Výsledek voleb v podobě kruté patové situace, kdy levice i pravice získaly nárok na stejný počet křesel ve sněmovně, zcela jistě odloží jednání o tolik potřebné penzijní reformě. I pokud se podaří sestavit vládu například cestou opoziční smlouvy, jsou názory obou hlavních stran - ODS a ČSSD příliš rozdílné.
Výsledek voleb v podobě kruté patové situace, kdy levice i pravice získaly nárok na stejný počet křesel ve sněmovně, zcela jistě odloží jednání o tolik potřebné penzijní reformě. I pokud se podaří sestavit vládu například cestou opoziční smlouvy, jsou názory obou hlavních stran - ODS a ČSSD příliš rozdílné.
Výsledek voleb sice dopřál vítězství ODS před ČSSD, ovšem současně rozložil síly levice a pravice na sto a sto poslaneckých křesel. To může vést i k tomu, že termín penzijní reformy bude pro české politiky dál jen slovní hříčkou. Analytická zpráva Bezděkovy komise, kterou si před více než rokem objednala sociálnědemokratická vláda, přitom jasně varovala před dalším odkládáním jednoho z největších problémů naší ekonomiky. Nelze tak bohužel vyloučit ani to, že eventuální nové volby budou pro ni znamenat další několikaletý odklad. O to hůř následky takového chování dopadnou jak na nynější střední generaci, tak na jejich děti.
DŮCHOD NIŽŠÍ NEBO VYŠŠÍ O tom, že obě strany politického spektra budou v této věci jen těžko hledat shodu, svědčí jejich předvolební programy. Ačkoliv s jistým sarkazmem by šlo říci, že se vlastně přít nemusí, neboť všech pět parlamentních stran chce zachovat jako základní pilíř penzijního systému i v budoucnu průběžný systém. Tedy takový, jaký funguje dnes, kdy lidé aktivně činní platí prostřednictvím sociálních odvodů důchody penzistům. Bohužel udržení tohoto pilíře není žádnou penzijní reformou, ale nutností, neboť z něčeho se důchody financovat musí. Zbavit se mezigenerační solidarity by si netroufl žádný evropský stát. A problém stávajícího systému je v tom, že jeho průběžnost bez provedení změn nebude na rostoucí počet důchodců stačit. To už bychom stejně tak mohli říci, že ODS a ČSSD vlastně jedno jsou, neboť jsou demokraté. Co tedy chce levice a co pravice? Zjednodušeně řečeno levice chce nadále z průběžného systému financovat důchody tak, aby si udržely úroveň 55 procent dřívějších průměrných čistých příjmů. Jelikož i ČSSD a KSČM pochopily, že důchodců bude přibývat a aktivně činných ubývat, navrhují jako řešení prodlužování odchodu do důchodu. Žádné konkrétní propočty toho, zda by takový postup zajistil slíbenou úroveň důchodů, ovšem nepředložily. Stejně jako neslíbily, že sociální odvody neporostou. Naproti tomu pravice více zdůrazňuje nutnost, aby se každý člověk aktivně podílel na vytváření soukromé finanční rezervy na vlastní důchod, a úroveň důchodu od státu slibuje nižší než dnes, na úrovni 20 až 25 procent průměrné čisté mzdy. Jako motivace k soukromému spoření na důchod má sloužit nabídka odvádět do státní pokladny nižší pojistné ve prospěch vlastního spoření. ŠETŘI A ODVÁDĚJ MÉNĚ ODS navrhuje přenést na každého člověka vyšší díl zodpovědnosti za svůj budoucí důchod. Od státu by totiž každý - ročníky 1976 a mladší -měl dostat důchod na úrovni státem zaručeného příjmu, tedy podle návrhu šesti tisíc korun měsíčně (samozřejmě s postupnou valorizací). Těmto ročníkům se mají rovněž snížit povinné odvody na pojistné tak, aby jim čistá mzda stoupla o osm procent. Pro ty narozené před rokem 1976 má být důchod stanoven jako plynulá kombinace mezi stávajícím výpočtem důchodu a státem zaručeným důchodem. Jak kdo s těmito penězi naloží, se ovšem ponechává na rozhodnutí jednotlivce. Stát by měl současně více podle ODS motivovat lidi ke spoření na důchod vyšší podporou penzijního připojištění a životního pojištění. Důchodci by si mohli libovolně přivydělat. Velmi podobné myšlenky navrhují ve svých programech i KDU-ČSL a Strana zelených. Obě strany kladou ale ještě větší důraz na druhý pilíř systému, tedy