Drábek zkouší „aspoň něco“
Zatímco po některých ministrech či jejich úřadech není vidu ani slechu, o Jaromíru Drábkovi (TOP 09), který vládne resortu práce a sociálních věcí, se to rozhodně říci nedá. A kupodivu není medializován jako řada jeho kolegů z trojbarevného kabinetu kvůli žádným skandálům. Přesto dokázal nadzvednout mandle nejen odborářům a politickým protivníkům, ale dokonce i odborné veřejnosti.
Drábkovou předností je jistá pracovitost: návrhy na reformy či na nové legislativní kroky chrlí s podobnou kadencí jako loni na jaře islandská sopka Eyjafjallajökull sopečný prach. A některé z nich jsou podobně srozumitelné jako její jméno.
Již první Drábkův počin byl veden téměř ve stylu nepřátelského převzetí firmy. Bleskovou rychlostí se mu podařilo na přelomu roku protlačit nový zákon, který zásadním způsobem mění organizaci úřadů práce. Vzdor expertů, Senátu i prezidenta Václava Klause zlomil díky převaze ve sněmovně.
Na tuto změnu navazuje i sociální reforma avizovaná v několika krocích. Výsledkem mají být režijní úspory a vyšší adresnost v poskytování dávek. Největší povyk ale vyvolal návrh po léta odkládané důchodové reformy. Že se nebude líbit levicově smýšlejícím, nikdo nepochyboval. Rovněž odpor odborů se dal čekat. Jenže návrh reformy nepovažují za šťastný ani další experti, ať už to jsou členové vládního poradního sboru NERV či tzv. Bezděkova komise, jež v předchozích letech vytvořila několik svých variant. Jedno ale Drábkovi upřít nelze: je prvním v řadě ministrů práce a sociálních věcí, který na stůl položil aspoň nějaký plán reformy penzí. (myš)
Smolný Heger si to „vyžírá“
Jeden z mála politických neprofesionálů Nečasova kabinetu, ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09), má prostě smůlu. Od začátku si v úřadě „vyžírá“ dávno neřešené věci, s nimiž nemá vůbec nic společného.
Když nastupoval do funkce, snášela se na jeho hlavu jen samá chvála. A to nejen od odborníků a kolegů z TOP 09, ale dokonce i od opozice. Komunikace trochu od počátku vázla s ODS, jež si na křeslo resortu zdravotnictví osobovala právo. Teď už je ale Heger pod mnohem širší a ostřejší palbou.
V podstatě hned poté, co se na pražském Palackého náměstí zabydlel, se musel Heger potýkat s rozzuřenými nemocničními lékaři, kteří pro sebe pod hrozbou stávky žádali vyšší platy. A i když vyhrocenou situaci nakonec zvládl poměrně elegantně, studené sprše kritiky se nevyhnul. A nejvíc jej zasáhli sami lékaři, tím jak rychle zapomněli na své sliby o podpoře reformy výměnou za své bohatší peněženky.
Teď se Heger zase ocitl v soukolí kauzy Diag Human. Jeho předchůdci dokázali všichni do jednoho politické následky elegantně přesunout na své následovníky, současný ministr se musí potýkat s tím, že státu je po světě exekučně zabavován majetek. Přestože by se zdálo, že taková náplň je na jednoho až až, i ministr Heger se snaží seč může naplňovat vládní prohlášení o reformě zdravotnického systému.
Byť k podobě reformy z pera exministra Julínka, která obsahovala řadu kontroverzních prvků typu privatizace části zdravotních pojišťoven, má ta Hegerova verze celkem daleko, ani ona není přijímána s nadšením. Přesto poslanecká sněmovna i přes odpor levicových zákonodárců minulý týden schválila první část změn ve zdravotnickém systému, které umožní například připlácet si na nadstandardní služby či elektronické aukce pojišťoven na ceny léků. (myš)
Změny změn na dopravě
Ministerstvo dopravy sice na počátku fungování Nečasovy vlády nepatřilo mezi resorty pro ty pravé reformní bouráky, nakonec však na jeho bedra padá podstatná část tíže rozpočtových úspor.
