Menu Zavřít

PRABANKY OŽILY

31. 7. 2001
Autor: Euro.cz

Italský bankovní trh

Italský bankovní prales se pomalu probouzí k životu. Před týdnem se dvě banky rozhodly fúzovat s dalšími dvěma, aby i ony byly schopny obstát na stmeleném evropském trhu.

Italský bankovní trh před týdnem procitl z dlouhého spánku, jako by na něj s více než ročním zpožděním konečně zapůsobila křísící formulka „mega mergers čili obří fúze. Jednotný evropský trh stmelil již několik sektorů, fúze se nevyhnuly snad ž ádnému. Větší italské banky se však jakoby zapomenuty dále věnovaly svým lokálním klientům a nešly dál než za humna. Až na dvě. Unicredito Italiano volá po sloučení s menší Banca Commerciale Italiana (BCI) a téměř ve stejnou chvíli navrhuj e integrující se banka SanPaolo-Imi sňatek Banca di Roma v podobě veřejné výměny akcií.

V prvním případě se třetí největší banka - Unicredito Italiano - snaží vytvořit s BCI a s investicí 16,4 miliardy dolarů největší italský bankovní dům s aktivy v hodnotě 280 miliard dolarů. Ve druhém případě hodlá SanPaolo-Imi s ;Banca di Roma a investicí 9,7 miliardy dolarů vystoupat na pátou příčku italského žebříčku. Italský ministr státního pokladu se pokoušel dostrkat italské banky k fúzím, které by zpevnily jejich pozici před otevřením trhů, už před deseti lety. Bezúspěšně.

První důležitější bankovní spojení se odehrála až vloni. Z bank San Paolo a Imi vznikla SanPaolo-Imi, z Cariplo a Am- broveneto povstala Banca Intesa a z Credito Italiano, CRT a Cassaverona se zrodila banka Unicredito Italiano. Ministr pro ústavní reformu, politicky nezávislý Giuliano Amato, není proto ze současného pozdního procitnutí bankovního „zkamenělého pralesa dvakrát nadšen. „Integrace je na jednu stranu nezbytná a na druhou stranu je zapotřebí i kvalitativního skoku, jehož součástí by byly různé specializace. Přišla doba rozšiřování částí tohoto lega, říká.

Na milánské burze jsou fúze vítány potleskem. Jen pro informaci: od počátku loňského roku vykázaly akcie Banca Intesa růst ceny o 46 procent, akcie Unicredito Italiano dokonce o 82 procent, SanPaolo-Imi o více než 85 procent a Banca di Roma o 52 procent. Mezitím vzrostl klíčový akciový index Mibtel o 43 procent, takže velké bankovní tituly jej jasně předčily.

Tento rychlý růst však vzbuzuje obavy analytiků, kteří míní, že se v sektoru příliš nahromadila rizika. Některé finanční domy radí svým klientům, aby snížili objem bankovních titulů ve svém investičním portfoliu. Určitý prostor pro růst však ještě zbývá. U akcií bank, které již fúzi ohlásily nebo k ní očividně směřují, se tyto kroky již promítly do ceny, která tím pádem výše nepůjde. V případě nových a zatím neočekávaných fúzí však místo pro spekulaci stále zůstává.

Centrální banka - Banca d Italia je fúzím domácích bank nakloněna. Italské banky narostou do rozměrů odpovídajících evropskému prostředí a budou jim moci lépe konkurovat, uvádí.

Dohnat sousedy

Hlavním problémem italského bankovnictví je jeho zaostalost. A to nejen zaostalost za loňským vývojem, kdy vznikaly obrovské bankovní kolosy, ale ještě hůře, opožděný vývoj co do nabídky produktů, technického zázemí a vůbec mentality. Bankám například chybí napojení na online sítě, o počítačovém vybavení a přeno su dat ani nemluvě. Italské banky se tudíž nacházejí v podobném stadiu jako české: volají po masivních a životně důležitých investicích a získání know-how.

V čem ale tkví kořeny toho, že se apeninská výspa Evropské unie zdá být spíše součástí Afriky? Ředitel českého zastoupení Banca di Roma Giordano Catello míní, že vina by mohla být zčásti přiřknuta politikům, kteří měli při volbě vedení bank vždy hlavní slovo.

Po druhé světové válce měla Itálie jeden velký státní holding IRI, který měl za úkol ze státních prostředků financovat poválečnou rekonstrukci země. Mimoto vzniklo ještě několik dalších státních bank, například Banca di Roma, Banca Commerciale Italiana či Credito Italiano, a polostátních bank vytvořených ve „státním zájmu k financování průmyslu. Soukromý sektor v této fázi formování bankovního trhu nefiguroval pro katastrofální nedostatek prostředků. Státní banky se potom pohybovaly tím směrem, který jim vytyčila vláda, a to hlavně v případě poskytování úvěrů. Anabáze české strategie. Italští politici navíc při kontrole vlastních pozic ztratili z očí vývoj za hranicemi země, dodává Giordano.

