„Než zaměstnavatel angažuje cizince, musí nejprve zvážit zaměstnání saúdskoarabského občana, která má přednost,“ říká Alex Gross, právní poradce kanceláře Khalid Al-Thebity, která v Saúdské Arábii působí ve spolupráci se Squire Patton Boggs.
* Jaké jsou imigrační a vízové požadavky v Saúdskoarabském království?
Aby mohli cizinci pracovat v Saúdské Arábii, musejí nejdříve získat povolení ministerstva práce a ministerstva vnitra.
Dále mohou v Saúdské Arábii pracovat, vstupovat do ní, případně ji opouštět pouze s povolením nebo s asistencí svého sponzora, kterým může být buď občan Saúdskoarabského království, či mezinárodní společnost zde založená.
Sponzor zodpovídá za zajištění pracovního povolení a pobytového (či jiného) víza zahraničních zaměstnanců. Cizinci mohou Saúdskou Arábii navštívit na kratší dobu (např. za účelem účasti na řadě předem domluvených obchodních jednání) na základě několika druhů víz.
* Kterých specifi k pracovního práva Saúdské Arábie by si měl být zahraniční investor vědom?
Zákoník práce v Saúdské Arábii nominálně stanovuje, že 75 procent veškerého personálu musejí tvořit občané Saúdské Arábie. Nicméně programem Nitaqat jsou zaměstnavateli obvykle stanoveny nižší kvóty odvíjející se od celkového počtu zaměstnanců a sektoru, ve kterém zaměstnavatel působí.
Při zaměstnávání občanů jiných států se dále berou v úvahu různé další okolnosti: zaměstnavatel musí nejprve zvážit zaměstnání saúdskoarabského občana, jemuž je dána přednost před pracovníkem–cizincem. Dále každý zaměstnavatel musí mít minimálně jednoho zaměstnance, který je občanem Saúdské Arábie, bez ohledu na velikost firmy. A nakonec některé funkce (např. HR manažer) jsou vyhrazeny pouze pro občany Saúdské Arábie. Zaměstnavatelé musejí dále saúdskoarabské zaměstnance školit s cílem zvyšování jejich technických, administrativních, odborných a dalších schopností za účelem postupného nahrazení zaměstnanců z jiných zemí. Každý zaměstnavatel musí vést záznam o jménech saúdskoarabských pracovníků, kteří již nahradili zahraniční pracovníky. V tomto směru musejí nyní společnosti s 50 a více zaměstnanci školit 12 procent svých zaměstnanců ze Saúdské Arábie.
* Je nějaký rozdíl mezi pracovními smlouvami uzavíranými s občany Saúdské Arábie a pracovními smlouvami uzavíranými s cizinci?
Všechny smlouvy se zaměstnanci, kteří nejsou občany Saúdské Arábie, jsou považovány za smlouvy na dobu určitou. Pokud v pracovní smlouvě není stanovena doba, na kterou se uzavírá, má se za to, že je uzavřena na dobu, na kterou je vydáno pobytové vízum a pracovní povolení zaměstnance.
Smlouvy se saúdskoarabskými občany mohou být uzavřeny na dobu určitou i neurčitou. V případě, že je smlouva s občanem Saúdské Arábie na dobu určitou obnovena třikrát po sobě nebo na celkovou dobu nejméně čtyř let, smlouva je automaticky reklasifi kována jako smlouva na dobu neurčitou.
Pracovní smlouvy, zejména se zahraničními zaměstnanci, by měly mít písemnou formu. Smlouvy musejí být uzavřeny v arabském jazyce, avšak mohou být dvojjazyčné.
* Jakými způsoby může být pracovní smlouva ukončena?
Pokud je pracovní smlouva uzavřena na dobu neurčitou (na což mají nárok pouze zaměstnanci ze Saúdské Arábie), může kterákoli strana smlouvu „odůvodněně“ ukončit podáním písemné výpovědi druhé straně s výpovědní lhůtou nejméně 60 dnů, pokud pracovník pobírá mzdu měsíčně, a v ostatních případech 30 dnů. Nepodání řádné výpovědi opravňuje druhou stranu k náhradě odpovídající požadované nebo zbývající výpovědní lhůtě.
Dále jak u smluv na dobu určitou, tak i u smluv na dobu neurčitou, pokud je smlouva ukončena „nedůvodně“, mohou strany nyní v pracovní smlouvě uvést, že bude uplatněna náhrada škody (což zaměstnavateli poskytuje více jistoty, tedy alespoň v principu). Nicméně saúdskoarabské soudy ne vždy náhradu škody uznají. Kde není náhrada škody specifi kována, nevinná strana má nárok na 15denní mzdu za každý odpracovaný rok v případě smluv na dobu neurčitou a v případě smluv na dobu určitou na mzdu za zbývající smluvní období, avšak minimálně má nárok na dvouměsíční mzdu.
Zaměstnanec má navíc nárok na odstupné podle počtu let, po která byl u zaměstnavatele zaměstnán. Konkrétně zaměstnanec má nárok na 15denní mzdu za každý z prvních pěti let trvání pracovního poměru a na 30denní mzdu za každý další rok.
O autorovi| Ptala se Danica Šebestová partnerka pražské advokátní kanceláře Squire Patton Boggs
