Český ministr financí Miroslav Kalousek prokázal v poslední době jednu užitečnou vlastnost. Nebál se stát ďáblem. Tím úhlavním záporňákem, který na sebe vzal nevděčnou úlohu vykonavatele nejméně populárních škrtů.
Foto: Profimedia
Přestože úspory a reformy jsou bezesporu dílem mnoha rukou, jejich mediální tváří je hlavně Kalousek. A proto právě jemu každý večer u rozložených novin nebo puštěných televizních zpráv spílají tisíce Čechů, kterým tenhle ďábel zvýší daně nebo zdraží plyn.
Za sebe říkám: Zaplať pánbůh za takového antihrdinu. Za poslední roky si u veřejně činných osob pamatuji spíš populismus a líbivá gesta. Když už s českým životem na rozpočtový dluh někdo něco občas zkoušel udělat, bylo to jen opatrné našlapování na tenkém ledě. Takové testování, kam až volič reformy pustí, než začne reptat. Naopak na Kalouskovi mě v poslední době fascinuje, jak přímočaře, věcně a bez zbytečného přikrašlování oznamuje nepopulární, leč potřebná opatření. Padni komu padni. Je to statečný postoj. A pozvolné politické harakiri.
Druhým podobným kamikadze letcem, který si musí nutně rozezlít masy voličů, je ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek. Naposledy třeba s plánovaným seškrtáním porodného. I na Drábkovi je potřeba ocenit odvahu a přímočarost, s jakou národu předkládá podobné hořké pilulky. Ovšem Drábek je přece jenom pro ztvárnění postavy hlavního nelidy příliš uhlazený člověk, který stále těží z respektu, jenž si vydobyl ještě coby šéf Hospodářské komory.
Naopak Miroslav Kalousek si logicky získal spoustu kritiků už dříve. Takže za hlavního nositele jobových zvěstí a hromosvod lidového hněvu se médiím dobře hodí. Netroufám si posuzovat, které z Kalouskových či Drábkových návrhů jsou pro dlouhodobou prosperitu přínosné a které méně. Jen vítám, že tu někdo konečně dokáže bez příkras prosazovat úspory i za cenu ztráty osobní popularity.