Italský systém je charakteristický mimo určitou opožděnost i svou fragmentací. V současnosti se počet bank pohybuje kolem tisíce a podle Giordana se nezdá, že by se měl srazit na nějaké tři čtyři, ale se vší pravděpodobnosti zhruba na 80 0 či 850 bank. O fúzích se jedná jen mezi největšími. Samostatné vesnické banky, které mají v mnoha případech jen podobu jedné přepážky, se podle Giordana nesloučí. I když se sdružily do určitých řetězců, stále si udržují svůj statut nezáv islosti.

Mediobanca ve hře

Zajímavé bude sledovat, jaký budou mít poslední oznámené návrhy Unicredito Italiano a SanPaolo-Imi vliv na italskou Mediobancu, která kvůli těmto fúzím svolala správní radu.

V Itálii fungovaly a povětšinou fungují dodnes tři druhy bank: „banche a breve periodo - banky, které se specializovaly na krátkodobé operace do osmnácti měsíců, dále „banche a medio periodo , tedy banky se střednědobými operacemi, a naposledy samozřejmě banky „a lungo periodo , které se soustředily na několikaleté aktivity.

Mezi bankami se střednědobými operacemi figuruje Mediobanca, která má na italském trhu silnou pozici. V posledně ohlášených fúzích o ni jde také, protože zúčastněné banky v ní mají podíly. Po devíti procentech akcií drží každá z této čtveřice bank - Banca di Roma, Generali, BCI a Unicredito Italiano. V případě sloučení posledních dvou přejde do rukou nové banky celkem osmnáctiprocentní podíl v Mediobance, a tím se změní její vnitřní rozložení sil. To je však jen jeden z mnoha problémů, které budou možnou fúzi doprovázet. Mimo jiné půjde o posty ve vedení v nově vzniklých bankách, které bývají v Itálii tradičně politicky zabarvené, nebo o boj odborářů o zachování míst.

Evropské leporelo

Fúze bank jsou na programu dne i v dalších částech Evropy. Poslední velké nabídky na převzetí byly oznámeny ve Španělsku, Francii či Německu. Ve Španělsku se přemýšlí o tom, že další na řadě po ohlášeném sloučení Banco di Santander s Banco Central Hispanico by mohla být Banco Bilbao Vizcaya s bankou Argentaria. Dravá fúze, kterou ve Francii předvedla Banque Nationale de Paris (BNP), která by se na španělském trhu mohla uskutečnit v podobě návrhu Banco Bilbao Vizcaya na převzetí Banco di Santander, je nepravděpodobná, dodávají analytici. Na Pyrenejském poloostrově však stojí za zmínku i nepříliš známý portugalský poklad: Banco Portugues do Atlantico. Na burzu se jeho akcie dostaly sice až vloni, banka však operuje pouze na domácím trhu a jako takové jsou její operace s rostoucí výnosností téměř prosty rizik.

V Německu po oznámených zásnubách Deutsche Bank s americkou Bankers Trust, z nichž vzejde první bankovní skupina světa ve srovnání bilančních aktiv, sází burza na Dresdner Bank. Její akcie stouply po oznámení fúzí na francouzském trhu okamžitě o pět procent, neboť investoři očekávají její alternativní reakci. Už delší dobu se spekuluje o vstupu Dresdner Bank do francouzské Crédit Commerciale. V rovině dohadů se pohybuje i Commerzbank, o niž by mohl být živý zájem vzhl edem k loňským ztrátám na mladých trzích, které cenu akcie banky seslaly od loňského června do letošního února z 35 na 25 marek. Vzhledem k její kapitalizaci je nyní k dostání za babku.

V ostrovní Británii proběhly velké fúze oproti kontinentální Evropě s předstihem. Přesto se rýsuje možná další bankovní operace kolem Barclays Bank, jejíž akcie mají podle investičního domu Merrill Lynch na britském trhu dnes nejvýhodnější cenu s příslibem možného růstu až o třetinu.

bitcoin_skoleni

Podle Financial Times je načase, aby si evropské banky otevřely cestu na francouzský trh, i když zatím jen se spekulativními úmysly s přijetím velkého rizika. Pokud odhlédneme od návrhu BNP na převzetí právě fúzujících Paribas a Société G énérale (EURO 11/99), je na programu několika málo příštích měsíců privatizace Crédit Lyonnais. Ta má proběhnout do června a dotknout se poloviny banky. Dalších 33 procent připadne „tvrdému jádru velkých akcionářů. O účast v této třetině banky již projevily zájem některé francouzské a evropské banky.

V Německu se sází na Commerzbank, v Portugalsku na Banco Atlantico, v Británii na Barclays a možná překvapení přijdou z italského trhu, patrně z okruhu bank typu Popolare (lidové banky), které byly po válce založeny v téměř každém městě. Mluví se o Banca Popolare di Novara, která je mezi bankami tohoto druhu největší, a tudíž nejsilnější, Popolare di Milano nebo například Intra Milano.

  • Našli jste v článku chybu?