Jaká omezení v současnosti platí pro pracovní poměr na dobu určitou, respektive jeho prodlužování?
Kateřina Ptáčková
Pracovní poměr na dobu určitou mezi týmiž účastníky, tedy stejným zaměstnavatelem a stejným zaměstnancem, je podle zákoníku práce možné sjednat celkem na dobu nejvýše dvou let ode dne vzniku tohoto pracovního poměru. To platí i pro každý další pracovní poměr na dobu určitou (novou smlouvu) sjednaný v uvedené době mezi týmiž účastníky.
Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba alespoň šesti měsíců, k předchozímu poměru se už nepřihlíží. Lze si pak tedy znovu sjednat takový poměr až na dobu dvou let.
V uvedené době šesti měsíců však zaměstnanci nic nebrání sjednat si pracovně-právní vztah na dobu určitou s jiným zaměstnavatelem. Popřípadě by mohl sjednat na dobu určitou s dosavadním zaměstnavatelem dohodu o pracovní činnosti, maximálně však na poloviční pracovní úvazek, tedy v průměru nejvýše na 20 hodin týdně, nebo dohodu o provedení práce.
Uvedená omezení (tedy maximálně na celkovou dobu dvou let s následnou povinnou „přestávkou“ šesti měsíců) se nevztahují na případy, kdy k pracovnímu poměru na dobu určitou dochází podle zvláštního právního předpisu nebo kdy takový předpis stanoví pracovní poměr na dobu určitou jako podmínku pro vznik dalších práv. Jde zejména o nároky takzvaných pracujících starobních důchodců.
Pokračuje-li zaměstnanec po uplynutí sjednané doby trvání pracovního poměru s vědomím zaměstnavatele dále v konání prací, tak se automaticky změní na pracovní poměr na dobu neurčitou se všemi výhodami na straně zaměstnance.
Richard W. Fetter právník