Hned loni ministr Vít Bárta (VV) poškrtal pět miliard. Spíše než proklamovanými slevami ale tím, že se některé stavby zastavily či omezily. Největší rána přišla s rozpočtem na letošní rok, kdy vláda snížila meziročně výdaje na výstavbu dopravní infrastruktury o třicet miliard korun. Dopady jsou vážné, letos se nezahájí žádná významná stavba a lze čekat, že stavební firmy začnou výrazně redukovat kapacity pro stavby silnic, dálnic a železnic. Jestliže se ale neobjednávají nové stavby, nemůže se dařit ani vyjednat lepší ceny, které jsou u nás silně nadprůměrné. Není proto ani příliš jasné, nakolik je tahle politika úspěšná. Navíc chybí financování na již nasmlouvané stavby pro roky 2012 a 2013, pokaždé zhruba deset miliard. Ohroženo je i čerpání peněz z evropských fondů. Jen příští rok by z nich na dopravu mělo přitéci 33 miliard korun. Kvůli sporům o některé stavby však hrozí, že Evropská komise dotace neschválí. Ministerstvo dopravy proto hledá jiné stavby, na něž by mohlo slíbené dotace vyčerpat. K tomu ale potřebuje dodatečné zdroje. Jarní ministr Radek Šmerda proto požadoval navýšení rozpočtu na příští rok alespoň o deset miliard korun.
Jestliže měl Vít Bárta hodně těžkou ruku při škrtání resortního rozpočtu, ještě těžší ji měl v personálních otázkách. Vyměnil vedení všech podřízených podniků s výjimkou Českých drah, kam však dosadil za drážního ombudsmana exšéfa pražské zoo Petra Fejka, a to neskončilo dobře. Ukazuje se, že ani v ostatních případech neměl úplně šťastnou ruku. Jeho nástupce Šmerda už kromě náměstkyně vyměnil vedení ČD Cargo a na Správě železniční dopravní cesty proběhl masakr náměstků. Těžko říci, zda se v personální politice pletl Vít Bárta, nebo se nyní plete Radek Šmerda. Jisté však je, že se zase mluví o výměně ministra, a to situaci v resortu zápolícím se silným podfinancováním určitě nezklidňuje. (aju)
Fuksa na mušce véčkařů
Peníze až na prvním místě. S tímto krédem přišel před rokem do čela zemědělského resortu dosavadní první náměstek ministra financí Ivan Fuksa (ODS), agrární problematikou nepolíbený. A dle zadání svého bývalého šéfa Miroslava Kalouska (TOP 09) začal s rozpočtovými úsporami. „Úkol uspořit deset procent jsme splnili. Z resortu odešlo 140 lidí,“ rekapituluje Fuksa, považovaný za Kalouskova muže. Slibuje, že ušetří ještě víc, když do roka a půl zeštíhlí podřízené kontrolní a výzkumné organizace a spojí pozemkový úřad s pozemkovým fondem. Fuksovi zatím nevyšla snaha podojit podniky patřící státu, Budějovický Budvar a Lesy ČR, aby bylo víc peněz na dotace. U státních lesů předně hasil notoricky problémové tendry na lesnické práce. Protlačil takzvanou Dřevěnou knihu, dlouhodobou koncepci, která stanoví pravidla pro vypisování zakázek. Kritici jí vyčítají, že nedostatečně bere v potaz sociální a ekologické otázky. Organizace Transparency International, která tendry nejdřív podpořila, přišla nyní s kritikou, že jejich výsledky vyvolávají podezření z kartelu některých lesnických firem. Kvůli Lesům ČR žádaly už na jaře Věci veřejné (VV) Fuksovu hlavu. Mezi náměstky, jimiž se šéf agrárního resortu obklopil, není žádný člen VV. Pocházejí převážně ze stáje ODS.
