Konečné řešení vlastnictví pozemků v katastru, je předpoklad k realizaci podnikatelských záměrů v obci.A naplnění druhého pilíře společné zemědělské politiky EU týkající se rozvoje venkova a k přírodě šetrnému hospodaření nebo privatizace státní půdy.
Vyřešení vlastnictví pozemků je nezbytné pro rozvoj venkova i zlepšení sousedských vztahů
Konečné řešení vlastnictví pozemků v katastru, je předpoklad k realizaci podnikatelských záměrů v obci.
A naplnění druhého pilíře společné zemědělské politiky EU týkající se rozvoje venkova a k přírodě šetrnému hospodaření nebo privatizace státní půdy. To vše závisí na jediném zásadním procesu - komplexních pozemkových úpravách (KPÚ).
Rezervy v přístupu státu i vlastníků
Je téměř neuvěřitelné, že o nutnosti provádět v katastrech KPÚ se téměř mlčí. Přitom současná situace je podle ředitele odboru Ústředního pozemkového úřadu na ministerstvu zemědělství Jiřího Hladíka taková, že z celkem 13 000 katastrálních území v ČR jsou v pouhých 300 KPÚ dokončeny a zhruba v 500 katastrech probíhají. Neinformovaní vlastníci se často KPÚ obávají, neboť předmětem několik let trvajícího procesu jsou zcela nové mapy pozemků, jinými slovy, po provedení KPÚ má řada vlastníků pozemky jinde, než měla předtím. Málokdo si přitom dokáže uvědomit, že výsledek je pro všechny zúčastněné strany výhodnější - už jen proto, že součástí KPÚ je zpřístupnění pozemků všem jejich vlastníkům. To je dnes na vesnici prakticky neřešitelný problém - případy studní na cizích pozemcích či cest v držení zemědělců bránících obcím v realizaci rozvojových záměrů jsou tisíce. Také stát je procesu KPÚ velmi dlužen. Ačkoli minimální roční investice do KPÚ by měly činit ročně aspoň dvě miliardy korun, byla zatím na tyto účely k dispozici zhruba třetina finančních prostředků.
Jaká je finanční náročnost
V červnu 1998 přitom vláda přijala „Zprávu o dosavadní realizaci pozemkových úprav a činnosti pozemkových úřadů a jejich střednědobou koncepci včetně finančního zabezpečení do roku 2010“. Z materiálu vyplývá, že v období 1998 až 2010 by bylo třeba vynaložit na pozemkové úpravy v takzvané úsporné variantě 28 miliard korun, v optimální variantě 42,2 miliardy. Čili ročně je třeba poskytnout cca 2,2 až 3,2 miliardy korun. Podle ministerstva zemědělství je ale například letos pro pozemkové úřady ze státního rozpočtu k dispozici 700 milionů, přičemž část těchto prostředků je nutno věnovat na dokončování restitučního procesu. Nejúspěšnější byl po této stránce rok 1995, kdy měly pozemkové úřady 900 milionů korun. V posledních dvou letech je „pomocným zdrojem“ rovněž rozpočet Pozemkového fondu ČR (PF), který poskytuje na účelové pozemkové úpravy, zaměřené na řešení určitých problémů pozemků zejména ve vlastnictví státu (PF) zhruba 100 milionů korun ročně. Podle ministerstva zemědělství by se tato částka měla od příštího roku zvýšit na 200 milionů ročně. Od loňského roku se na KPÚ využívají také prostředky Evropské unie z programu SAPARD, který by za celé období do vstupu ČR do EU měl dodat přibližně 600 milionů korun. To samozřejmě nestačí. Podle Hladíka činí průměrné náklady na KPÚ na hektar zhruba 11 000 korun, rozpětí se podle členitosti terénu pohybuje od 6000 do 15 000 korun.
