Automobilový průmysl
Je normální, že vynikající výsledky Škody Auto za rok 2006 (zisk před zdaněním 14,2 miliardy korun) nabudily odboráře k současné hyperaktivitě. Odbory v čele s Jaroslavem Povšíkem mají ve srovnání mezd v rámci koncernu silné argumenty. Je pravdou, že Škoda své lidi platí z automobilek VW nejhůře, přestože vyrábí konkurenceschopné výrobky. Špatné však je, že jednání o nové kolektivní smlouvě nese znaky hysterie.
Jednání začala pozdě, až v lednu. V době, kdy Škodovce šéfoval Vratislav Kulhánek, začínaly bitvy s odbory už dávno v listopadu. Méně času na vyjednávání a tlak, který vyvolává končící smlouva, způsobují, že emoce nestihnou vyprchat. Prohřešků proti taktice se dopustil i Martin Jahn, pro něhož je vyjednávání prvním vážným manažerským křestem. V CzechInvestu i ve vládě řešil problémy spíše s lidmi směřujícími k podobnému cíli. Jenže zde musí Jahn svou pravdu prosadit v souboji diametrálně odlišných názorů. Dopustil se též několika neobratností, jimiž odboráře namíchl. Například když Povšík na mítincích o pracovních přestávkách burcoval, šéf personalistiky Jahn nazval jeho počínání poradami. Další možnou chybou bylo, že do prvního kola jednání vstoupil management s podmínkou změny mzdového systému, od čehož vedení pod tlakem nakonec ustoupilo.
Odboráři se ocitli na koni, ucítili krev a na Jahna se vrhli ostřeji. Korunu všemu nasadil prezident Václav Klaus, jenž se svými výroky absurdně zamíchal do interního sporu v soukromé firmě. Poslední ústupek, jímž automobilka nabídla třináctiprocentní růst, je už za hranicí poloviny původních požadavků odborů, což by byl kdykoliv jindy jasný signál ke spokojenému „klidu zbraní“.
Do hry však vstoupily jiné faktory. Donedávna nevýrazný odborář a sympatizant sociálních demokratů se stal vděčným mediálním zbožím. „Teď zasedá stávkový výbor, který vymyslí tak efektivní akci, jež co nejmíň zasáhne lidi a co nejvíc poškodí firmu,“ uvedl třeba Povšík pro iDnes.cz. Odmítnutím posledního návrhu se pustil do riskantní partie, jejímž pravděpodobným cílem je poslanecké křeslo. Dosavadní odborový „táta“ Richard Falbr je v Evropském parlamentu neviditelný, na scéně se tudíž objevil prostor, který Povšík hodlá zřejmě využít. Je to z jeho strany logický krok, vždyť dvacet tisíc dělníků plus jejich rodiny zaručují dostatek hlasů k pohodlnému zvolení do sněmovny.
Jenže si Povšík asi neuvědomuje rizika případné prohry. Anebo - v horším případě - se je rozhodl akceptovat. Přes všechna ta slova o vzdělané lidské síle je Škodovka hlavně montovnou, jejíž dělnické profese jsou bez výhrad nahraditelné. Nasvědčuje tomu i vysoká fluktuace podobná té v TPCA. Když minule odboráři vyjednali sedm procent, dnes se jim nelíbí třináct, kolik budou chtít příště? Škoda má dnes v Číně, Indii, na Ukrajině i jinde rostoucí výrobní kapacity, kde se už vyrábějí stejně kvalitní vozy jako v Mladé Boleslavi. S „drobným“ rozdílem, že v Číně podnik vyplácí mzdy na úrovni českého životního minima. Jestli se firma rozhodne přestěhovat výrobu (a mluví o tom stále častěji), Povšíkovo jméno se spíše než s poslaneckou lavicí bude spojovat s likvidací desítek tisíc pracovních míst. Kam potom půjde odborářský boss zpívat, je otázkou.
