Primát nebezpečnosti drží Spolana
Záplavy, které v létě způsobily katastrofální škody na lidských majetcích, nepoškodily přírodu, pro kterou je povodeň jedním z přirozených stavů. Už se podařilo zprovoznit i většinu zaplavených čistíren odpadních vod, takže opakované tvrzení o nedozírných ekologických škodách je mylné. Co povodeň naopak velice výmluvně prokázala, je zásada, že krom citlivě navržených mostů by se neměly v říční nivě budovat žádné stavby. Tento postulát se ovšem houfně porušuje nejen při obnově povodní stržených domů, ale i při výstavbě nových komerčních objektů. Co však může taková obří překážka při příští povodni způsobit například na okolní tradiční lázeňské zástavbě, se dnešní radní chtějí mermo mocí přesvědčit i v Karlových Varech schválením výstavby nového supermarketu.
Čím problematičtější stavba, tím více variant umístění by se mělo zvažovat, a tím větší veřejné kontrole by měl být záměr podroben. Jenže zákon, rozumně zjednodušující stavební řízení ve zdevastovaných územích okamžitě po povodni, platí dál. A neomezí-li Parlament jeho platnost, budou se stavby v říčních nivách šít horkou jehlou třeba po deseti letech. Místo toho, aby se zvažovaly s mnohem větší pečlivostí než „obyčejné“ projekty, bude z řízení nadále vyloučena i veřejnost.
Nebezpečné hříchy chemiků.
Povodňovým postrachem se stala zaplavená neratovická Spolana. Už před povodní byla vystavena velkému tlaku nevládních organizací, aby zabezpečila dvě zamořené budovy s největším známým ložiskem dioxinů v Evropě proti jejich vyplavení. Vedení firmy existenci povodňového rizika odmítalo. Teprve když se do kauzy vložilo ministerstvo životního prostředí, nechal management vystavět kolem níže položeného objektu zídku. Když skutečně přišla povodeň, zídka nestačila. Přesto zabránila úniku dioxinů do okolí. Problémy s nimi mají jen obyvatelé nejblíže položené obce.
Několik úniků chlóru však poznamenalo široké okolí. Celkový rozsah škod na lesních a jiných trvalých porostech se ukáže až na jaře. Nicméně Česká inspekce životního prostředí už s firmou zahájila řízení o pokutě. Kromě prokazatelných škod na „trvalkách“ vznikly mnoha lidem v okolí škody na jednoletých plodinách, které nyní už nejsou schopni doložit. Nelze pominout ani morální škody způsobené rizikovým pobytem vedle nevyzpytatelné chemičky.
O největší morální škodě se však rozhodlo až po povodni u zeleného stolu. Fond národního majetku přidělil 2,7 miliardy korun na likvidaci dioxinů ve Spolaně vyhlédnuté firmě bez výběrového řízení. Představitelé Greenpeace prý mohou doložit svědectví, že se tak stalo pod tlakem podnikatelů. Vyzvali proto premiéra Vladimíra Špidlu, aby zakázku zrušil a bylo zahájeno řádné řízení. Nejvíce překvapilo, že kontrakt bez výběrového řízení podpořil i nový ministr životního prostředí Libor Ambrozek.
Povodeň ministerská.
Ambrozkův nástup je jinak lemován úspěšnými kroky. Přestřihl pásku nově rozšířené chráněné krajinné oblasti Český ráj, úspěšně vládou protáhl potřebné novely zákonů o ochraně přírody a krajiny a o obchodu s volně žijícími druhy a pomohl dotáhnout k českému podpisu Evropskou úmluvu o krajině. S určitým přemáháním vypustil na meziresortní schvalovací kolečko i předlohu plánu odpadového hospodářství, která se rovněž jako předchozí dokumenty začala připravovat už za jeho předchůdce Miloše Kužvarta. S cílem zbavit resort dříve preferované výstavby spaloven, které by bránily rozvoji recyklace.
V činnosti Ambrozek viditelně vsadil na kontinuitu. Kužvart, zaslepený ztrátou křesla, to však nevidí a rozdává svým kolegům v Parlamentu nedůstojné dehonestující letáčky. A s nelibostí přihlíží, jak Ambrozkova povodeň jednoho po druhém vyplavuje jeho náměstky. Nový aparát si přinejmenším rychleji zvykne na rázně zavedenou novotu úřadování na recyklovaném papíru. Za půl roku rozhodování však Ambrozek dluží odpověď na svou vlastní parlamentní interpelaci, co s kůrovcem na Šumavě? Kužvart neodpovídal dva roky - a těžil.
Do Evropy plus, do světa minus.
Schválí-li novelu zákona o ochraně přírody a krajiny i Parlament, budeme mít legislativní rámec pro vyhlášení chráněných území do evropské sítě Natura 2000. V mapování vhodných lokalit jsme ze všech přidružených států nejdál. Naše kapitola životního prostředí v přibližovacím protokolu k Evropské unii, čerstvě stvrzeném v Kodani, má minimum výjimek. Vážná, protože investičně náročná, je jen výstavba čistíren ve středních obcích do roku 2010. V Evropské unii vládne spokojenost i se státní politikou životního prostředí.
Zato do Johannesburgu jela naše delegace s prázdnou, protože jedna verze strategie trvale udržitelného rozvoje byla příliš technokratická, druhá příliš vizionářská. Bezzubý summit nás k ničemu nedonutil a tak nemáme žádnou. Stejně bezzubý Kjótský protokol nám umožňuje mít větší měrné emise oxidu uhličitého než Evropská unie - Česká republika může vypouštět 25 kilogramů na hlavu, unie průměrně 18 kilogramů.