Kdo může KPÚ iniciovat
V zásadě existují tři různé impulzy k zahájení KPÚ. Nejčastějším je podle Hladíka zahájení na základě požadavků vlastníků pozemků, kdy vlastníci nadpoloviční výměry pozemků v katastrálním území písemně požádají příslušný pozemkový úřad o provedení KPÚ se směnou vlastnictví a vybudování společných zařízení, včetně komunikací a jejich dostupnosti. Proces probíhá několik let, obvykle tři roky. Podle složitosti území, ale i počtu účastníků se může protáhnout až na pět let. „Výhodou vlastníků je, že do toho nedávají nic, všechno platí ze svého rozpočtu stát a navíc takzvaná společná zařízení, která v tom území vzniknou, ať jsou to polní cesty či územní systémy ekologické stability, jsou bezúplatně převáděny do majetku obcí. Takže ti, kdo v území, kde se provádí KPÚ operují a mají tam pozemky, na tom prakticky vždy vydělají,“ konstatuje Hladík. Druhým případem zahájení KPÚ jsou území, kde nebyla dokončena přídělová nebo scelovací řízení, což je asi 3000 katastrálních území především v příhraničních oblastech, kde se díky pohnuté české historii přidělovaly pozemky jednak po roce 1918, poté po roce 1945 a následně ještě po roce 1948, samozřejmě vždy úplně jinak, takže vlastnictví pozemků jde často v několika „vrstvách“ nad sebou a v zásadě se neví, co komu patří. V těchto oblastech je přitom velké množství státní zemědělské půdy v držení PF, jehož úkolem je nabídnout pozemky k privatizaci. Iniciátorem KPÚ je tak přímo ve státním zájmu Pozemkový fond sám, přičemž cílem je vlastnické uspořádání příslušného katastru tak, aby nebyl ničí majetek ohrožen a na druhé straně aby mohl PF skutečně privatizovat „jasně vyhraněnou, specifikovanou, zaměřenou a čistou státní zemědělskou půdu neohroženou jakýmkoli budoucím nárokem“. „Bez KPÚ bychom neprivatizovali nic“, potvrzuje předseda výkonného výboru PF Josef Miškovský. Konečně třetím důvodem k zahájení KPÚ může být podle zákona o pozemkových úpravách také popud stavební, především týkající se liniových staveb (dálnice či železniční koridory).
Co lze do KPÚ zahrnout
Podle ministerstva zemědělství mají KPÚ „zásadní důležitost“, neboť prvotním smyslem je podle znění zákona o půdě „upravit vlastnické vztahy k půdě v souladu se zájmy hospodářského rozvoje venkova i v souladu s požadavky na tvorbu krajiny a životního prostředí“. V restitučním procesu sice byly vlastníkům navráceny majetky, ale pokud jde zejména o pozemky, jsou v důsledku vytváření velkých půdních celků a rušení cest v minulém režimu často nepřístupné. Navíc jsou vlastnicky rozdrobené, protože v minulém období probíhalo scelování pozemků právě bez vazby na vlastnictví. „Vlastníci se tedy nemohou ujmout výkonu svých práv, což znamená, že na nich sami nemohou hospodařit, nebo jsou mnohdy nuceni ponechat je v nájmu, navíc nájemci, kterého si nemohou zvolit,“ uvádí Dana V ečeřová z MZe. Stručně řečeno je KPÚ podle Hladíka „vlastně vyjmutí všech pozemků z katastrálního území, kdy se na bílou mapu katastru usazují zcela nové pozemky, scelují se, plánují se cesty tak, aby měl každý vlastník možnost přístupu ke svému pozemku, a navíc se v rámci KPÚ provádí činnosti jako revitalizace říčních systémů, obnova vodních režimů, schopnosti krajiny zadržovat vodu a preventivní opatření protivětrné, protipovodňové a třeba také takzvané odpočivné zeleně,“ informoval Hladík.
