komentářMožná měla vláda ještě jakousi možnost zvítězit v hlasování o daňových zákonech. Jelikož Jan Kavan právě řídil Valné shromáždění OSN, záleželo na jediném hlase - hlase Hany Marvanové. Těžko říci, co se jí honilo hlavou těsně před tím, než došlo k okamžiku pravdy.
komentář
Možná měla vláda ještě jakousi možnost zvítězit v hlasování o daňových zákonech. Jelikož Jan Kavan právě řídil Valné shromáždění OSN, záleželo na jediném hlase - hlase Hany Marvanové. Těžko říci, co se jí honilo hlavou těsně před tím, než došlo k okamžiku pravdy. Zde jsem a nemohu jinak, prohlásil kdysi Martin Luther, vyhlašuje svůj boj Římu. Marvanová to však tak jednoduché neměla, protože nikomu žádný boj nevyhlašovala. Komu také? Svým voličům? Svým politickým kolegům, s nimiž za pět let prožila nejednu dramatickou chvíli? Věru, nelehká volba. Pro, či proti, vždycky špatně. Jak by se nakonec rozhodla, jaké tlačítko by zmáčkla, až by přišlo na lámání chleba, kdyby… Kdyby jí ti, kterým věřila, o nichž si myslela, že s nimi konečně najde smysl své politické práce, nezačali vyhrožovat. Post místopředsedkyně sněmovny za jedno hlasování podle svého svědomí? To už přece Marvanová někde musela slyšet. Nebylo to na StB v Bartolomějské ulici? Poté, co byla zatčena v souvislosti s položením květin u sochy svatého Václava na počest Jana Palacha? Tehdy se nezalekla ani kriminálu. Proč by se měla zaleknout toho, že přijde o funkci? „Dobří přátelé“ se ovšem přepočítali. Tehdy i dnes. Nepočítali s tím, že právě díky stejným „dobře míněným radám“ nakonec Marvanová ten správný knoflík nakonec skutečně stiskne.