OŠETŘOVATELÉ KRAV Zvěrolékaři specializovaní na velká chovná zvířata se liší od „pejskařů“ hlavně v klientele a prostředí - pohybují se totiž na farmách a v zemědělských družstvech. Jiří Davídek z Příbramska tvrdí, že přestože to možná na první pohled nevypadá, péče o dobytek většinu kolegů z oboru baví a navíc slušně živí.
„Jsem tak trochu dinosaurus, ale mám tuhle práci hrozně rád,“ říká veterinář Jiří Davídek. foto: Profit - Jakub Stadler
OŠETŘOVATELÉ KRAV Zvěrolékaři specializovaní na velká chovná zvířata se liší od „pejskařů“ hlavně v klientele a prostředí - pohybují se totiž na farmách a v zemědělských družstvech. Jiří Davídek z Příbramska tvrdí, že přestože to možná na první pohled nevypadá, péče o dobytek většinu kolegů z oboru baví a navíc slušně živí. Veterinář, který se soustředí na chovná zvířata, nepracuje v teplé a čisté ordinaci, ale živnost si vozí na čtyřech kolech. Objíždí svou oblast a za pomoci přístrojů a medikamentů provádí preventivní zákroky, případně řeší vzniklý problém. Jeho specializací je dobytek od krav, přes kozy, ovce po prasata. „Jen ve výjimečných případech, jde-li například o očkování či odčervení, pomohu na dané farmě třeba nemocnému psu. Ale raději tyto pacienty předávám kolegovi, který je řeší pohotovostně,“ říká 44 letý veterinář Jiří Davídek, specialista na chovný dobytek. VŠE JE O PENĚZÍCH
Inseminaci může provádět veterinář soustředěný na velká zvířata nebo specializovaný inseminátor. „Já tuto činnost postupně přenechávám jiným. Ačkoli je pravda, že ji dosud z tradice na několika farmách stále provádím. Naštěstí si v současnosti zootechnici dělávají inseminační kurzy,“ říká.
Zootechnici mají se zvířaty bohaté zkušenosti, protože s nimi tráví mnoho času. Dovedou proto asistovat krávě u porodu nebo veterináři u komplikovanějšího zákroku. Operace se ale chovným zvířatům provádí, pouze pokud se vyplatí. Zákrok se provádí podle hodnoty zvířete.
K malému domácímu mazlíčkovi má jeho páníček daleko větší citový vztah než chovatel k jednomu kusu dobytka ze stáda. Majitel kočičky tak vydá peníze za zákrok bez mrknutí oka. Ale u velkých zvířat si chovatel, kterého to zvíře živí, musí spočítat, jestli se mu to vyplatí. „Zákroky tak provádím výjimečně, třeba u špičkových dojnic se provádějí císařské řezy nebo operace dislokovaných slezů,“ vysvětluje Davídek.
PREVENCE NESE
Veterináři, kteří pečují o velká zvířata, jsou buď věrni jednomu velkému zemědělskému družstvu, nebo se starají o svůj obvod. Jiří Davídek objíždí obce přilehlé ke Krásné Hoře na Příbramsku. Na vzdálenějších farmách s vlastním veterinárním dohledem provádí jen poradenskou činnost. „Mám dva klienty s kozami, ale to je tak marginální, že 95 procent příjmů tvoří hovězí dobytek, zbytek jsou prasata a do procenta ovce a kozy,“ vypočítává.
„Vlastní veterinární práci dělám asi pro 1600 krav, plus telata, jalovice a dobytek chovaný na maso. A poradenskou činnost sotva vyčíslím. Ročně provádím 60 metabolických testů, což znamená dalších 60 farem, na které každoročně jezdím odebrat vzorky. Zkoumám, jak se těm kravám daří a případně navrhuji nějaká opatření,“ říká Davídek a dodává, že se poradenská činnost stává čím dál tím žádanější. „Ekonomicky myslící chovatel chce vědět, jak se starat o zvíře, aby jednak nestrádalo, bylo zdravé a zároveň, aby kráva dobře dojila a chov byl rentabilní,“ vysvětluje.
Krávě, která dojí deset tisíc litrů mléka ročně, by v přirozeném prostředí pro tele stačily dva tisíce litrů. Všechno nad to je luxus, který od zvířete požaduje člověk. „Proto jí musíme dát více péče, než bychom čekali u přírodního plemena,“ dodává Davídek.
