Menu Zavřít

Pozor na české koumesy

1. 1. 2008
Autor: Euro.cz

Nová úprava je velkou nadějí pro věřitele, ale možná i šancí pro podvodníky

Stane se nový rok 2008 šťastným pro poctivé české věřitele, nebo spíše pro ony pověstné české koumesy, kteří vše dobře míněné nakonec zneužijí ve svůj prospěch? Od 1. ledna vstoupil v platnost nový insolvenční zákon. Mnozí živí naději, že se věřitelé díky němu konečně lépe domohou svých práv. Týdeník EURO ovšem zaznamenal i obavy, že se nových příležitostí chytí také podvodníci.
Jedním ze základních stavebních kamenů reformy insolvenčního práva je elektronický rejstřík. Na webu si tedy každý bude moci najít veškeré informace o podání návrhu na úpadek dlužníka i o příslušném rozhodnutí soudu. Vše má být velmi transparentní, veřejně přístupné, informace se stanou lehce dostupnými - díky síti třeba i z druhého konce zeměkoule. Takový je alespoň pohled optimistů. Zaznívá však i názor, že elektronický insolvenční rejstřík bude možné zneužít. Martin Horák, generální ředitel společnosti Credit Management, na to upozornil již v listopadu na konferenci pořádané týdeníkem EURO. „Firma, která se bude chtít zbavit svého konkurenta a třeba ho vyřadit z výběrového řízení, podá návrh na jeho konkurz,“ uvedl Horák. Soudce pak bude muset bez prodlení rozhodnout o zveřejnění této informace v rejstříku, aniž by měl dostatek času na jakékoli posouzení, zda je takový návrh oprávněný.

Jak poškodit konkurenta.

Podáním návrhu na úpadek začíná insolvenční řízení, ale to ještě vůbec neznamená, že napadená firma je opravdu nenapravitelným dlužníkem. O případném úpadku této společnosti pak rozhoduje soud. Přesto sama informace o podání návrhu na konkurz může poškodit dobrou pověst firmy. O tomto riziku mluví také vrchní ředitel ministerstva spravedlnosti Jiří Kohoutek. Příslušná informace, která se v rejstříku objeví, se stává okamžitě viditelným signálem. A pokud si někdo tento signál špatně vyhodnotí, může to mít negativní dopady pro nespravedlivě obviněnou společnost.
Právě Kohoutek však především poukazuje na celkově velmi pozitivní přínosy nového insolvenčního zákona - věřitelé získávají možnost výrazněji ovlivnit celý proces úpadku dlužníka, posiluje se publicita a transparentnost insolvenčního řízení, zavádí se licenční systém, podle něhož ministerstvo spravedlnosti posuzuje kandidáty na insolvenční správce a zákon se také zabývá úpadkem fyzických osob. Dlužníkům z řad jednotlivých občanů se nabízí i možnost oddlužení. Firmě zase zůstává alternativa reorganizace, aby se vyhnula nepříjemnější formě úpadku - konkurzu. Mezi rizika nové právní úpravy Kohoutek naopak zařadil nebezpečí zahlcení systému, kdyby se letos - po vstupu nového zákona v platnost - roztrhl pytel s podáními návrhů na úpadek.
Na konferenci týdeníku EURO však také zazněla obava, že se v českém prostředí „koumesů“ budou vytvářet skupinky vyděračů, které zneužijí existence elektronického insolvenčního rejstříku k očerňování velkých stavebních firem. Zřejmě právě v souvislosti s různými výběrovými řízeními.

Nežijeme v panenské zemi.

Ekonom Miroslav Zámečník se na druhé straně domnívá, že nový zákon ony pochybné praktiky konkurenčního boje nijak zásadě nepovzbudí. „Netvařme se, že žijeme v panenské zemi,“ říká Zámečník. České podnikatelské prostředí podle něho i v minulosti vynikalo podpásovými údery včetně „šikanózních návrhů“ na vyhlášení konkurzů. To se děje už deset či patnáct let. Příslušná informace o takovém návrhu na úpadek se sice dosud v elektronickém rejstříku nezveřejňovala, ale zato se velmi rychle objevila v novinách. Stačilo zaplatit pár novinářů, tvrdí ekonom, který má zkušenosti z působení ve Světové bance.
Hlavní výhoda elektronického rejstříku podle Zámečníka spočívá v tom, že věřitelé mohou sdílet informace s minimálními náklady. Stačí se napojit na internet třeba v Nové Guineji. Tento benefit je mnohem důležitější než obava z neférového konkurenčního boje, který se tu i dříve tak jako tak odehrával.

Obrana proti "haló efektu".

