Odchody kvalifikovaných českých pracovníků za prací do zahraničí jsou noční můrou nejen pro sousední státy, Německo a Rakousko, ale i pro některé zaměstnavatele v Česku. Když před nedávnem německá vláda vyhlásila lákavé nabídky pro zahraniční počítačové odborníky, byl zájem našich expertů přinejmenším nesmělý. Je–li pro špičkového informatika Německo nezajímavé ve srovnání třeba s Londýnem nebo Silicon Valley, pak například u vysoce kvalifikovaného zdravotnického personálu, který české zdravotnictví rozhodně nepřeplácí, je přístup k možnosti práce v zahraničí právě opačný. Hledá uplatnění v zemích Evropské unie, kde platy zdravotníků dosahují až desetinásobku mezd v České republice. Jaké je však překvapení třeba pro kvalifikovanou zdravotní sestru, když zaměstnavatel v zemi unie nedocení její kvalifikaci a řadí ji na nižší pozice, než by zastávala doma, i když ve skutečnosti je náš zdravotnický personál mnohdy kvalitnější než v mnohém státu Evropské unie. Navíc poptávka například po zdravotních sestrách jde jen v sousedním Německu do několika tisícovek.
Základní svoboda.
Volný pohyb pracovníků patří v evropském právu k takzvaným základním svobodám jednotného vnitřního trhu Evropské unie spolu s volným pohybem zboží, služeb a kapitálu. Asociační dohoda mezi námi a unií předpokládá postupné zapojování České republiky do tohoto jednotného vnitřního trhu, ale pouze pro volný pohyb zboží, služeb a kapitálu. Volný pohyb pracovníků se podle článku 38 asociační dohody uskutečňuje za „podmínek a modalit použitelných v jednotlivých členských státech , čili je na rozdíl od výkonu ostatních základních svobod v působnosti státní, nikoliv komunitární. Skutečnost, že režim volného pohybu pracovníků je do vstupu Česka do unie z asociačního procesu v podstatě vyloučen, není ovšem sama o sobě důvodem, proč mají někteří čeští uchazeči o zaměstnání v zemích Evropské unie problémy s kvalifikací.
Uznávání kvalifikace.
Smlouva o ES obecně zaručuje volný pohyb pracovníků (tedy osob v závislé činnosti) na zásadě zákazu diskriminace podle státní příslušnosti. S tím jsou spojeny i povinnosti uznávat kvalifikace pracovníků získané v jiném státě. Na základě známé zásady, že výjimka potvrzuje pravidlo, existují v evropském právu z volného pohybu pracovníků výjimky hned tři. Stát může omezit volný pohyb pracovníků kvůli veřejnému pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejnému zdraví. Jinými slovy, členské státy mohou stanovit jako podmínku výkonu zaměstnání v určitých profesích jistá kritéria, například odborné či jazykové stáže, srovnávací nebo nostrifikační zkoušky a podobně.
Obecně lze sice říci, že členské státy si vzájemně důvěřují v tom smyslu, že každá osoba, která získala kvalifikaci na území jednoho členského státu, bude příslušné povolání kvalifikovaně vykonávat na území jiného členského státu. Nicméně z důvodů hodných zvláštního zřetele může hostitelský členský stát požadovat doplňková kritéria buď vzhledem k ochraně veřejného zájmu, nebo v zájmu ochrany zdraví. Uplatnění kritéria veřejného zájmu či veřejné bezpečnosti se tak může vztahovat v některých členských státech například na advokáty, účetní komisaře, daňové a účetní poradce, právní poradce, notáře, soudní úředníky, soudní vykonavatele, ale i na zeměměřiče nebo odborníky v oblasti patentů a vynálezů. Uplatnění kritéria ochrany zdraví se může vztahovat na odborné ošetřovatele, ortofonní specialisty, maséry, optiky, ergoterapeuty, instruktory pro osoby nevidomé a hluché či na některé zvláštní kategorie specializovaných instruktorů. Takové právní úpravy uznává za legitimní i Evropský soudní dvůr. Také případné jazykové bariéry mohou být důvodem omezení volného pohybu pracovníků tehdy, pokud je to v zájmu veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví. Těžko si lze představit právníka, lékaře či zdravotní sestru, kteří jsou sice odborně vysoce kvalifikovaní, ale nedokážou se domluvit ani se svými spolupracovníky.
Mzdová nerovnováha.
Spojovat lepší uplatnění našich odborníků v zemích Evropské unie se vstupem není příliš přesné. Nepochybně budou šířeji uznávány naše kvalifikace, ale výhrady veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví budou pro nás platit stejně jako pro kterýkoliv členský stát. Přitom nesmíme zapomínat, že je řada povolání, v nichž se naši lidé v zemích unie významně uplatňují už nyní prostě proto, že v těchto zemích není dostatek místních kvalifikovaných pracovníků, kupříkladu v Irsku, ale i v některých profesích v Německu. Poptávka z české strany po pracovních příležitostech v unii je nyní motivována spíše mzdovou nerovnováhou, která nutně musí být do našeho vstupu eliminována. Avšak i dnes má taková pracovní příležitost význam spíše pro ty, kdo vydělávají v Evropské unii a žijí v Česku, protože životní náklady v kterémkoliv státě unie dokážou konzumovat velkou část na první pohled lukrativních výdělků. Poptávka evropských zaměstnavatelů po našich odbornících se vzhledem k jejich kvalifikaci nepochybně po vstupu zvýší.
Zdánlivá diskriminace.
Jsou tedy pracovníci z Česka v Evropské unii diskriminováni? Většina zdánlivé kvalifikační diskriminace se nepochybně zakládá na obecných požadavcích veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví. Větší slabinou našich pracovníků je přitom jazyková připravenost než připravenost odborná. Ovšem každý, kdo se chce ucházet o zaměstnání v kterékoliv zemi unie, by si měl zjistit konkrétní kvalifikační požadavky pro svou profesi v té příslušné zemi. Naši pracovníci jsou však nepochybně vystaveni daleko větší ekonomické nerovnosti než pracovníci v zemích Evropské unie, což asi ještě nějaký čas potrvá.
