Vstup ČR do EU
Postoj vlády ke vstupu do Evropské unie se nedá nazvat jinak než pasivní rezistencí. ODS rovnou říká, že vstup v roce 2003 není reálný. Lhostejní jsou i občané. Zbytek politické elity zůstává v klidu. Chceme deset let po listopadu na západ , nebo na východ?
Naši političtí prominenti byli dotčeni, když před půlrokem a sedmnácti dny Evropská unie zveřejnila kritickou zprávu o malém pokroku České republiky při přípravě na členství v Evropské unii. Ptali se tenkrát: Proč patříme mezi nejhůře hodnocené země, když vykazujeme vůči ostatním kandidátům vysoký stupeň vyspělosti? A premiér hrdě prohlásil: „Tato vláda je připravena urychlit aktivity směřující ke vstupu do EU. Uteklo necelých sedm měsíců a s nimi i skutky sociálnědemokratického kabinetu. Hlavní vyjednavač vstupu do Evropské unie Pavel Telička asi nespí moc dobře. „Jsou celkem dobré předpoklady, abychom pokročili, říká diplomaticky před dalším ministerským kolem rozhovorů o přistoupení k EU. Co má také loajální úředník říkat. Ministr zahraničí Jan Kavan se k šestému kolu vstupních rozhovorů sejde s kolegy z evropské patnáctky tento týden v úterý v Lucemburku.
Jen zachovat klid Vicepremiér pro zahraniční a bezpečnostní politiku Egon Lánský tvrdí, že vládě se již daří dohánět skluz, který při přípravě integrace nabrala. Členové kabinetu podle něj již splnili úkoly, které nestihli dokončit v březnu. Mohou ale vůbec dohnat zpoždění zaviněné už Klausovým kabinetem? Lánský přiznává, že závazkům, u nichž lhůta vyprší koncem června, se podaří dostát s výjimkou ministerstva financí. Pouze ministr financí Ivo Svoboda zřejmě nestačí do konce června připravit střednědobý fiskální výhled. „Ministr financí bude žádat premiéra o prodloužení termínu do 31. srpna, konstatoval. To ovšem znamená, že ohroženy budou i práce na Národním programu přípravy na členství v EU. Ten totiž shrnuje finanční nároky slučování a bez rozpočtového výhledu se kapitola finanční analýza může zaměřit jen na náklady, které si integrace vyžádá letos. „Ve vztahu k Národnímu programu je střednědobý fiskální výhled klíčovým dokumentem. Resort sice žádá o posunutí termínu, ale mu- síme nejprve zjistit, jestli je to nevyhnutelné, říká hlavní vyjednavač Pavel Telička. Vláda se ovšem nebavila ještě ani o příštím roce. Rámcovou představu aktuálních opatření, která by podle Lánského měla napomoci přibližování k Evropské unii, projedná kabinet na neoficiálním semináři o rozpočtu na příští rok tento týden ve čtvrtek v Kolodějích. „Postupně budeme formulovat i fiskální stránku věci, aby se to mohlo zakalkulovat již při rozpočtových pracích, vysvětluje vicepremiér. Brusel ovšem stále důrazněji připomíná, co je opravdu důležité: harmonizace legislativy, reforma státní správy a dokončení ekonomických reforem. Tedy systémové parametry fungování státu a hospodářství. A to je to, co nám skutečně chybí. Naše ekonomika není dostatečně tržní, ingerence státu jsou neprůhledné, nedostatečně se prosazují i už přijaté normy a zákony. Navíc schopnost soudů rychle prosadit právo při porušení zákona nebo sporu je minimální. Jak upozorňuje Roberto Rocha ze Světové banky, klíčovým problémem České republiky jsou takové legislativní změny, které by posílily postavení věřitelů a zlepšily celkové podnikatelské prostředí. Jakkoliv je jasné, že bez decentralizace nebudeme moci přijímat pomoc ze strukturálních fondů Evropské unie, reforma územního uspořádání a státní správy zamrzla. Například klíčový zákon o státní správě vláda podle vicepremiéra Pavla Rychetského připraví do třetího čtvrtletí roku 2000. Takže platit začne nejdříve koncem roku 2001. Co je ovšem ještě horší - požadavky Evropské unie zná minimum úředníků státní správy a samosprávy, přestože právě oni budou (snad) nové zákony uvádět do života. Informace, které jim vláda dodává, jsou minimální, utajeny jsou jim zatím i poziční dokumenty, které vláda dodává Bruselu.
