Ze srovnání poměru cen bytů a hrubých ročních příjmů, které provedla společnost KPMG, vyplynulo, že Pražan potřeboval v roce 2017 na pořízení průměrného nového bytu 12,3 hrubého ročního platu, zatímco v Mnichově, kde jsou obecně byty i na Německo velmi drahé a dostupnost bydlení se stala politickou prioritou, musel občan šetřit necelých deset let. Ve Vídni se podařilo průměr oproti roku 2016 o trochu vylepšit na 9,5 roku. Dobře se má z tohoto pohledu Varšavan, který na byt vydělává zhruba šest let, tedy polovinu doby, co Pražan.
Když se podíváme na aktuální srovnání průměrných cen bytů v českých krajských městech na serveru RealityMIX s hrubým příjmem podle Českého statistického úřadu, vyjde nám, že rozdíly v dostupnosti bytů uvnitř země mohou být mnohem víc propastné než vzájemné porovnání evropských hlavních měst.
Suverénně nejlépe jsou na tom Ústečtí, kteří na byt spoří zhruba tři roky, což je skoro čtyřikrát méně než Pražan. Dobře je na tom i Ostravan se čtyřmi lety a kousek. Celkem očekávaně je po Praze (aktuálně 14,3 hrubého ročního platu) nejhorší dostupnost bytů v Brně (12,3 hrubého ročního platu), následují Karlovy Vary (10) a Olomouc (9,5), jejich obyvatelé jsou na tom podobně jako Mnichovan a Bratislavan. Více než osm let na byt šetří ale i obyvatel Hradce Králové nebo Plzně. Podobně jako Varšavan je na tom obyvatel Jihlavy.
Přečtěte si komentář: Regulace hypoték - před půstem hostina?
Dále čtěte: