Český systém vymáhání dluhů v exekuci má v sobě v kombinaci se sociálním systémem zabudovaný jeden velký paradox: pro některé rodiny v exekuci je výhodnější nechodit do zaměstnání a raději pobírat sociální dávky.
Pokud má rodina exekuce a náklady na její bydlení dosahují deset tisíc korun, je pro ni výhodnější zůstat na sociálních dávkách, ukazuje modelový příklad Centra pro společenské otázky SPOT. Modelovým příkladem je rodina se dvěma dětmi a jedním dospělým, který pracuje.
S nárůstem příjmu dochází k poklesu disponibilního příjmu domácnosti v momentu, kdy ztrácí nárok na dávky v hmotné nouzi (například příspěvek na bydlení). To se děje v případě, když pracujícímu roste příjem ze zaměstnání, protože dávky se počítají podle příjmu před exekucí.
Výše nezabavitelné částky v Česku zároveň není nastavena tak, aby dostatečně motivačně rostla se zvyšujícím se příjmem. Paradox by to nebyl asi tak tragický, kdyby u nás nebyl v exekuci jeden milion lidí a zároveň na trhu práce nechybělo půl milionů rukou.
Jak z toho ven? Novela insolvenčního zákona se může dotknout až desetiny populace
V Česku je podle posledních dostupných údajů z května 2018 přes 170 tisíc lidí, kteří pobírají dávky hmotné nouze. Podle odborníků jsou na vině často exekuce, kvůli nimž se lidé, kteří nastupují do práce, často vrací na sociální podporu.
„V tíživé životní situaci má člověk nárok na dávky v hmotné nouzi, pak se mu naskytne příležitost pracovat, a tak nastoupí do práce. Po nástupu se samozřejmě o své pohledávky přihlásí exekutoři a z platu nebo mzdy dotyčnému prakticky nic nezůstává,“ vysvětluje Karel Novák, sociální terénní pracovník organizace IQ Roma Servis, která se na analýze výhodnosti práce podílela. „Dotyčný často sotva zaplatí náklady za bydlení, někdy ani to ne. Práce se pro něj stává de facto existenčním rizikem. Časem je finanční situace tak neúnosná, že se opět vrací na dávky,” dodává Novák.
Debata o tom, že nezabavitelná částka je tak nízká, že se z ní nedá s rostoucími náklady na bydlení vyžít, natož důstojně žít, by měla následovat hned poté, co si zopakujeme, že pracovat musí být výhodnější než nepracovat.
Modelový příklad domácnosti (2 dospělí a 2 děti)
Pracuje jeden dospělý. Náklady na bydlení představují 10 tisíc korun. Rodina má trvalý pobyt v místě bydliště, přednostní i nepřednostní exekuce. S nárůstem příjmu ze zaměstnání dochází k poklesu disponibilního příjmu domácnosti.
Disponibilní příjem (tj. to, co zůstává po zaplacení nákladů na bydlení), v grafu znázorněný černou linkou, výrazně klesá v momentě, kdy domácnost ztrácí nárok na dávky v hmotné nouzi (vyznačeno zeleně). To nastává např. po ukončení zkušební doby v zaměstnání. I pokud by pracujícímu člověku dále rostl příjem ze zaměstnání, tak by disponibilní příjem domácnosti dále klesal, neboť jedinec postupně ztrácí nárok na dávky (příspěvek na bydlení apod.)
Dále čtěte:
