Navržená změna procesu EIA je pouze dočasné řešení, které přinese další nárůst administrativní zátěže
Česká republika v souvislosti s výhradami Evropské komise k procesu EIA (hodnocení vlivů na životní prostředí) nevyužila šanci alespoň částečně zlepšit proces povolování staveb. Současně je třeba zahájit práce na nezbytné komplexní revizi úpravy povolování staveb. Jaké řešení zvolí Česká republika? Vydá se konečně na cestu efektivity, jednoduchosti a rychlosti?
V poslední době se často hovoří o problémech souvisejících se zdrženími při přípravě a následné výstavbě velkých stavebních projektů, jako jsou dálnice, městské okruhy, továrny či energetické stavby. Jako příčiny těchto problémů se nejčastěji skloňují nedostatky stávající právní úpravy povolování staveb a problémy při řešení otázek práva životního prostředí včetně případů zneužívání procesních práv.
Uvedené situaci nepomáhá ani skutečnost, že Česká republika je dlouhodobě terčem kritiky Evropské komise, které se nelíbí česká zákonná úprava posuzování vlivů na životní prostředí (tzv. procesu EIA) a souvisejících povolovacích řízení. Problém je nyní již tak vážný, že komise důrazně pohrozila zablokováním přístupu k evropským fondům.
Dočasná záplata Česká republika musela jednat a navrhla změnu úpravy procesu EIA. Současně však sama přiznala, že tento návrh není dlouhodobým, natož ideálním řešením, ale pouze dočasnou rok trvající záplatou mající za cíl vyhovět komisi a odvrátit hrozbu zastavení možnosti čerpat peníze z evropských fondů. Skutečností je, že navržené řešení nejen nezlepší současný již tak kritický stav v oblasti povolování staveb, ale cenou za uspokojení komise bude další nárůst administrativní zátěže. Realizace jakékoli infrastrukturní stavby a investičního záměru tak může být ještě složitější a nákladnější. Ekonomická konkurenceschopnost České republiky se dále zhorší.
Hrozící rizika i nutnost urychleného přijetí systémového řešení jsou zcela zřejmé. Je tak třeba bezodkladně zahájit práce na nové komplexní revizi procesu povolování staveb. Současně je nutné zajistit, aby tato revize skutečně vedla ke kýženému cíli, kterým je zajištění univerzálního, jednoduchého, efektivního a férového systému povolování staveb, a aby neskončila jako další ze série záplat a nevyužitých příležitostí.
Jednotné řízení K dosažení funkčního řešení je v prvé řadě nutné integrovat, tedy propojit, dnes roztříštěná dílčí povolovací řízení (kterými jsou zejména proces EIA, územní řízení, stavební řízení a různá řízení podle zvláštních zákonů). Jako nejvhodnější se přitom jeví koncepce plně jednotného povolovacího řízení.
Zatímco dnes musí žadatel před zahájením výstavby absolvovat složité kolečko mnoha různých zdlouhavých řízení a získat celou řadu dílčích povolení se všemi souvisejícími těžkostmi, jednotné řízení je založeno na zcela opačném principu: jedno řízení, jeden kontaktní úřad a jedno výsledné povolení. Žadatel by předkládal pouze jednu žádost o vydání povolení ke stavbě adresovanou příslušnému úřadu (stavebnímu úřadu). Ten by koordinoval průběh celého řízení s dalšími úřady (včetně úřadu EIA) a na základě všech shromážděných podkladů rovněž vydával konečné povolení, které by žadatele opravňovalo k zahájení stavby. Zavedením jednotného řízení by současně odpadla i celá řada zbytečně duplicitních úkonů a aktuálně řešených problematických otázek, jako je např. vzájemný vztah jednotlivých dílčích povolovacích procesů a jejich výstupů, několikerý soudní přezkum apod.
Spolu s jednotným řízením by se zavedly i dílčí zefektivňující mechanismy, například ve vztahu k soudnímu přezkumu a ochraně žadatele před nečinností a nezákonným postupem úřadů. Nová úprava by rovněž zajistila náležitou ochranu práv veřejnosti v souladu s požadavky práva Evropské unie. Současně by však byla zavedena i opatření zabraňující zneužívání procesních práv. To vše by ve svém důsledku snížilo administrativní náročnost řízení a možnost vzniku pochybení úřadů.
Řízení by tak bylo rychlejší, pružnější a pro všechny zúčastněné i předvídatelnější a levnější.
Závěrem lze uvést, že nastíněný koncept plně jednotného řízení není žádnou novinkou.
Úspěšně jej zavedly i některé okolní státy – zmínit lze například Rakousko nebo Německo. Navíc i sama Evropská unie koncept jednotného řízení veřejně podporuje.
Jak však Česká republika přistoupí k přípravě nové komplexní revize? Bude to jen další polovičatá záplata, nebo se konečně zavede dlouhodobé, koncepční a systémové řešení, které podpoří rozvoj investiční výstavby a navrátí České republice její konkurenceschopnost? Čas se přitom neúprosně krátí a České republice v tomto směru začíná nebezpečně ujíždět vlak.
O autorovi| Martin Kramář, partner advokátní kanceláře Weil, Gotshal & Manges