Proti většině v EU se Fuksa snaží zvrátit reformu agrární politiky, která nepasuje na české velkovýrobní zemědělství. Iniciuje deklarace a blokační minority, za což sklízí chválu od domácích zemědělců. Změny v unijní dotační politice ale beztak nezastaví. (krl)
Na vlastní vnitro
Když vedl ministerstvo vnitra Ivan Langer (ODS), spousta policistů ho nenáviděla. Ale po nástupu Radka Johna (VV) se z úst nespokojenců začalo překvapivě ozývat stýskání „po Ivanovi“. Jak se v případě Radka Johna ukázalo, investigativní žurnalistika a ministr vnitra jsou zcela rozličné profese. John se neustále zaklíná bojem proti korupci, z tohoto silného politického tématu se kvůli němu ale stalo bezduché klišé. Žádný korupční případ se navíc nepodařilo řádně rozklíčovat, jen se John se svými poněkud nestandardními kroky sám tak trochu zamíchal do kauzy Drobil. Také personální obměny ve vedení policie se Radku Johnovi příliš nevyvedly. Ba co víc, aktuálně panuje silná nevraživost mezi dvěma složkami, které mají být výkladní skříní – Útvarem pro odhalování korupce a finanční kriminality a Útvarem pro boj s organizovaným zločinem (ÚOOZ). Jak obstojí Johnův zástupce Jan Kubice, ještě není jasné. Pro policisty je někdejší šéf ÚOOZ mnohem důvěryhodnější a pohněvané muže zákona poněkud uklidnil. Jenže na druhou stranu není Kubice příliš výrazný a leckdy připomíná pštrosa s hlavou v písku. A vnitro nejsou jen policisté, ale také hasiči, státní správa. A těm také chybějí peníze, Johnem odkývaná rozpočtová díra ve výši osmi miliard bude ještě dlouho bolet. (hrb)
Škrty a neprůchozí strategie
Na diplomatickém poli vláda ničím neoslnila. Úspory, škrtání, hlavně o tom se mluví v souvislosti s resortem zahraničí. Už loni v červnu diplomacie uvedla, že musí šetřit, pokud jde o výdaje na telekomunikace, nákupy majetku, provoz a nákup aut, ale i pracovní cesty. Propuštěny byly desítky zaměstnanců. Na konci srpna pak vláda rozhodla z úsporných důvodů o zrušení pěti ambasád – v Kongu, Venezuele, Keni, Jemenu a Kostarice. Uzavřen byl generální konzulát v indické Bombaji. Před měsícem pak ministr zahraničí Karel Schwarzenbeg (TOP 09) připustil, že zváží, které zastupitelské úřady by se mohly zrušit v Evropě. Na ambasádách došlo i ke změnám souvisejícím s obchodně-ekonomickými úseky. Ministerstvo zahraničí vypovědělo smlouvu s ministerstvem průmyslu a obchodu a v budoucnu si hodlá zajišťovat ekonomickou agendu na ambasádách samo, což kritizovala nejen opoziční ČSSD, ale i Svaz průmyslu a obchodu či Hospodářská komora. Pokud jde o koncepci zahraniční politiky na další roky, s tou před pár dny Schwarzenberg na vládě narazil. Výhrady měli ministr obrany Alexandr Vondra i premiér Petr Nečas. Vadilo jim především její „příliš proevropské“ směřování a malá pozornost Severoatlantické alianci. Ministr chce proto rozšířit kapitolu o NATO a vysvětlovat svým kolegům tu o EU. (pdk)
Státní maturant
Nejvýraznějším počinem ministra školství Josefa Dobeše (VV) za rok jeho úřadování je jistě dotažení projektu státních maturit do finále. A ukázalo se, že české školství na tom není nejlépe. Plná pětina studentů u zkoušky propadla. Ministr Dobeš si výsledky pochvaluje, protože podle něj není maturita pro každého. Zároveň dodává, že i repetenti budou mít šanci ještě se dostat na vysokou školu. Právě kvůli vysokým už plánuje úpravu systému, aby se na výsledky nemuselo čekat až skoro do konce června. Tou dobou totiž už chtějí mít vysoké školy doklad o absolvování maturity.
