkou: „Moc se neraduj. Fullers minulý týden prodali japonskému koncernu Asahi. V londýnských pubech se o ničem jiném nemluví a vlajky jsou na půl žerdi“
Při návštěvě Británie si též nejde nepovšimnout svérázného čepování piva.
Zatímco u nás je vyžadována bohatá a dlouhotrvající pěna, na britských ostrovech je tomu jinak. Výčepní tam naleje pivo do sklenice tak, aby byla co nejplnější a pěny byla pouze tenká vrstvička. U piva Ale mi to nevadí, u českého ležáku mě to trochu mrzí. Co naplat, Angláni o pěnu prostě nestojí. Co mě velmi potěšilo, bylo to, že jsem za těch pár dní poznal tři mladé české „sládky“ pracující v anglických minipivovarech. Marka, Filipa a Michaelu.
Takže závěrem: Važme si regionálních specialit, protože zítra tu již nemusejí být, a nemluvme v cizině nahlas sprostě, neb Slovan všude bratra má. •
