V Evropském parlamentu v Bruselu uklízí robot. „Představte si vysavač, jaký máte doma, akorát ve velkém. Je naprogramován, jezdí sám. Všechno vytře a všechno zamete“ popisuje svou zkušenost Tomáš Polák ze společnosti Okin Facility, která se zabývá správou budov.
Poláka klienti bombardují dotazy, zda by Okin nemohl podobného robota k úklidu firemních prostor využívat také v Česku. Zákazníky okouzlené působivou technologií musí zklamat. „Robot ušetří tři hodiny práce člověka, pak se ale musí šest hodin nabíjet. Takže úspora práce je tři hodiny času uklízeče. To se nevyplatí ani v Belgii, kde je cena práce trojnásobná oproti Česku“ popsal Polák příklad, kdy již existující robotická technologie naráží na ekonomickou realitu.
Šlo jen o jeden z momentů, kdy řečníci konference Průmysl a digitální transformace pořádané týdeníkem Euro v restauraci Mlýnec brzdili jak nadšení firem z robotizace a nástupu umělé inteligence, tak obavy ohrožených zaměstnanců.
Náklady na moderní technologie zkrátka v mnoha případech nejsou nižší než u fyzického zaměstnance. Ani tolik skloňovaná umělá inteligence zatím podle panelistů nedosáhla úrovně, kdy by masově nahradila myslícího člověka. „Umělá inteligence je dneska ve stavu, kdy není ještě v podobě superinteligence, která by nahradila lidi“ prohlásil Štěpán Húsek, partner poradenské společnosti Deloitte.
Milan Šlachta, šéf společnosti Robert Bosch odbytová, připomněl v této souvislosti studii Future Jobs Report 2018.
Podle dokumentu, který vznikl při Světovém ekonomickém fóru, zanikne do roku 2022 kvůli umělé inteligenci 75 milionů míst. Ovšem 133 milionů jich ze stejného důvodu vznikne, v mnoha případech nejspíše výrazně lépe honorovaných. To ukazuje, že rovnice zkrátka nevychází.
„Pokud to děláme proto, abychom potřebovali 80 milionů lidí, což je celé Německo, tak děláme něco špatně,“ neskrýval pochybnosti o optimistických předpovědích Šlachta.
Náhled do registru robot zvládne
To ovšem neznamená, že by čeští byznysmeni technologiím nevěřili, spíše k nim přistupují se zdravou skepsí. Existuje i mnoho případů, které už dnes nacházejí uplatnění v praxi a na rozdíl od bruselské parlamentní uklízečky ekonomicky vycházejí. Ohroženi roboty se přitom překvapivě nemusejí cítit ani tak ty nejhůře placené profese, ale lidé, kteří vykonávají středně kvalifikovanou práci. Podle slov panelistů by mírná nervozita měla být na straně třeba pomocných zaměstnanců právních kanceláří.
„Robotizace v právních službách hraje roli. Nemá cenu platit právníka za rutinní úkoly,“ řekl Martin Bohuslav, vedoucí partner Deloittu Legal. Vzhledem ktomu, že za právní, a tedy placený úkon je považován i jednoduchý náhled do registru, představuje to značný potenciál pro úspory a zároveň ohrožení pozic nejrůznějších asistentů, kteří podobnou práci zastávají nyní.
„Umělá inteligence dokáže rozpoznat text a porozumět mu a třeba u právního textu podtrhat důležité pasáže a připravit je právníkovi. Zatím ale ještě nejsme ve stavu, kdy by nahradila právníka,“ dodal ovšem Húsek. Absolventi právnických fakult se tedy zatím o místo obávat nemusejí.
Vývoj zbrzdí nedostatek lidí
Nejdiskutovanějším tématem samozřejmě zůstává, co budou dělat lidé, které roboti a umělá inteligence připraví o práci. Nutnost rekvalifikovat se pro nové potřeby pracovního trhu zní jako logická odpověď. Vzhledem k tomu, že často nepůjde o lidi, kteří dosáhli v rámci vzdělávacího systému pouze na ty nejnižší příčky, není to úplně nepravděpodobná možnost.
Motivovat zaměstnance z pozic ohrožených technologickým vývojem ke změně profese je tak podle řečníků jednou z největších a nejdůležitějších výzev.
Na druhé straně bývalý asistent právní kanceláře se možná dokáže naučit základům programování, vysoce kvalifikovaného programátora z něj však ani ten nejlepší kurz neudělá. „Rekvalifikovat člověka, aby se stal,ajťákem‘, není úplně jednoduché,“ prohlásil Húšek.
Bez dostatku lidí s technologickým vzděláním přitom přechod do budoucnosti známé ze sci-fifilmů zdaleka neproběhne tak rychle, jak si mnozí představují.
Paradoxně tak komplikovaná, ne-li nemožná rekvalifikace zaměstnanců z ohrožených pracovních míst může vést k tomu, že tyto pozice budou ohroženy méně. Nebo aspoň nezaniknou tak rychle, jak by to technologická úroveň dovolovala.
Tedy aspoň zatím. Podle prognóz by již někdy kolem roku 2050 mohly počítače dosáhnout na úroveň Húskem zmiňované superinteligence. Ta nezastane pouze práci právnických asistentů, ale částečně i právníků, nebo dokonce lékařů. Bude-li k dispozici dostatek „ajťáků“, samozřejmě.
1
O autorovi| Jan Brož, broz@mf.cz
