Hořký bylinný likér Praděd s charakteristicky žlutou barvou patří mezi nejznámější české lihoviny. Koncem 19. století ho na severní Moravě vyrábělo hned několik firem, originální recepturu však vlastnila pouze rodina krnovského podnikatele Siegfrieda Gesslera.
Praděd je nejvyšší horou Hrubého Jeseníku a Moravy vůbec. Tyčí se 1491 metrů nad mořem a na jeho vrcholu stojí ještě 162 metry vysoký televizní vysílač, jehož horní plošina je nejvyšším bodem v Česku.
Není proto divu, že název hory převzalo i několik průmyslových výrobků. Nejznámějším se stal hořký žaludeční likér Praděd, vyráběný ze šestnácti různých bylin a plodů. Patří mezi ně například skořice, pelyněk, levandule či muškátový květ, originální receptura je ovšem přísně chráněna.
Zná ji pouze oprávněný výrobce, kterým je od roku 2005 firma Rudolf Jelínek. Původní Krnovský Praděd (Jägerndorfer Altvater) byl ale až do poloviny minulého století specialitou firmy Gessler Krnov, kterou roku 1878 založil židovský podnikatel Siegfried Gessler.
Od piva k likérům
Krnovská židovská obec, jejíž územní působnost zahrnovala i Bruntálsko, měla v 80. letech 19. století kolem šesti set členů. Většina z nich se hlásila k německé národnosti a k liberálnímu proudu judaismu, což dokazovala i přítomnost varhan v synagoze.
Židé měli ve městě odedávna nadprůměrné společenské postavení. Například Jakob Bellak byl majitelem textilní továrny, společníci Geiringer a Reitler vedli velkoobchod s látkami a Sigmund Langschur byl uznávaným učitelem státní reálky.
Žádný z těchto mužů však nedosáhl takového věhlasu jako Siegfried Gessler, narozený roku 1854 ve Zlatých Horách na česko-polském pomezí. Vyučil se pivovarníkem a výrobcem likérů v Jeseníku a roku 1875 přijal místo správce v krnovském pivovaru. Zlatavému moku ale dlouho věrný nezůstal. Již roku 1878 podnik opustil a v Krnově si založil vlastní firmu na výrobu likérů.
SIEGFRIED GESSLER
(1854-1889)
Narodil se 6. března 1854 ve Zlatých Horách na Jesenicku v rodině židovského obchodníka. Vyučil se pivovarníkem a výrobcem likérů v Jeseníku a roku 1875 přijal místo správce krnovského pivovaru. Roku 1878 podnik opustil a založil v Krnově vlastní továrnu na výrobu likérů. Hlavním produktem se stal proslulý bylinný likér Praděd (Altvater), jehož receptura byla výrobním tajemstvím rodiny. Firma měla pobočky ve Vídni, Budapešti, Bielsku a Černovcích. Stala se císařským dvorním dodavatelem a exportovala do mnoha zemí světa. Siegfried Gessler však odešel předčasně. Zemřel 31. prosince 1889 v pouhých pětatřiceti letech.
Jeden Praděd, prosím!
Hlavním produktem nové továrny se stal bylinný likér Praděd (Altvater), na který měla rodina Gesslerů originální recepturu. Likérka se díky němu velmi dobře uvedla na domácím trhu a brzy začala exportovat i do zahraničí.
Firma měla pobočky ve Vídni, Budapešti, polském Bielsku a ukrajinských Černovcích. Získala několik ocenění a její výrobky doporučoval všem řidičům, cyklistům a myslivcům i ředitel Lázní Lipová Johann Schrott. Největším úspěchem pak bylo získání titulu „c. a k. dvorní dodavatel“, díky němuž se Praděd pravidelně dostával na císařskou tabuli.
Siegfried Gessler přesto nezapomínal na propagaci a využíval dokonce i několik neotřelých marketingových triků. Obcházel vídeňské restaurace a všude si objednával Praděd. Kdykoliv se mu číšník omluvil, že krnovský likér nevedou, ztropil scénu a naoko uraženě odešel. O několik dní později pak navštívil tentýž podnik jeho agent s nabídkou zboží.
Koncem 80. let 19. století měl již Gessler tolik peněz, že mohl začít se stavbou nové továrny na dnešní Šmeralově ulici v centru Krnova. Plány provozně-skladovacího objektu z roku 1889 byly zpracovány ve dvou variantách, z nichž nakonec byla realizována ta nákladnější, dvojpodlažní. Jednalo se o účelovou budovu z režného cihelného zdiva, kterou postavila místní firma Eduarda Franka.
Výraznější architektonické ambice měla až pozdější provozně-administrativní budova firmy, navržená architektem Wenzelem Bürgerem ze Saské Kamenice (dnešního Chemnitzu). Plány byly opět vyhotoveny ve dvou variantách. Úspornější počítala pouze s přízemním přístavkem nalevo od vjezdu. Druhá, skutečně realizovaná, odrážela úspěšnost a význam podniku. Bohatě zdobená historizující fasáda i oblouková okna v prvním podlaží budovy dodnes svědčí o tom, že stavebník nekladl důraz pouze na účelovost, ale i na reprezentativní vzhled.
Gesslerovi nástupci
Areál byl roku 1923 doplněn ještě o garáže ve dvoře, u kterých byly o sedm let později vybudovány benzinové nádrže pro tankování firemních automobilů. K továrně byla pak přikoupena i sousední vila manželů Westerlichových, rovněž od architekta Bürgera.
Těchto změn se však již továrník Gessler nedožil. Zemřel hned roku 1889 v pouhých pětatřiceti letech. Ve vedení podniku ho postupně vystřídali další členové rodiny, někteří rovněž se jménem Siegfried. Jeden z nich, pravděpodobně syn zakladatele likérky, byl například obchodním zástupcem.
Ve třicátých letech 20. století vedli firmu bratři Hanuš a Pavel Gesslerovi. Hanuš je uveden v nacistických soupisech Židů z let 1938 až 1939 s poznámkou, že v dané době pobýval v Budapešti. Tam také přežil druhou světovou válku a dožil se úctyhodných osmdesáti pěti let. Jeho dcera v poválečných letech učila na ekonomické fakultě v Londýně a později se odstěhovala do Kanady. Pavel Gessler zahynul na Slovensku v době Slovenského národního povstání.
Jelínek přebírá štafetu
Krnovský podnik byl v průběhu druhé světové války zabrán německou firmou Just & Co. Hned roku 1945 byl proto znárodněn a začleněn do Slezských lihovarů Ostrava. Praděd se v Krnově vyráběl až do roku 1961, kdy jeho produkci převzala likérka v Dolanech u Olomouce. Původní závod se proměnil ve stáčírnu limonád a po roce 1989 se stal majetkem firmy Santa nápoje Krnov (dnešní Kofola). Výroba zde probíhala ještě počátkem 90. let, postupně byla ale převedena do modernějších provozů.
Namále měl přitom i slavný likér. Firma Seliko Dolany se totiž roku 2003 dostala do konkurzu a jeho výrobu ukončila. Již se zdálo, že tradiční značka z obchodů navždy zmizí. Roku 2005 ovšem udělala radost všem milovníkům Pradědu vizovická firma Rudolf Jelínek. Koupila původní recepturu i ochranné známky a ještě tentýž rok obnovila výrobu. Odkaz Siegfrieda Gesslera tak zůstal zachován.
