Pracovní doba se řídí pravidly stanovenými zákoníkem práce. Jaké jsou její druhy a limity?

Co je to pracovní doba

Termín pracovní doba vyjadřuje časový úsek, který zaměstnanec musí na základě pracovní smlouvy strávit výkonem sjednané pracovní činnosti. Délka jejího trvání může být stanovena kolektivní smlouvou, právním předpisem, vnitřním předpisem zaměstnavatele nebo dohodou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Podmínky pro nastavení pracovní doby a doby odpočinku upravuje zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce.

Na začátku pracovní doby musí zaměstnanec zahájit výkon pracovní činnosti, jelikož od této chvíle se mu začíná počítat odměna za práci. Stejně tak má zaměstnanec povinnost ukončit pracovní činnost a odejít z práce až po uplynutí pracovní směny určené zaměstnavatelem, nebo po odpracování stanoveného počtu hodin denní pracovní doby.

Typy pracovní doby

Pracovní doba může být v závislosti na typu vykonávané činnosti buď fixní, nebo pružná (respektive rovnoměrná, nebo nerovnoměrná). Zaměstnanci obvykle upřednostňují pracovní dobu pružnou, neboť při ní nejsou svázáni přesným časem, kdy musí být v práci, nebo naopak kdy mohou z práce odejít. To, jaký typ pracovní doby se zaměstnance bude týkat, závisí vždy na vůli zaměstnavatele.

Zaměstnavatel má povinnost informovat budoucího pracovníka o požadavcích na pracovní dobu ještě před nástupem do zaměstnání a následně ji uvést také v pracovní smlouvě. Zaměstnanec pak podpisem pracovní smlouvy potvrzuje, že byl s uvedenou pracovní dobou seznámen, a vyjadřuje souhlas s tím, že ji bude dodržovat.

Pružná pracovní doba

Prvním z typů je tedy takzvaná pružná neboli flexibilní pracovní doba, která je tvořena kombinací základních a volitelných úseků. Povinností zaměstnance je splnit, respektive odpracovat základní pracovní dobu stanovenou příslušným rozvrhem, přičemž si sám volí její začátek a konec. Zároveň platí, že maximální délka pracovní doby jedné směny bez přesčasů je 12 hodin.

Zaměstnanec je přitom povinen odpracovat týdenní, zkrácenou týdenní nebo sjednanou kratší pracovní dobu v rámci takzvaného vyrovnávacího období, které stanovuje zaměstnavatel a činí maximálně 26 po sobě následujících týdnů. Je-li navíc sjednána kolektivní smlouva, je v ní možné toto období stanovit až na 52 týdnů.

Klouzavá pracovní doba je jedním z motivačních benefitů, díky kterému má zaměstnanec možnost lépe skloubit svůj soukromý život s tím profesním. Existují ale také případy, kdy se pružné rozvržení pracovní doby neuplatňuje, přestože bylo v rámci pracovní smlouvy sjednáno. Jedná se o následující situace:

• při pracovní cestě,
• při nutnosti zabezpečení naléhavého pracovního úkolu ve směně, jejíž začátek a konec je pevně stanoven,
• brání-li jejímu uplatnění provozní důvody,
• v době důležitých osobních překážek v práci podle § 191 a 191a,
• v dalších případech určených zaměstnavatelem.

Fixní pracovní doba

Pružná nebo nerovnoměrná pracovní doba nemůže být použita v každém zaměstnání. Existují profese, kde je nezbytné dodržet přesné rozvržení pracovní doby, jelikož to vyžaduje charakter dané pracovní činnosti. Rovnoměrné rozvržení pracovní doby tak představuje situaci, při níž má zaměstnanec stejnou délku pracovní směny a jasně stanovený její začátek a konec. V praxi se pak nejčastěji setkáte s pojmem fixní pracovní doba, kde název jasně vystihuje uvedenou definici.