spoření v penzijních fondech a u životních pojišťoven. KDU-ČSL počítá se zachováním silné role státního průběžného systému, do kterého by byla odváděna minimálně 20procentní sazba z vybíraného pojistného. Zároveň by lidé mohli dalších až osm procentních bodů sazby odvádět do soukromých systémů úspor na stáří, tedy především do fondů. Rodinám s dětmi chtějí snížit pojistnou sazbu o jeden procentní bod za každé dítě. Zachován by měl být dřívější odchod do penze pro ženy s dětmi. Strana zelených navrhuje financovat penze ze tří pilířů, a to průběžného systému, dobrovolného fondového a dalšího individuálního spoření. Příjem z prvního pilíře by přitom měl být dvousložkový, tedy složený z pevně stanovené částky a pak částky odvozené z výše výdělku každého člověka a doby trvání pojištění. Odvodová sazba by měla činit 28 procent s tím, že bude moci být snížena o tři procentní body těm, kteří stejnou částku dodají ze svého a budou ukládat na soukromé spoření na důchod. Fondový systém jako druhý pilíř, tedy soukromé spoření ve fondech, by měl být dobrovolný stejně jako třetí - spoření v rámci penzijního připojištění nebo životního pojištění. PLAŤ A VĚŘ Naproti tomu ČSSD slíbila být ke stávajícím i budoucím důchodcům poměrně velmi štědrá. Slibuje pravidelně zvyšovat důchody nad rámec povinné valorizace a takzvaný systém pomyslných individuálních účtů odrážející výši skutečných příspěvků člověka na pojistné do výše jeho budoucího důchodu. Zdrojem udržení vysokých důchodů má být kromě jiného výnos z dividend od společnosti ČEZ a následně z její privatizace, ovšem výpočet pro to nebyl veřejnosti představen. Jako další „zdroj“ průběžného systému má sloužit delší aktivní věk, tedy prodlužování odchodu do důchodu. Jak by stát dosáhl toho, že by lidé skutečně odcházeli později do důchodu a „nepřebíhali“ například do invalidního důchodu, zatím není zřejmé. Průběžný systém má pouze jako dosud doplňovat dobrovolné připojištění s výhodou možnosti daňového odpočtu. ČSSD chce dosáhnout toho, aby pro nízké, střední a vyšší střední příjmové skupiny bylo dosaženo zhruba 70 procent čistých předdůchodových příjmů (nyní je to 55 procent) s tím, že 55 až 60 procent bude poskytovat základní důchodové pojištění z průběžného systému. Zbylou část by měly tvořit soukromé úspory. Komunisté chtějí zachovat dnešní státem garantovaný průběžný systém včetně poměru důchodu ke mzdě, možnost dobrovolného spoření na důchod a postupné prodlužování věku odchodu do důchodu. JAK NA PENZIJNÍ REFORMU?**
Úprava podmínek penzijního připojištění je věcí, kterou se zabývají v souvislosti s tolik diskutovanou penzijní reformou odborníci i politici. Systém nepochybně zůstane zachován, je ovšem třeba zvýšit jeho přitažlivost, jinak řečeno finanční výhodnost. (Možnost, že by v Česku byly zavedeny minimální „státní“ penze, které by bylo vysloveně nezbytné posílit soukromým spořením, jako je tomu třeba v Británii, není příliš pravděpodobná.) Ve hře je na jedné straně zvětšení daňových úlev, na druhé zvýšení státního příspěvku (jeho výše se za celých deset let nezměnila). Ivo Foltýn, ředitel největšího penzijního fondu v Česku (PF České pojišťovny), je spíše pro druhé řešení: „Úprava daňových limitů pro penzijní připojištění a životní pojištění je samozřejmě jedním ze způsobů, jak spoření na penzi zatraktivnit. Jako efektivnější způsob motivace lidí ke spoření vyšších částek spíše vidím navýšení přímé státní pod
pory, to znamená valorizaci státního příspěvku a jeho provázanost i na úložky, které převyšují 500 korun měsíčně. Více než desetileté zkušenosti s penzijním připojištěním ukazují, že lidé mají tendenci spořit racionálně. Klienti penzijních fondů dnes vesměs ukládají nanejvýš právě 500 korun měsíčně, čímž maximalizují svůj výnos. Daňové úlevy přitom stále nejsou pro většinu z nich tak ekonomicky zajímavé a hmatatelné, jako by tomu bylo s případným zvýšením státního příspěvku.“