I Miroslav Zámečník, který se na vypracování zákona podílel, však dodává, že sám přicházel s návrhy, které měly onomu „haló efektu“ spojenému s podpásovým úderem na určitou firmu zabránit. Hlásí se k autorství „exotické věci“ v insolvenčním zákoně - tedy ustanovení, jež umožňuje takzvané tiché moratorium. Dlužník, kterému se začíná vše vymykat z rukou a sám dospívá k závěru, že se úpadku nevyhne, se ještě může pokusit o tiché jednání s věřiteli. Na základě těchto rozhovorů může informovat soudce o přípravě reorganizace. Výhodou pro dlužníka je, že informace o tomto tichém moratoriu není nutné nikde zveřejňovat. Záleží ovšem na získání důvěry věřitelů. Ve chvíli, kdy by někdo z nich podal návrh na „netichý“ úpadek, musí se příslušná zpráva objevit v elektronickém rejstříku.
Otázkou je, jak to bude fungovat v českých podmínkách. „To ví jen pánbůh,“ poznamenal Zámečník. Tvůrci insolvenčního zákona kromě toho také počítali se sankcemi vůči těm, kteří si neoprávněně nárokují pohledávky.

bitcoin_skoleni

Elektronický pošťák.

Soudce Městského soudu v Praze Tomáš Braun je přesvědčen, že soudci ono riziko zneužití insolvenčního zákona v konkurenčním boji dobře chápou. Je velmi důležité, aby rozhodovali rychle. Nespravedlivě napadená firma by se měla dočkat verdiktu co nejdříve. Braun ovšem připomíná, že elektronický rejstřík je pouhým zprostředkováním informace veřejnosti. Zcela jinou věcí je, že zahájení insolvenčního řízení omezuje příslušnou firmu v nakládání s majetkem.
Martin Horák jinak vidí přínos elektronického rejstříku především v tom, že se tím pádem fakticky zavádí elektronický spis. Očekává tedy, že komunikace se soudy bude rychlejší a celý průběh insolvenčního řízení plynulejší.
Braun pak připomíná, že insolvenční rejstřík má také plnit „doručovací funkci“. V minulosti byly případy, kdy se úpadek určité firmy tak či onak týkal třeba i deseti tisíc věřitelů. Doručit všem příslušnou zprávu nebylo jednoduché. Nyní bude třeba prostě sledovat elektronický rejstřík.
„Nespoléhejte na obálku s pruhem,“ uvedl v prosinci v jedné ze svých prezentací Jaroslav Bureš, místopředseda Vrchního soudu v Praze. Rejstřík je v tomto pojetí nejen zdrojem informací, ale také „pošťákem“ v insolvenčním řízení.

Studujte podmínky v modlitebně Chce-li si klient půjčit peníze v jedné nejmenované německé bance, pošlou ho do speciální místnosti, které říkají modlitebna. Žadatel o úvěr si tam má v klidu prostudovat obchodní podmínky. Může tam strávit třeba půl dne. A bankovní úředník mu pak ještě okomentuje „problematické oblasti“. O tomto v Česku nevídaném jevu informoval na konferenci týdeníku EURO Martin Horák, generální ředitel firmy Credit Management. Chtěl tím ukázat, že existují různé možnosti, jak bránit tomu, aby se dlužníci i kvůli neznalosti propadali stále hlouběji do dluhové pasti. Firma Credit Management se zabývá správou i vymáháním pohledávek a Horák představil poslední trendy v této oblasti.

  • Finanční společnosti, které poskytují různé půjčky, se pochopitelně snaží získat větší podíl na trhu, a proto se stále více zaměřují na nejslabší sociální skupiny. Právě v tomto segmentu je ovšem vymáhání pohledávek složitější. Tomuto trendu nahrává i silná marketingová komunikace ve stylu - život na dluh je levný.
  • Zvyšuje se počet dlužníků, kteří se dostávají do dluhové pasti. Vytlouká se klín klínem a z původně osmnáctiprocentního úroku se dlužník dostává na 35 procent ročně. Pak už mu nezbývá než zajít k lichvářům, kteří mu nabídnou 36 procent - ale za měsíc. Problémem je malé právní povědomí, ministerstvo školství by se mělo zamyslet, zda na střední školách nechybí předmět typu „právní minimum“.
  • Snižuje se procentuální podíl věřitelů, kteří jsou uspokojeni v klasickém konkurzu. Kde nic není, ani věřitel nebere. Nový zákon by mohl pomoci, protože věřitelé získají větší vliv třeba na výběr insolvenčního správce.
  • Některým společnostem dlouho trvá, než se odhodlají k vymáhání pohledávky. To znamená přílišnou benevolenci vůči dlužníkům. Prodlužování jejich kómatu je drahé a neefektivní.
  • Některé soudy při rozhodování o úpadcích přebírají sociální funkci. Soudce pak vychází dlužníkovi vstříc s tím, že „věřitel to rozložení splátek do 36 měsíců unese“.
  • S faktickým inkasem peněz mohou věřitelé často počítat až v poslední fázi, kdy přicházejí exekutoři. Mimosoudní vyrovnání nefunguje, hrozba žalobou nepomáhá.
  • Našli jste v článku chybu?