Prázdniny především Podle požadavků Bruselu bychom měli přijmout nejméně 702 zákonů, které nás přibližují k Evropské unii. Parlament jich letos schválil zhruba osm. Poslanecká sněmovna se ovšem před letními prázdninami sejde už jenom jednou a na jejím programu, alespoň prozatím, je pouze hlasování o přijetí lidoveckého návrhu ústavního zákona o referendu a poslaneckého zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví. Poslanci by také měli znovu hlasovat o prezidentem vrácené novele transformačního zákona, premiér předloží zprávu o činnosti vlády. Nic víc, odjezd na prázdniny. O tom, že by snad poslanci mohli na letošní prázdniny rezignovat, nechtějí ani slyšet. Znepokojeni zákonodárci docela určitě nejsou. V parlamentní sezoně interpeloval vládu v souvislosti s Evropskou unií jedinkrát poslanec Pavel Svoboda (US). Jinak si poslanci s evrop- skou patnáctkou příliš hlavu nelámou. Naopak. Například novela loterijního zákona v původní podobě přímo diskriminovala zahra- niční firmy zákazem pořádat v tuzemsku loterie a spotřebitelské soutěže. A když se velvyslanec EU v Praze Ramiró Cibrián pokusil celou záležitost vysvětlit (zákon byl v rozporu s asociační dohodou), považovala to většina zákonodárců za porušování suverenity země.
Proč bychom tam lezli Příklad nově přijatých chudých zemí - Portugalska, Španělska, Řecka nebo Irska - dostatečně ukazuje, že pomoc patnáctky opravdu pomáhá. Celková částka dotací pro zaostalé regiony unie činila podle ekonoma Viktora Nikolského jen od roku 1994 celkem téměř 100 miliard ECU - pro území obývané čtvrtinou všech obyvatel EU. Největší částku, 26,3 miliard ECU, obdrželo Španělsko. A Řecko nebo Portugalsko téměř po čtrnácti miliardách. Portugalsko po svém přijetí před třinácti lety rostlo ekonomicky dalších pět let o pět procent ročně, Španělsko o 4,5 procenta ročně, Řecko se všemi politickými problémy zhruba o tři procenta. Takové argumenty ovšem politická elita nepoužívá. Zato - jako stínový ministr zahraničí Jan Zahradil - raději straší tím, že nám chybí rozsáhlá analýza dopadu členství v Evropské unii, především na rozsáhlou a poměrně životaschopnou mikrosféru drobného a středního podnikání. A vůbec. Česká republika by jistě dostávala po vstupu peníze ze strukturálních fondů, tyto příspěvky jsou však omezeny výší čtyř procent hrubého domácího produktu. Tak jaképak copak. Podle různých analýz, tvrdí Zahradil, bychom mohli dosáhnout evropského průměru výkonnosti (podle HDP na hlavu) někdy v letech 2015-20. „Z těchto údajů je třeba vycházet a porovnávat výnosy versus náklady členství ve střednědobém horizontu. Pokud dojde k odkladu rozšíření, stejně bude muset česká zahraniční politika přijít s alternativní strategií pro toto meziobdobí, napsal Zahradil začátkem června v MF Dnes. A hned také nabídl recept: předpokládalo by to jinou evropskou „asociační dohodu, předpokládalo by to vznik celní unie jako v případě Turecka, předpokládalo by to možnost vstupu do evropského ekonomického prostoru. Ale vstup do Evropské unie nám teoreticky nabízí stejnou šanci, jako před lety měly „chudé západní země. Domácí ekonomika by teoreticky mohla růst podobným tempem.