Ačkoliv prioritou vlády je reforma terciálního školství, vyhlásil Dobeš hned na počátku, že se vrhne přednostně na regiony. Pak představil plán na zavedení standardů výuky v mateřských školách. Na „výšky“ došlo až nyní, kdy pověřil rektora Univerzity Karlovy Ivana Wilhelma, aby připravil reformu vysokoškolského zákona, která má být na vládě do konce roku. Bolavou patou pro resort školství zůstává neschopnost čerpat evropské dotace. Tento fakt již před časem srazil vaz ministryni Daně Kuchtové. (aju)
Ministr k dispozici
Spíš než armádní záležitosti řeší Alexandr Vondra (ODS) kauzu Promopro. Příběh o tom, jak pustit žilou státní kase za české předsednictví EU, je dostatečně znám. Také Vondra nejdřív bojoval podobně jako Radek John s korupcí, aby se ukázalo, že i on má na své hlavě jistou část másla. Výroky o předání funkce k dispozici premiérovi byly jen zastíracím manévrem. Všichni zasvěcení věděli, že Nečas Vondru neodvolá, a jeho pobyt v nemocnici v době, kdy měl případ Promopro vysvětlovat v Poslanecké sněmovně, ilustroval odvahu, s jakou se problému postavil. I po Vondrově nástupu na obranu se ale odehrávají kontrakty, které by stálo za to poněkud více osvětlit: například nákup útočných pušek nebo chystaná zakázka na nákup vyprošťovacích a dílenských vozidel pro transportéry Pandur. Armáda musí ořezat sádlo a posílit svaly, konstatoval Vondra, když jeho resort obhajoval takzvanou bílou knihu, která má vyřešit problémy české armády. Svaly ale ukázali spíš příslušníci vojenské policie, když přelézali turnikety v České televizi, aby zabavili jeden nepříliš významný dokument. Vondra byl v té době na armádním plese a náčelníka vojenské policie nejprve podržel, aby ho pak odvolal. (hrb)
„Odněmcování“ a války žalobců
Zřejmě nejvýraznějším počinem Jiřího Pospíšila je výměna na postu Nejvyššího státního zástupce, kde Renátu Veseckou nahradil Pavel Zeman z Eurojustu. Spolu s ním se na Nejvyšší státní zastupitelství (a nejen tam) vrátili i ti, které Pospíšil při angažmá v Topolánkově kabinetu sám odvolával. Skončili naopak příslušníci tzv. justiční mafie, tedy až na vrchního státního zástupce v Praze Vlastimila Rampulu, po kterém ale „jdou“ jak Zeman, tak Pospíšil. Kromě toho se státní zástupci dostávají do stále větších sporů s policií, jako tomu bylo například u kauzy Drobil. Pospíšilovi se ale na začátku povedlo ministerstvo „odněmcovat“ a zrušit ostudný tendr na elektronické náramky. Věznice ovšem stále praskají ve švech, protože domácí vězně nehlídají náramky a soudcům se proto takový trest ukládat nechce. Oproti svému prvnímu období také Pospíšil ztratil podporu soudců, kterým vadí, že nemají peníze na slíbené asistenty.
Něco se ale ministrovi, na jehož resort si dělají zálusk VV, přece povedlo. Před pár dny prezident podepsal novelu, která umožňuje obětem zločinu získat odškodnění za nemajetkovou újmu hned u trestního soudu. Vláda také Pospíšilovi posvětila návrh nového občanského zákoníku. O ten se ale ještě strhne „paragrafový“ boj ve sněmovně. Teprve pak se ukáže, jestli Pospíšil uspěl. (pdk)
Jankovský bojuje o pomníček
Šéfovi ministerstva pro místní rozvoj bývají co chvíli dávány nálepky jako „neviditelný“ či „muž na odstřel“. Faktem je, že resort Kamila Jankovského (VV) není ani v rámci kabinetu příliš vidět. Jeho domovská strana mu to vyčítá, a i proto se již podruhé spekulovalo o jeho výměně.
