POTLESK MOCNÉ LOBBY

Bílý dům hodlá omezit závislost na dovozu ropy

Nejmocnější zemi světa hrozí, že by se jednou mohla propadnout do tmy. Když to říká samotný prezident George Bush, nejspíš na tom něco bude. Nedávné přerušení dodávek elektřiny v Kalifornii, které se v menším rozsahu opakovalo i na jiných místech USA, by mělo být dostatečným varováním. Proto Washington předkládá energetický plán rozvržený na dvacet let. Ten by měl přinést spotřebitelům větší jistotu. Ropným, uhelným a dalším koncernům pak z něho kyne skvělý byznys v hodnotě několika set miliard dolarů. „Amerika roku 2001 čelí nejvážnějšímu nedostatku energie od ropné krize sedmdesátých let. Je nutná diverzifikace zdrojů, jinak bude ohrožena nejenom energetická bezpečnost, ale i bezpečnost národní, varuje viceprezident Dick Chaney. Energie v politické aréně. Za to, že americká energetika nebezpečně zeslábla, může předchozí Clintonova administrativa vládnoucí osm let, tvrdí nyní republikáni. Tento sektor podle nich trestuhodně zanedbala a brala až příliš velké ohledy na ekologii. Demokraté takové nařčení odmítají. Říkají, že Bush se chce svým plánem především odvděčit energetickým koncernům, které ho štědře podporovaly během loňské prezidentské kampaně. Spotřebitelé, které trápí vysoké ceny energie (zemní plyn vylétl ve srovnání s loňskem asi na trojnásobek), ho prý tolik nezajímají. Jak poznamenal list The International Herald Tribune, pochybovači se najdou i mezi republikány. Někteří z nich „soukromě médiím sdělili, že se obávají možných politických komplikací Bushova programu. To se týká především geologické a těžební činnosti v arktickém pásmu Aljašky či v oblasti Skalistých hor. Nebezpečná závislost. Spojené státy nyní těží o 39 procent ropy méně než v roce 1970. Zatímco v roce 1973 kryl dovoz 36 procent jejich celkové spotřeby ropy, nyní už je to 54 procent. A pokud se nic neudělá, během dvaceti let by největší světová ekonomika závisela na dovozu ropy skoro ze dvou třetin, uvádí ministr energetiky Spencer Abraham. „Tím bychom dali zahraničním dodavatelům do rukou ještě více moci. A jak víme, nezdráhají se ji používat, podotkl Abraham před členy Americké obchodní komory. Zase propukne horečka? Energetické firmy se už nemohou dočkat, až budou moci zahájit průzkum na veřejných pozemcích, kde dosud platí dost přísná omezení. Bush naléhá, aby byla co nejrychleji zmírněna, což se ale neobejde bez zásahů do legislativy. „Budou–li moci společnosti snáze vstupovat na veřejnou půdu, jejich růst se dostane na úroveň, kterou jsme naposledy viděli během vrtací horečky na počátku osmdesátých let, předpovídá analytik newyorské společnosti Merrill Lynch Kevin Simpson. Podle vládních dokumentů právě půda ve veřejném vlastnictví skrývá asi 40 procent předpokládaných zásob zemního plynu. Bushův program povzbudil i americké uhelné společnosti, jejichž palivo se používá asi v polovině amerických elektráren. Po dvou hubených dekádách poznamenaných slabší poptávkou věří v čilejší byznys. „Chceme–li zemi spolehlivě zásobovat elektřinou, bez uhlí se příštích dvacet let ne–obejdeme, konstatuje ministr Abraham. Jaderné vzkříšení. Po nehodě v elektrárně Three Mile Island v roce 1979 se také v USA veřejné mínění obrátilo proti jaderné energetice. A po černobylské tragédii (koncem dubna 1986) se zdálo, že nastává věčný soumrak. Nové jaderně–energetické bloky se v USA uváděly do provozu „ve vší tichosti a dnes na ně připadá pětina veškeré výroby elektřiny. Bílý dům rozvoj jaderné energetiky nyní zřetelně preferuje. „Je čistá a bezpečná, zdůrazňuje Bush. „Zprávu o výstavbě nové jaderné elektrárny očekávám už během příštího roku, vyjádřil se ředitel poradenské společnosti Barrington Energy Mike Wallace. Spojené státy nyní provozují 103 jaderněenergetických reaktorů.

Hlavní body programu

1. Zachovat vysokou životní úroveň Američanů. S tím souvisí růst spotřeby zemního plynu do roku 2020 až o 62 procent, elektřiny až o 45 %.
2. Vyšší spotřebu zabezpečit přednostně z domácích zdrojů. Proto bude postaveno přes 1300 nových elektráren.
3. Posílit infrastrukturu, mimo jiné výstavbou dálkových a distribučních plynovodů v hodnotě 120 až 150 miliard dolarů.
4. Podpořit investice do hospodárných technologií, úspornějších aut i domácích spotřebičů, daňové úlevy například pro majitele domů, kteří si pořídí solární panely.
5. Zvýšit diplomatické úsilí tak, aby se zvýšila produkce ropy v Latinské Americe, Asii (mimo OPEC) a v zemích kolem Kaspického moře (Ázerbájdžán).