Drobných živnostníků, jimž loňský rok udělal výraznou čáru přes rozpočet, by se v Česku našly tisíce. Zdaleka ne všichni ale dokázali ze zoufalé situace vybruslit tak elegantně jako pětadvacetiletý Petr Doskočil se svou přítelkyní Anetou Čermákovou.
Seriál Od píky sleduje, jak se daří začínajícím podnikatelům se zajímavým byznysovým příběhem či nápadem na nový produkt nebo službu.
Máte-li pro nás nějaký námět či víte o někom z vašeho okolí, kdo některou z těchto podmínek splňuje, budeme moc rádi, pokud se nám ozvete. Vaše náměty prosím posílejte na email redakce@euro.cz.
Doskočil se vyučil truhlářem a chtěl si splnit dávný sen – totiž mít vlastní dílnu, která by dokázala uživit jak jej samotného, tak v budoucnu i rodinu. Postupem času ale zjistil, že to nebude tak jednoduché, zakázky přibývaly jen velmi pozvolna. Svého snu se proto musel vzdát. Truhlařinu vyměnil za džob hodinového manžela.
Ten se na rozdíl od práce se dřevem ujal o poznání víc, a tak mohl Petr s Anetou, která mu posléze začala asistovat, hodit finanční trable za hlavu. Jenže pak přišel rok 2020 a s ním i koronavirová pandemie a vládní opatření, v jejichž důsledku měli najednou s podnikáním utrum. „K lidem jsme mohli chodit pouze tehdy, když jim například začala doma stříkat voda. Přidělávání poliček nebo něco podobného v úvahu nepřipadalo, takže jsme se najednou ocitli de facto zcela bez příjmů,“ vzpomíná Doskočil.
Tehdy ještě věřili, že jakmile se situace uklidní, budou se mít zase dobře. Jarní lockdown přečkali s pomocí vlastních úspor a kompenzačních programů pro živnostníky. O státní podporu si zažádali hned, jakmile to bylo možné, a zhruba do tří týdnů měli slíbené peníze na účtu. Bohužel, nástup první a druhé covidové vlny od sebe dělilo jen několik měsíců, a oni tak na podzim museli řešit svoji budoucnost znovu.
„Já jsem od přírody neposeda. Už mě prostě nebavilo být doma a trávit celé dny nicneděláním a čekáním na vládní podporu. A tak jsme si s přítelkyní řekli, že ten čas využijeme a vyrobíme si nějaké poličky. Nejlépe ve tvaru hexagonu, protože takové se nám oběma velice líbily.“ vypráví mladý podnikatel. „Šel jsem tedy do sklepa, který jsme si kdysi přestavěli na dílnu, a protože jsem byl ještě z dob, kdy jsem se živil truhlařinou, zvyklý dělat víc kusů najednou, vyrobil jsem jich hned 15. Čtyři jsme si nechali a zbytek nafotili a zkusili je udat přes Facebook.“
Aniž by to Petr s Anetou čekali, po poličkách se strhla mela. Nejenže se vyprodaly v podstatě ihned, ale stále více lidí je v komentářích pod příspěvkem prosilo, zda by pro ně nevyrobili nějaké navíc. Oba souhlasili a všem zájemcům řekli, ať jim do Messengeru pošlou objednávku s konkrétními požadavky. Do druhého dne pak k vlastnímu překvapení evidovali zakázky na více než sto kusů poliček. Poličkárna byla na světě.
„Ze začátku jsme vůbec netušili, jak se k tomu postavit,“ přiznává Petr. „Pak jsme si ale řekli, že bychom tedy mohli zkusit založit vlastní e-shop a napsat lidem, ať si tu objednávku udělají přímo tam. No a 99 procent z nich tak učinilo.“ Jen za první den provozu svého nového internetového obchodu tak měli obrat přes 35 tisíc korun.
Z Hornbachu to nebylo ono
Všechny jejich poličky jsou vyrobeny ze smrkové spárovky, která se dá běžně sehnat ve velkoobchodech. Snadná dostupnost materiálu je v tomto ohledu důležitá, pouze o ní to ale pochopitelně není. „Nejdřív jsme nakupovali v Hornbachu, jenže pak jsme zjistili, že co se kvality týče, je dost pochybná. A tak jsme oslovili dodavatele, se kterým jsem spolupracoval, už když jsem se živil truhlařinou. Ten ale pro změnu zase nepočítal s tím, že by se našla firma, která bude chtít tolik kusů jedné konkrétní desky najednou. Takže se ocitl v situaci, že jakmile naskladní zásoby, my mu je okamžitě vyprodáme,“ usmívá se.
Z 20 desek vyrobí desetkrát tolik hexagonových poliček, a to za pouhé čtyři dny. Na všechnu práci si přitom musejí vystačit sami. Petr řeže a brousí, jeho přítelkyně má pro změnu na starost lepení a balení. I když je tedy koronavirová opatření nemilosrdně uvěznila doma, na nudu si v těchto chvílích rozhodně stěžovat nemohou. „Každý den máme pět až deset nových objednávek v rozmezí od pěti stovek do tisíce a půl, což je super. I když jsme krátce po Vánocích evidovali menší výkyvy, jakmile lidem přišla lednová výplata, už to zase šlo nahoru,“ pochvaluje si Petr.
Pomohlo nejspíš i rozšíření sortimentu. Nyní si mohou zákazníci na jejich webu vedle zmíněných hexagonů objednat též výrobky ve tvaru kvádrů, krychlí či indiánského teepee. „Těch nápadů je plný celý internet,“ přiznává. „Když jsme ale koukali na jejich ceny, zjistili jsme, že jsou děsně přemrštěné, a byli jsme přesvědčeni, že to jde dělat i levněji.“
Fungující e-shop jejich původní domněnky dokonale potvrzuje. Jestli vinou koronakrize vystačí s penězi, se mladý pár z Dolan u Kladna už naštěstí hezkých pár měsíců strachovat nemusí. Teď budou mít pro změnu jiné starosti – o něco příjemnější. Je pomalu načase poohlédnout se po další posile, která by pomohla s výrobou. K práci hodinového manžela a manželky se ani jeden z nich už vrátit nechce.
„Tohle mě naplňuje daleko víc,“ dodává nadšeně Petr. „Ať už jde o samotné vyrábění poliček nebo všechen ten marketing kolem. Navíc nemusím nikam jezdit a řešit, že něco nestíhám a pak to složitě posouvat na jiný termín, což je taky velké plus,“ uzavírá s tím, že by ještě letos chtěl dosáhnout pětimilionových tržeb a vydělat svůj první milion.