V Turecku bývala práce s penězi považována za špinavou. I proto se jí více než jiným oborům věnují ženy, což vychází z jejich specifického postavení v turecké společnosti. Banky si ovšem kolem roku 2000 prošly podobnou očistou, jakou poznalo i české bankovnictví. Dnes jich je v Turecku méně, ale jsou důvěryhodnější.
V současnosti jsou v oběhu bankovky nominální hodnoty pět až dvě stě tureckých lir.
Autor: Shutterstock
Turecký bankovní sektor prošel v letech 2000 až 2001 hlubokou krizí. Vznikla jeho slabostí, roztříštěností a vysokým procentem špatných úvěrů. Pak ale následovalo zavírání zkrachovalých bank a restrukturalizace. V roce 2006 působilo na trhu už jen 46 bank, což je o 40 procent méně než před zmíněnou krizí.
Pět největších bank v čele s Turkiye Is Bankasi nyní představuje asi 60 procent všech bankovních aktiv. Turecké banky postupně posilují výkonnost a přijímají mezinárodní bankovní standardy, což je patrné hlavně ve zlepšování kvality aktiv, růstu ziskovosti bank, dodržování pravidel či zvyšujícím se ratingu.
S angličtinou je problém jen mimo velká města
Téměř polovinu zaměstnanců tureckých bank přitom tvoří ženy. To není pro místní poměry zdaleka obvyklé. Důvod je historický a zcela prozaický – práce s penězi byla dříve označována za špinavou, což dnes již samozřejmě neplatí.
Úroveň služeb a komunikaci v anglickém jazyce lze označit za standardní. V některých pobočkách menších bank, zejména mimo hlavní město a Istanbul, kde se nachází většina finančních institucí, však mohou nastat určité potíže. Přestože místní banky stále více poskytují půjčky i malým a středním podnikům, financování poskytnuté českou bankou může být stále ještě významně výhodnější.
Poplatky jako na jihu
S čím musí při styku s tureckými bankami počítat český podnikatel? „Nedokumentární zahraniční platební styk s Tureckem není ničím specifický ve srovnání s jihoevropskými bankami. Převládá denominace v eurech. Banky si z plateb strhávají částky srovnatelné například se španělskou nebo řeckou praxí,“ říká Jana Švábenská, výkonná ředitelka pro provoz Komerční banky.
V době hospodářské krize se každopádně doporučuje jako vhodný zajišťovací platební nástroj dokumentární akreditiv. Prodávajícímu zaručuje, že dostane řádně zaplaceno, pokud splní všechny smluvené podmínky. A kupujícímu zase garantuje, že výplata se uskuteční až poté, co zboží bylo skutečně odesláno a zúřadovány všechny potřebné dokumenty.
Dobrou zkušenost udělala s dokumentárním akreditivem v Turecku například společnost Zetor Trade, jak popisuje ředitel obchodního rozvoje společnosti David Pipal. „Do Turecka vyvážíme traktory již několik let. Abychom měli jistotu, že dostaneme řádně zaplaceno, používáme dokumentární akreditivy. To nám umožňuje nabídnout tureckému zákazníkovi odloženou splatnost. Abychom si však udrželi dobrou likviditu, využíváme forfaitingu,“ vysvětluje Pipal.
Forfaiting je odkup pohledávek, v tomto případě zajištěných dokumentárními akreditivy, bez zpětného postihu na původního majitele. Výhodou tohoto řešení je, že bezprostředně po realizaci dodávky banka vzniklou pohledávku odkoupí a zaplatí prodávajícímu hodnotu pohledávky sníženou o cenu za její odkup. Stane se tak novým majitelem pohledávky za bankou, která dokumentární akreditiv otevřela a přebírá na sebe riziko nezaplacení.
V současné době je ale každopádně při sjednávání kontraktu s tureckým partnerem dobré být velmi obezřetný. Kvůli globální krizi totiž turecké banky výrazně omezily poskytování úvěrů tureckým firmám. Některým z nich může kvůli recesi hrozit bankrot. Vždy se tedy raději přesvědčte, že se váš partner může vykázat krytím od banky, což je jistý doklad jeho životaschopnosti.