„Moje práce mě uživí dostatečně dobře. Jestli bych se měl ještě lépe, kdybych dělal pejsky, to nevím,“ říká příbramský veterinář. Podle něj je to spíše otázka filozofická než finanční. „Já pejskaři neopovrhuji, ale lépe se cítím mezi těmi, kdo pracují na farmách. Jejich práce si velmi vážím - zní to jako fráze, ale oni pracují opravdu tvrdě. A i když nejsou na vrcholu sociálního žebříčku, tak já jejich práci beru jako oběť za zbytek společnosti,“ neskrývá Davídek svůj obdiv k farmářům.
Z PORADENSTVÍ BUDE BRZO VELKÝ BYZNYS
Na začátku devadesátých let bylo v tuzemsku podstatně více dobytka, minimálně dvakrát tolik krav. Také převažovali veterináři soustředění na velkou klientelu, pejskařů bylo minimum, tak do deseti procent. Brzo nastal velký úbytek dobytka a doktoři si navzájem přebírali klienty. Teď už konkurence nehrozí, protože těchto veterinářů začíná být nedostatek.
„Chovatelé by měli začít přemýšlet, jak si nás udržet,“ usmívá se Davídek. „Jezdím na poradenství do jiných oblastí, a tam je často situace tristní. Mají třeba dva veterináře důchodového věku a nikdo další tam není. Naše profese v tom klasickém smyslu vymírá,“ stěžuje si. Podle něj je i na veterinární univerzitě velká feminizace. „Dámy velká zvířata dělat nechtějí. Dělaly by maximálně poradenství, ale klasický obvod ne. Spíš v sobě mají ten tichý romantismus pejsků a kočiček,“ připouští Davídek.
Poradenská činnost se rozrůstá. Chovatelé raději investují do prevence, než aby následně platili drahé léčení. Veterinář může provádět zákroky „po staru“, nebo sledovat nové technologie a učit se od kolegů. „Jsem tak trochu dinosaurus, ale mám tuhle práci hrozně rád. Investoval jsem hodně peněz, abych se o kravách něco naučil. Navíc díky internetu a celosvětovým asociacím jsem v kontaktu s kolegy ze všech kontinentů. Zhruba 90 procent relevantních informací je v angličtině, proto kdo ji alespoň částečně neovládá, nemá přístup k novým informacím,“ zdůrazňuje.
JAK ZKRACHOVAT? „Mýma rukama projdou řádově miliony korun ročně,“ říká Davídek. Veterináři se daří podle prosperity podniku a podle toho, zda je schopný přesvědčit daného farmáře, že jeho činnost má smysl. V oboru je ale velkým problémem druhotná platební neschopnost. Existuje dost velkých farem, které jsou schopny zadržovat platby. Starat se jen o jednoho velkého klienta tak může být rizikové. Objem léků, dodávaných do takového zemědělského podniku, je dost velký a může se rovnat deseti až sto tisícům měsíčně. Veterinář se potom kvůli malému zpoždění plateb dostává do finančních problémů. „Zatím po naší práci poptávka je, ale ta klasická herriotovská medicína, vyjet a spravit nějaký průšvih, pomalinku ustupuje do pozadí. Dost velký zájem je o poradenství ve výživě a v sestavování reprodukčních nebo zdravotních programů. To je určitá cesta do budoucna pro nás, co děláme velká zvířata,“ uzavírá Davídek. ŘEMESLO SKORO PRAVĚKÉ Zvěrolékařství nepochybně patří k nejstarším řemeslům - každá civilizace dříve či později začala ve velké míře využívat hospodářská zvířata a v tom okamžiku se samozřejmě objevila i nutnost vyrovnat se s jejich chorobami a úrazy. V Česku dnes existují dva systémy veterinární péče. Státní veterinární správa má jakousi globální odpovědnost za zdravotní stav veškerých zvířat na území České republiky včetně divoké zvěře. V rámci své činnosti plní také evidenční a informační úkoly, odpovídá rovněž za zdravotní nezávadnost potravin živočišného původu. Vedle této státní instituce v tuzemsku působí síť soukromých veterinárních praxí. Soukromí veterináři jsou ze zákona sdružení v Komoře veterinárních lékařů České republiky, která má dnes podle svého prezidenta Karla Daniela zhruba 2500 členů. Základními funkcemi komory jsou registrace lékařů, zajišťování odborné úrovně oboru a dozor, vedle toho zastupuje profesi navenek. Kolem 135 absolventů vychází každoročně z Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně. ORIENTAČNÍ CENY ZA PÉČI O HOVĚZÍ DOBYTEK
Inseminace 70-100 Kč za kus
Základní injekce 10 Kč za kus
Vyšetření zvířete 100 Kč za kus