Nezbytnost KPÚ pro rozvoj venkova
Ačkoli z výše uvedených argumentů vyplývá, že největší zájem na realizaci KPÚ by měli mít vlastníci a stát, jsou v současné době hlavním motorem žádostí o zahájení KPÚ zejména obce. Je to vlastně logické - bez KPÚ nelze realizovat například programy rozvoje venkova, neboť zpracovaný územní plán bez dořešení vlastnických vztahů k rozvoji podnikatelských, krajinotvorných či třeba kulturních aktivit nestačí. Největší zájem je také v oblastech, kde nebyly odsuny a následným osídlováním narušeny tolik vlastnické vztahy - podle Hladíka jsou tak nejdále KPÚ na jižní Moravě, v jižních Čechách, iniciační aktivity k zahájení KPÚ ale už končí v okolí Plzně a pokračují zase až v oblastech východních Čech. Příhraniční oblasti na západě či severu Čech jsou ale zásadně pozadu, přitom by byly právě v těchto chudších oblastech, navíc s možností privatizovat státní půdu, možná nejpotřebnější. „KPÚ jsou rozvojovým prvkem území a jsou v něm schopny řešit obvykle neřešitelné problémy, které tam existují, jsou schopny vyčlenit určitá území pro podnikatelské aktivity nebo pro rozvoj bydlení,“ potvrzuje Hladík. Impulzem k vyšším aktivitám by se navíc měl stát také vstup do Evropské unie. Ačkoli jsou podle MZe dotace z EU směrovány na uživatele pozemků a „nezkoumá se tedy úroveň či transparentnost vlastnických a uživatelských vztahů“, Evropská unie automaticky předpokládá, že v této oblasti musí být základní pořádek. To ovšem v současnosti v ČR rozhodně neplatí a současný stav se může, jak i ministerstvo přiznává, podepsat na důvěryhodnosti ČR navenek. Jde přitom nejen o podnikatelské projekty zahraničních investorů na české půdě, ale třeba i o možnosti dokonale využít finanční prostředky z EU, skryté ve strukturálních fondech. Ty jsou určeny zejména na rozvoj venkova a mimoprodukční funkce zemědělství. Aby však mohly být projekty na využití těchto peněz napsány, musí mít vlastník či obec jasno v půdní držbě. Šetření státu na KPÚ a pasivita vlastníků tak může stát i vlastníky v budoucnosti připravit o velké peníze.
Konkrétní příklady problémů vyřešených v rámci KPÚ
JIŽNÍ MORAVA:
-v okrese Hodonín v Čejkovicích zpevněná cesta. (Dnes si v této obci vůbec nedovedou představit, že by cesta neexistovala. Obdobná situace je v okrese Brno-venkov v katastrálním území Neslovice.)
VÝCHODNÍ ČECHY:
-v okrese Náchod v obci Suchý Důl byla realizována polní cesta, částečně využívající trasu původní poutní cesty do polských Vambeřic. (Jde nejen o zpřístupnění pozemků, ale o velmi atraktivní turistickou lokalitu, což si mnozí usedlíci dříve ani neuvědomovali. Ve stejném katastrálním území byl realizován i suchý poldr, který zachycuje přívalové deště a podstatně omezuje možnost záplavových škod.)
-v okrese Hradec Králové polní cesta v katastrálním území Roudnice. (Na tomto okrese se zaměřují v rámci KPÚ na obnovu rybníků, což nyní místní vidí jako značný přínos a zájem o tuto práci v dalších obcích stoupá.)
PRAHA:
-v okrese Praha-západ v obci Kozinec byla realizována polní cesta. (Po jejím vybudování hospodáři připustili, že právě v loňském mokrém roce by bez této zpevněné cesty úrodu z polí jen těžko vůbec odvezli.)
Počet komplexních pozemkových úprav od roku 1998 (v závorce počty okresů)
31 až 138 (16)
25 až 31 (12)
18 až 25 (17)
14 až 18 (16)
1 až 14 (16)