Jediným viditelným úspěchem ministra Jankovského zůstává zásadní změna zákona o veřejných zakázkách, který už prošel prvním čtením ve sněmovně. Podle této novely by například mělo být zrušeno losování vítěze zakázky, od roku 2014 bude muset být tendr vypsán u všech zakázek nad milion korun, zakázky od 300 milionů korun bude muset schvalovat vláda či městské zastupitelstvo, a pokud se zjistí, že se zájemci o zakázku předem tajně dohodnou, budou moci být umístěni na „černou listinu“, takže by se už příště o podobnou zakázku ucházet nemohli. Véčkaři navíc ještě nad rámec novely požadují přijetí zákazu anonymních akcií na doručitele. Pokud novela projde, měla by platit od příštího roku. Mohla by se snadno stát Jankovského pomníčkem. (pdk)
Štěstí přeje připraveným
Jedním z horkých kandidátů na vítěze soutěže o nejméně viditelného ministra je bezesporu Martin Kocourek (ODS), jenž vede resort průmyslu a obchodu. Konkrétní kroky, které učinil, aby pohledal. Vše, co si na začátku vytknul, je spíše v přípravné fázi. Slíbil například zachovat těžební limity u hnědého uhlí, ale jen na příští čtyři roky. Mezitím připraví novelu horního zákona tak, aby kvůli těžbě nebylo možné vyvlastňovat majetek, a tudíž by se těžaři museli s majiteli pozemků vždy dohodnout. Právě prolomení limitů má být součástí energetického mixu, jenž má Kocourek do konce roku představit v připravované energetické koncepci.
Jinou koncepci, a to plán, jak posílit konkurenceschopnost země, už resort průmyslu představil. Připravil v něm úkoly zejména pro ostatní ministerstva. Je prý třeba zlepšit infrastrukturu a omezit byrokracii, píše se v něm například. (aju)
Prokletý zelený resort
Ministerstvo životního prostředí se zdá být prokletým. Občanští demokraté si sice libují, že se jim ho k nevůli ekologů a aktivistů podařilo „odideologizovat“, na druhé straně se jejich vyslanci v čele resortu musejí vypořádávat i se svými vlastními problémy. První ministr Pavel Drobil, který se při sestavování vlády viděl v resortu průmyslu, za který sliboval dýchat, ještě ani nestačil nic pořádně udělat a už ho zničila aféra s údajnou korupcí okolo Státního fondu životního prostředí. Drobilův nástupce Tomáš Chalupa je ve své funkci ministrem spíše neviditelným. O bývalém starostovi Prahy 6 se více mluví v souvislosti s podezřelými aktivitami firmy Key Investemens, které Praha 6 svěřila do správy 190 milionů korun. Kvůli tomu se čas od času spekuluje o Chalupově odvolání. Z resortních věcí je zřejmě nejvýraznějším Chalupovým krokem jmenování bývalého místopředsedy vlády Jana Stráského dočasným šéfem Národního parku Šumava a snaha vypořádat se s problémem Zelená úsporám, kde Chalupa musí nalézt zhruba pět až šest miliard, aby mohl vyplatit všechny, kteří se do programu zapojili. (pdk)
Kulturní personalista
Pokud by měl ministr kultury Jiří Besser (TOP 09) přijít o svůj post a pověsit politiku na hřebík, nemusel by se vracet k zubařině. Uplatnil by se jistě v nejedné personální agentuře. Za rok svého působení zvládl vyměnit šéfy hned v pěti významných kulturních institucích. Že se velkých rošád nebojí, dokázal už tím, že hned po svém nástupu vyházel všechny své náměstky. Pak se vrhl na Národní technické muzeum, nového šéfa se dočkaly také Česká filharmonie, Národní knihovna a Národní galerie. V rámci svého velkolepého plánu propojit Národní divadlo a Státní operu Praha a vytvořit jediný operní soubor v hlavním městě, dosadil na post šéfa opery Ondřeje Černého, který šéfuje i Národnímu divadlu.
Aby si mohl Besser udělat „fajfku“, že splnil, co vláda na začátku slíbila, musí ještě dotáhnout církevní restituce. První návrh už je na stole. Stát vrátí 56 procent majetku a doplatí 59 miliard. Jednat se ještě bude o výši odškodného i o splátkovém kalendáři. Přiznat se ale Besserovi musí, že je to nejpokročilejší stav v jednání o restitucích od revoluce. (aju)
