Nedopusťme, aby hodnotový cynismus Západu narušil principy volného obchodu, jež v Číně, Rusku a jiných nezápadních zemích umožňují lidem bohatnout
Obchodní vztahy mezi Čínou, Ruskem, ostatními „nezápadními“ zeměmi a tzv. západním civilizačním okruhem jsou v současné době velmi politicky napjaté, nicméně i všestranně výhodné. To vyplývá ze samotného ekonomického principu směny, která rozhodně není žádnou hrou s nulovým součtem, jak je bohužel často širokou veřejností vnímáno.
V rámci svobodného obchodu nikdo nebere nikomu práci – ani stroje, ani informace, ani Asiaté či kdokoli jiný. Kdyby tomu tak bylo, tak by nikdy žádná směna ex ante nenastala už jen kvůli nenulovým transakčním nákladům. V dnešní době politického „kupčení“ s lidskými právy a obchodního sankcionování je více než potřebné si uvědomit samotné principy směny a tvorby bohatství.
Ekonomickou hodnotu můžeme chápat ve dvou možných podobách: užitné a směnné. Různé statky tedy mohou uspokojovat potřeby buď přímo, anebo nepřímo prostřednictvím směnné transakce. Vyspělost společnosti se tak pozná mimo jiné podle toho, že drtivá většina všech statků má svoji směnnou hodnotu, která tak představuje zároveň i hodnotu ekonomickou, vyjádřenou peněžní cenou na trhu. Pro statky, které mají pro držitele jak užitnou, tak směnnou hodnotu, je ta vyšší z nich onou ekonomickou.
Možnost transformace většiny ekonomických statků z jejich čistě užitné (někdy ryze nutriční) formy do směnné je základním stavebním kamenem růstu civilizačního bohatství od doby průmyslové revoluce. Současný rozvojový svět má ale jednu podstatnou výhodu, která chyběla západnímu světu na samém industriálním začátku. Tehdy nikdo bohatší prostě neexistoval a nešlo tak rychle využívat všechny výhody svobodného obchodu do určité fáze akumulace kapitálu. Na případu mnoha asijských ekonomik je třeba zřejmé, jak neuvěřitelně rychlý dokáže být rozvoj, pokud se volnému obchodu nechá skutečně volný průběh.
Prospěšné odlišnosti Zásadní ale je uvědomit si, že každý užitek z určitého statku je vnímán individuálně a subjektivně. Nelze ho meziosobně srovnávat a hodnotit. Jakým mechanismem lze ale tedy koordinovat nespočet mezilidských interakcí ve spontánním vývoji lidského pokolení? Pro někoho možná tak trochu paradoxně jsou to právě odlišnosti, preferenční nerovnost a individuální jedinečnost, které způsobují dělbu práce, specializaci a následnou komplexní mezilidskou společenskou spolupráci. Rozdílné vnímání individuálních užitků znamená, že prostřednictvím vzájemného obchodu dochází v důsledku komparativních výhod ke zvýšení ekonomického bohatství všech aktérů pouhou směnou za oboustranně odsouhlasenou peněžní hodnotu.
Směna je tedy v principu neekvivalentní, což ale v žádném případě neznamená, že by byla nespravedlivá. Naopak. Největší tragédie západní civilizace nastaly tam, kde se k moci dostali vůdcové, kteří ideologicky chápali směnu „ekvivalentně“ a hodnotu „netržně“. V konečném důsledku pak velké masy pro ně ztratily hodnotu jako lidé… V rámci obchodních interakcí dochází k formování takových směnných hodnot, které jednak mírově uspokojují všechny účastníky, ale zároveň utvářejí a koordinují celý spontánní ekonomický a konkurenční mechanismus. Formování cen prostřednictvím peněžních signálů tak simultánně utváří ekonomické podněty pro podnikatelské jednání a racionální kalkulaci.
A je to právě cenový mechanismus, který skrze tržní determinaci objektivizuje a koordinuje obrovské množství často nesourodých subjektivních lidských preferencí a pomáhá eliminovat problém všudypřítomné vzácnosti. Proto efektivní cenový mechanismus jako jediný umožňuje investičně racionální alokaci vzácných zdrojů napříč kontinenty a v dynamické realitě dnešního světa.
BoHAtstVÍM KE sVoBodě V dnešní době falešného moralizování je nutné si uvědomit, že právě masová kapitalistická produkce v rámci svobodného obchodu pro někoho paradoxně osvobozuje lidskou individualitu od závislosti na vyšších autoritách, které se snaží ideologicky plánovat a suplovat „neosobní“ charakter směnných vztahů. Lidskoprávní ideál svobodného jedince je naplněn jedině tehdy, pokud lidé žijí ve světě, který je propojen globálním cenovým mechanismem a kde si každý najde relevantní roli v dynamických hodnotových procesech. Vzájemná „závislost“ je v konečném důsledku natolik roztříštěná, že se paradoxně naplňuje ideál individuální nezávislosti. Bohatství navíc může růst takovým tempem, že zbývá mnohem více zdrojů na solidaritu s těmi, kterým v životě štěstěna jednodušše nepřeje.
Ekonomický a společenský vzestup v zemích tzv. BRICS (a stejně tak i celého tzv. třetího světa) je jedním z nejzásadnější momentů hospodářské reality v posledních dvou dekádách. Nad pragmatismem se nemůžeme pozastavovat. Ideologické výpady vůči „morálnosti“ volného obchodu s tzv. „nezápadními“ společnostmi stojí na chatrných nohách. I ideologie volného obchodu musela totiž v 19. století tak trochu zvítězit nad ideologií protekcionismu v podmínkách, kdy stav lidských práv v Evropě, Americe a zejména koloniích rozhodně nedosahoval jejich úrovně v dnešní Číně či Rusku.
ProtEKCionÁŘsKÝ rAsisMUs Ať se to někomu líbí, nebo ne, protekcionismus a plošné sankcionování je v principu určitým ekonomickým „rasismem“. Politicky totiž vyzdvihuje a zvýhodňuje hospodářské vztahy určitých národů a ras vůči jiným. Mezinárodní sankce v konečném důsledku jen podporují autoritářské režimy, jelikož dopadají i na opozici.
Ve světovém hospodářství nyní dochází k dynamickým strukturálním změnám v globálních hodnotových procesech. Hlavním úkolem naší země tak musí být přizpůsobení našeho institucionálního a legislativního prostředí tomuto trendu. Nesmíme žít jen z podstaty a napojení na německou exportní mašinu, která je na Číně paradoxně vysoce závislá. A hlavně i díky poptávce v třetím světě nenabyl naštěstí krizový pokles reálné produkce západního světa rozměrů Velké deprese 30. let.
Žijeme ve světě, kde mezi sebou bohudíky čím dál tím více nebojují a nekonkurují si státy, ale podnikatelé a jejich inovační potenciál. Z historie též velmi dobře víme, že války a protekcionismus byly často dvěma stranami jedné mince. Navíc, obě masové světové války si upekla sama západní civilizace, která tehdy rezignovala na hodnotovou jedinečnost lidského individua a která se dnes paradoxně morálně vyvyšuje nad okolní svět.
Možná někdy právem. Ale nikdy proto, aby určitý západní hodnotový cynismus narušil ty principy celosvětového volného obchodu, které v Číně, Rusku a ostatních „nezápadních“ zemích umožňují lidem bohatnout. To je v dnešním pohledu jediná pragmatická cesta k tomu, aby se svět postupně hodnotově a lidskoprávně posouval k lepší a spravedlivější budoucnosti. ?
O autorovi| TOMÁ- MUNZI • Národohospodáoská fakulta V-E