Jaká je maximální pracovní doba

Maximální stanovená týdenní pracovní doba pro práci na plný úvazek činí 40 hodin. Týdenní interval pro nastavení podmínek pracovní doby je zákoníkem používán z toho důvodu, že jeho délka je za všech okolností stejná (na rozdíl od pracovní doby měsíční). V případě měsíčního intervalu se počet pracovních dní liší v závislosti na počtu dní daného měsíce. V praxi se však můžete setkat jak s týdenním, tak s měsíčním i ročním fondem pracovní doby.

V některých případech může být maximální týdenní fond pracovní doby snížený. Jedná se především o profese, kde jsou zaměstnanci vystaveni ztíženým pracovním podmínkám (například horníci). U těchto zaměstnání může být týdenní pracovní doba zkrácena na 37,5 hodiny a navíc těmto pracovníkům náleží také speciální příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí.

Přečtěte si také:

Nejlépe placené práce v ČR: V jakých odvětvích se vyplatí pracovat a které profese si vydělají nejvíce?

Pokud by vás zajímala vaše měsíční pracovní doba, je potřeba pouze vynásobit počet všech pracovních dní v daném měsíci počtem průměrně odpracovaných hodin za jeden den. V případě směnného provozu se hodinový fond počítá jako násobek naplánovaných směn a hodin odpracovaných za jednu směnu. Maximální denní pracovní doba bez přesčasů je přitom stanovena na 12 hodin.

Co se týká pracovní doby a přesčasů, tak se zaměstnavatel musí vždy řídit podmínkami uvedenými v zákoníku práce, podle nichž může zaměstnanec odpracovat nad rámec svého týdenního pracovního fondu více hodin pouze kvůli vážným provozním důvodům. Maximum přesčasů stanovené zákonem je pak 8 hodin v rámci jednoho týdne a 150 hodin za kalendářní rok.

Specifickým případem limitu pracovní doby je pak dohoda o provedení práce a dohoda  o pracovní činnosti. Tyto druhy pracovního vztahu mají také zákonem stanovený maximální hodinový fond. U DPČ je to polovina maximální pracovní doby při práci na plný úvazek, DPP nemá stanovené týdenní maximum, ale pouze hranici odpracovaných hodin za rok. Maximální hodinová sazba u těchto dohod je tedy stanovena následovně:

1. dohoda o pracovní činnosti – 20 hodin týdně,
2. dohoda o provedení práce – 300 hodin ročně.

Jak je to v případě mladistvých

V České republice je poměrně běžné, že si studenti hledají brigády, aby si vydělali peníze na své aktivity. Pracovní doba mladistvých se však řídí trochu jinými zákonnými pravidly, než je tomu v případě dospělých. Nejdůležitější podmínkou je, že v ČR nikdo nesmí zaměstnat osobu mladší 15 let, a to bez ohledu na to, zda by se mělo jednat o zaměstnání na pracovní smlouvu, DPČ nebo DPP. Stejně tak není možné zaměstnat ani mladistvého, který již dovršil 15 let věku, ale ještě neukončil povinnou školní docházku.

Co se týká pracovní doby, ta je u nezletilých osob výrazně omezena. Ačkoliv je maximální týdenní pracovní doba také 40 hodin, tedy stejně jako u dospělých, denně nesmí mladiství odpracovat více než osm hodin. Navíc jim vzniká už po odpracování 4,5 hodiny nárok na přestávku na jídlo a oddych v délce minimálně 30 minut. Kromě toho musí být navíc dodržen limit 12hodinové pauzy mezi jednotlivými směnami.

Je také potřeba mít na paměti, že mladiství nesmí pracovat v noci ani přesčas. Práce v noci je přípustná pouze v rozsahu jedné hodiny, a to za předpokladu, že se jedná o přípravu dotyčného na jeho povolání, navazuje na jeho směnu a činnost je vykonávána pod dozorem jiného zletilého zaměstnance.