Levá neví, co dělá pravá Na schůzce ministrů zahraničí v Lucemburku se bude hlavně bilancovat. Za rok bylo podle údajů Bruselu otevřeno patnáct kapitol evropského práva, sedm z nich bylo předběžně uzavřeno. Stejnou šanci má nyní například průmyslová politika, jejíž zpoždění na ministerstvu průmyslu a obchodu právě tak jako její první podoba vzbudilo značnou nelibost většiny zemí Evropské unie. To ovšem neznamená, že vláda dostane oddechový čas. Obráceně. Na pořad rozhovorů budou přicházet čím dál tím komplikovanější oblasti legislativy. Nebude možné je odkládat k ledu, o každém jednotlivém bodu se bude tvrdě vyjednávat. K nejtěžším a nejobsáhlejším kapitolám patří volný pohyb zboží. Kabinet zatím tvrdí, že tímto úskalím propluje republika bez rizika a do konce roku bude hotovo. Jenomže něco maličkostí by přecejenom mohlo vadit. Česká republika napří- klad bude muset členským státům EU vysvětlit postoj k celní unii se Slovenskem. Jednoduché ovšem nebudou ani další kapitoly, které se otevřou ve druhém pololetí roku za finského předsednictví v Evropské unii. Třeba daňová politika. Daně jsou v českých luzích a hájích příliš vysoké, podle definice OECD se daňové břemeno blíží padesáti procentům. A vláda hodlá dál zvyšovat nejen nepřímé daně, ale také sociální pojištění a možná i zdravotní pojištění. Komplikace budou bezesporu i s energetickou politikou (díky, Temelíne!). Když se ke všemu ještě přidá fakt, že ministerstva si termíny odevzdávky potřebných dokumentů vyložila po svém, čekají nás patrně jenom potíže. „Termíny, které byly zadány, hovořily o datu, kdy má nutné úpravy legislativy projednávat vláda. Ministerstva je ale pochopila tak, že v té době je mají dohotovit. Jenomže pak se v nich dělá ještě mnoho změn. Navíc ve srovnání s ostatními státy na kapitolách pracuje v tuzemsku neuvěřitelně málo lidí, připouští vyjednavač Telička. Vláda se ovšem bude potýkat, lépe řečeno měla by se rychle potýkat, i s jiným problémem. Podle IVVM by pro vstup České republiky do Evropské unie nyní v referendu hlasovalo pětatřicet procent občanů. Opačný názor má šestnáct procent lidí, dvaadvacet procent neví, jak se rozhodnout. (Pro žádnou z možností se nerozhodlo osm procent respondentů, devatenáct procent neví, zda by se referenda zúčastnili.) Podíl stoupenců členství za poslední dva roky klesl o jedenáct procent, zatímco odpůrců neubylo. Čím dál tím více obyvatel země si také myslí, že k veškerým informacím o členství v unii mají přístup jen a pouze odborníci. Vládu by ovšem také mělo zajímat, že 69 procent národa od ní požaduje více peněz na informační kampaň o tom, co bude představovat vstup do Evropské unie. To totiž relativizuje procento odpůrců. Kupodivu, ochotu investovat do informační kampaně projevilo i téměř 60 procent potencionálních voličů KSČM. Zamyslet by se měl i šéf Občanské demokratické strany Václav Klaus - nejvíce sympatizantů evropské patnáctky pochází z řad jeho strany. To, co se děje v Praze, není pro svět dobrá vizitka. Chování politické elity nesleduje se znepokojením jen Brusel. Česká republika se stala členem elitního klubu NATO a Severoatlantické alianci rozhodně není lhostejné, jak se nováčci, kterým dala důvěru, chovají. I ona jistě bude mít vliv na konečný postoj Bruselu.
