Menu Zavřít

Poznatky, tvrzení a žvásty

9. 6. 2006
Autor: Euro.cz

Materiál ve výsledku diskredituje vlastní podezření

Ředitel „elitního“ - jak média bezduše papouškují - policejního útvaru zažil svou chvilku slávy. Podívejme se blíže, jak byl tento skeč napsán a zahrán.
Kubicovu zprávu můžeme rozdělit na a) veřejnou část, b) zveřejněnou část neveřejné části, c) nezveřejněnou část neveřejné části. Nelze vyloučit, že část c obsahuje cosi, co některé poslance přesvědčilo. Úroveň a styl prvních dvou částí však tuto hypotézu téměř vylučuje.

Stateční muži?

Základní Kubicovo tvrzení o politickém zasahování do policejního vyšetřování je nutné nejprve zasadit do správných souvislostí policejního (a nikoliv civilního) prostředí. Policejní přísaha totiž obsahuje závazek nasadit v případě potřeby i vlastní život. Mnozí policisté se tak skutečně chovají. Jiní však, jak uvádí veřejná část zprávy, nikoliv: pouhé inspekční vyšetřování je zřejmě tak vyděsilo, že byla „téměř zastavena“ operativně-pátrací činnost!!

Odborníci?

Předložená zpráva je komponována tak, aby příjemce byl zpočátku zavalen sprškou poměrně nesouvisejících, ale ověřitelných informací „těžkého kalibru“, navozujících dojem vysoké profesionality a důležitosti. Pak se snaží využitím této pozice dodat jakousi věrohodnost zmatečným informacím, kterými by měla být předmětná tvrzení dokázána. Procesně využitelné důkazy, které by měly podpořit ústřední hypotézu, jsou (ne)skutečně řídké a o chabosti jejich důkazní hodnoty svědčí i explicitní zásadní nesoulad se závěry BIS. V takto zásadní kauze! Přinejmenším zvláštním se zdá být pozoruhodný kompetenční záběr Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), který vyšetřuje případ podvodu ve stadiu pokusu, respektive korupci ve státní správě, ačkoliv je v Policii ČR za drahý peníz zřízen útvar, který má vyšetřování korupce ve svém názvu … A jsou-li odposlechy hlavními důkazy, se kterými „elitní“ útvar pracuje, není divu, že se mafie v Česku tak rozlezly. Příznačnou ilustrací urážlivé neúcty zpracovatele zprávy k adresátovi je příšerné množství gramatických chyb a těžko srozumitelných formulací ve zprávě.

Analytici?

Analytický proces je rekonstruovatelný postup, jímž je ze známých poznatků vyvozen poznatek nový, u něhož je - v závislosti na způsobu získání a důvěryhodnosti zdrojů - stanovena i věrohodnost, vypracována prognóza a navržena opatření. Kubicovou analytikou téměř nedotčená zpráva pracuje více s domněnkami než s fakty. Uváděné zdroje by byly leckdy úsměvné, kdyby nešlo o závažné skutečnosti: na „zdroj novinářů“ je odkaz v souvislosti s naprosto nesouvisející pomluvou Paroubka z pedofilie. V materiálu jsou splácány na jednu hromadu poznatky, které možná platily - ale v různých časových obdobích -, a jsou činěny závěry, jako kdyby byly validní v téže době. Těžká chyba, svědčící o náchylnosti k zideologizovanému vidění světa. Materiál nadto neshrnuje a nehodnotí předchozí vývoj, který vedl až k této „katastrofické“ situaci, včetně role ÚOOZ. Tím by byla zvýrazněna skutečnost, že neexistuje jediná profesionální indicie, proč musela být zpráva prezentována těsně před volbami. Umělé načasování čouhá jak sláma z bot.

Selektivní skleróza.

Jedním z nejzávažnějších kiksů zprávy je jednostrannost vybraných poznatků, které se důsledně týkají pouze některých politických stran. Přitom však žádný alespoň průměrný lobbista není tak šílený, aby se - obzvláště před volbami!!! - zaměřil pouze na jednu část politického spektra. Zde Kubice cosi velevýznamného zamlčel a vystavil si vizitku své nestrannosti, profesionality a politické angažovanosti.

Přízrak minulosti.

Skutečnou hloubku „analytického“ myšlení však odhaluje údajná strana 29 materiálu, kde je o dvou osobách uvedeno, že „oba mají být Židé“. Tato pseudoinformace je zcela mimo jakýkoliv korektní kontext a je totálně nadbytečná (avšak totalitně užitečná). Kubice jako ředitel ÚOOZ má nesporně odpovědnost za to, jaký „kreativní“ duch v útvaru panuje! Je tudíž sám mementem, že je opravdu něco velmi shnilého v této republice, pohříchu ale úplně někde jinde, než snaživě ukazoval.

Alarmující nečinnost.

