Negativní očekávání mohou mít sebenaplňující účinek a vyústit v hlubokou recesi
Neuplynul ani měsíc, kdy jsme se na tomto místě zabývali makroekonomickými predikcemi pro Českou republiku na letošní rok (EURO 1/2010), a už tu je dvojitý update. Ministerstvo financí (MF) minulý týden zlepšilo odhad růstu domácí ekonomiky o celý procentní bod – na 1,3 procenta. Mezinárodní měnový fond (MMF) během pravidelné mise oznámil mírné zlepšení své předchozí prognózy o 0,2 bodu – na 1,5 procenta. Naštěstí se kvůli optimističtějšímu výhledu MF nebudou zvyšovat výdaje státního rozpočtu, a tedy prohlubovat jeho schodek, neboť to zákon neumožňuje. „Budou-li vyšší příjmy, plně je využijeme na snížení deficitu,“ prohlásil ministr Eduard Janota.
Posilující koruna
Další upřesnění prognóz přijde tento týden, tentokrát z České národní banky. Ta má ve čtvrtek měnové zasedání bankovní rady. Její člen Vladimír Tomšík již pro agenturu Bloomberg naznačil, že centrální banka počítá v následujících dvou čtvrtletích se zpomalením ekonomického růstu. To by mohlo znamenat, že ČNB nezvýší úrokové sazby dříve než ve druhé polovině roku.
„Odložení vzestupu sazeb ze strany ČNB poskytne ekonomice více času na obnovu,“ uvedl Tomšík. Dle něho posilující koruna tlumí inflační tlaky a tvůrci měnové politiky mají širší prostor pro její pozvolnější utahování. Koruna od počátku roku zpevnila oproti euru o 2,5 procenta. To je ve srovnání s forintem a zlotým nejvýraznější posílení v regionu. ČNB přitom odhaduje, že posílení koruny k euru o jedno procento mírní míru inflace o 0,25 procenta.
Sebezničující skepse
Otázku, proč se prognózami čas od času budeme zabývat, jestliže se každou chvíli mění, jsme posledně záměrně ponechali stranou. Pokusme se teď na ni částečně odpovědět. David Moss, profesor Harvard Business School, v knize A Concise Guide to Macroeconomics: What Managers, Executives, and Students Need to Know (Stručný průvodce makroekonomikou. Co potřebují manažeři, vedoucí pracovníci a studenti vědět) klade důraz na tři základní pilíře makroekonomiky: výstup (měřený hrubým domácím produktem), peníze a očekávání. Význam prvních dvou kategorií zřejmě pochopí každý. K čemu jsou však očekávání?
Jejich zajímavost spočívá v tom, že propojují současnost s budoucností. Naše nynější rozhodování ovlivňuje to, co očekáváme v budoucnosti. Z makroekonomické perspektivy jde zejména o naše očekávání ohledně stavu ekonomiky a budoucího příjmu. Pokud se lidé domnívají, že hospodářství bude ochabovat, ať už jsou jejich důvody jakékoli, v krátké době se může stát, že ekonomika skutečně klesne. Budete-li totiž jako spotřebitel vycházet z toho, že se brzy dostanete do finančních potíží, omezíte nákupy. Jakmile podniky zjistí, že v důsledku menší poptávky jejich odbyt slábne, zredukují výrobu a propustí zaměstnance. Negativní očekávání se začnou sebenaplňovat a celé hospodářství může skončit v hluboké recesi.
Omezené možnosti
Jak lze tuto sebedestruktivní spirálu zastavit? Z makroekonomického hlediska existují prakticky dvě cesty – agresivní měnová politika, tedy nízké úrokové sazby, nebo rozsáhlé deficitní utrácení ze státního rozpočtu. Obojí vysílá signál, že poptávka poroste. A obojí cílí na prolomení negativních očekávání ohledně hospodářského vývoje. V podmínkách české ekonomiky je další zvyšování rozpočtového schodku, potažmo zadlužení, nemyslitelné. Naopak měnová politika, ať už její transmisní mechanismy fungují jakkoli silně, pomoci může. A také to během poslední krize učinila. Česká národní banka začala snižovat úrokové sazby jako první v Evropě již v srpnu 2008. Od té doby klesla její základní sazba o 2,75 procentního bodu na nynější jedno procento. Ve své zprávě to ocenil i MMF. Ten uvedl, že měnová a fiskální politika byly „adekvátní“ a poskytly ekonomice „značný impulz“. Dodal však, že „krátkodobé oživení bude záviset na vnější poptávce“.
Ve skutečnosti je ještě jedna cesta, jak změnit náladu spotřebitelů a vyvolat optimismus – prostřednictvím zlepšené prognózy. Ministerstvo financí se o to minulý týden – podotkněme na rovinu, že nikoli záměrně – pokusilo. Uvidíme, jak tento nezamýšlený experiment zabere. V lednu však spotřebitelská důvěra v domácí hospodářství dle konjunkturálního průzkumu Českého statistického úřadu klesla. Lidé pro příštích dvanáct měsíců očekávají zhoršení celkové ekonomické i vlastní finanční situace. Naopak důvěra podnikatelů třetí měsíc v řadě rostla. Nezbývá než doufat, že nakažlivý bude optimismus, nikoli skepse.
Graf
Indikátory důvěry
2009 2010
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 1
Podnikatelé
76,9 73,7 74,7 78,5 77,8 77,0 78,3 77,3 79,0 78,6 80,6 82,5 86,0
Spotřebitelé
75,9 74,2 77,9 81,3 85,9 84,9 82,8 83,6 89,0 87,7 94,1 95,3 90,5
Průměr roku 2005 = 100
Pramen: Český statistický úřad