Z materiálu nevyplývá, zda a jaká opatření útvar přijal v souvislosti se získáním alarmujících informací o ohrožení života mnoha osob. Vím o konkrétním případu, kdy se policista tuto skutečnost o sobě dočetl až z tisku. V tomto bodě útvar zřejmě selhal.

bitcoin_skoleni

Řízený průjem?

Při předávání utajovaných informací bývá zvykem redukovat jejich rozsah na nezbytně nutnou míru a současně zkoumat důsledky případného úniku zprávy. Zveřejněný materiál je však příliš nesourodý a rozvláčný na to, aby ilustroval pouze zásadní tvrzení o politickém ovlivňování policejního vyšetřování, obsahuje nezdůvodnitelně mnoho nesouvisejících policejně-bulvárních poznatků, tvrzení a žvástů. V takovém případě nelze vyloučit ani kalkulaci „na únik“, s tím, že by kriminálnímu podsvětí bylo takto elegantně předáno několik relevantních poznatků o směrech a stavu operativního rozpracování a médiím pár bulvárních (předvolebních!) drbů. Podezření o kalkulovaném úniku je silně přiživováno rychlostí, s jakou se materiál objevil na webu. Medializované odhady říkají, že zřejmě nebylo možné stihnout materiály oskenovat po rozdání ve výboru, což by svědčilo o již připravenému úniku. Stupněm „Důvěrné“ se ze zákona utajují skutečnosti, jejichž únik by znamenal prostou újmu zájmům republiky. Účastníci jednání branně-bezpečnostního výboru si však udělali happening: novináři si fotografují (!) „utajenou“ zprávu, kterou má před sebou (v novinářově přítomnosti!) nějaký člen branně-bezpečnostního výboru (!) a nejvyšší státní zástupkyně z tohoto chlívku raději odchází (!). Bývá nepsaným pravidlem, že utajované materiály, distribuované ve větším počtu výtisků, mívají nenápadné markanty, které umožňují případně publikované faksimile přiřadit k číslu výtisku, aby bylo možno najít viníka! Nebyly-li materiály ÚOOZ takto „cinknuty“, svědčí to o každopádně diskvalifikující buď bezelstnosti, nebo úmyslu.

Co dál?

Materiál ve výsledku diskredituje vlastní podezření: dlužno prozkoumat, zda opravdu neúmyslně. Proto je nutno vzít ve zprávě obsaženou poznatkovou tříšť pokud možno vážně a „do mrtě“ prověřit. V jakýchkoliv týmech, které se budou zabývat předmětnými informacemi, by kvůli objektivitě v žádném případě neměl chybět zástupce ÚOOZ, který má Kubicovu důvěru, respektive státní zástupce, který má důvěru ÚOOZ. Z politického i právního hlediska je prioritní prověřit, zda ve zprávě uvedené informace odpovídají realitě, protože v kladném případě by byl únik takové zprávy na veřejnost nikoliv společensky nebezpečný, ale prospěšný a porušení zákona by bylo čistě formální a nebyl by důvod ho trestně postihovat.
Každý únik informací by však měl znamenat vysoké riziko pro pachatele i tehdy, když se „uniknuvší“ informace nezakládají na pravdě. V takovém případě je jejich utajení v rozporu se zákonem a pouze slouží ke zvýšení „důvěryhodnosti“ podvržených informací v rámci pseudo-zpravodajské, politické či mafiánské hry. Zde nechť je ruka zákona rychlá a pádná. Úkolem nového ředitele NBÚ bude zdokumentovat, kdo všechno ve sněmovně nesprávně manipuloval s utajenými písemnostmi, a odepřít mu jednou provždy bezpečnostní prověrku, pokud ovšem na to může mít vliv. Zcela jistě však musí nejprve prověřit, zda zpráva sama skutečně obsahovala takové skutečnosti, které musí být dle zákona utajeny, to znamená, nebylo-li utajení stanoveno neoprávněně. Prověřena by měla být i (ne)činnost a (ne)úspěchy ÚOOZ, které vedly k eskalaci této situace, a kroky, jež jeho ředitel k nápravě stavu (ne)podnikl, než se obrátil na sněmovnu. A v této souvislosti přezkoumat i opatření, jaká ÚOOZ přijal k ochránění života osob, o jejichž ohrožení získal poznatky, dále jaké informace z vyšetřovaných případů postoupil kompetentním policejním útvarům a v neposlední řadě konečně řádně vyhodnotit skutečný význam doslova (ale pouze) legendární akce U Holubů.
A nakonec bude vhodné analyzovat nesoulad zpráv „elitních“ zpravodajsko-bezpečnostních útvarů, tedy BIS a ÚOOZ. Mohlo by se totiž dojít k závěru, že výstupy některých útvarů je třeba důkladně utajovat, ať jsou jakékoliv, už jen k zamezení vzniku následné emigrační tsunami.

  • Našli jste v článku chybu?