Pokusy přinutit libovolného člověka k čiré a průzračné pravdomluvnosti jsou staré jako lidstvo samo. Pálení ohněm či železem, natahování, lámání a drcení různých částí těla nahradil v civilizované době složitý přístroj založený na měření podivuhodných elektrochemických procesů v lidském organismu. Vyšetřovatelé po celém světě s ním dosahují docela slušných výsledků. Nicméně když to nestačí, sáhne se i dnes k tradičním metodám, což předvedla americká armáda v iráckých věznicích. Zkrátka žijeme v době informační revoluce a informace má často hodnotu vyšší než lidský život.
V této souvislosti se potom zdá, že nasazovat detektor lži jako nástroj politického boje, tak jak se stalo nedávno v kauze Kořistka versus Dalík, je poněkud kontraproduktivní. Hodnota informace, že lhář je lobbista nebo poslanec, je fakticky nulová. Část veřejnosti by možná ocenila působivé lámání v kole či jiné hodnotné představení na pódiu postříkaném krví a exkrementy, ale naprosté většině stačí ke znechucení přímý přenos interpelací ve sněmovně.
Dopad aféry Kořistka na voliče, kteří z velké části považují politiku za špinavou hru plnou lží a přetvářek, bude proto nejspíše mizivý, i když se všichni zúčastnění nechají vyšetřit třeba mamografem. Nakonec on ten detektor lži asi opravdu více patří do výbavy tajných služeb než do parlamentních kuloárů. Občané přicházejí k urnám s vírou, že Pravda vítězí, ale vědí, že pro to vítězství je třeba někdy zalhat. Tu cosi o přídavcích na děti, tu něco o Lajosi Bacsovi, Pepovi z Hongkongu a tak dále.
A tak nejspíše jen novináři, politologové a restaurační teoretici se budou ještě nějaký čas s hnidopišským zájmem rýpat v tom, zda ten Kořistka skutečně dostal desetimilionovou nabídku za hlas proti vládě, nebo ne, či jak to vlastně vůbec bylo s odchodem poslance Bielesze z Parlamentu. Tehdy se totiž okamžitě vyrojily kuloární dohady o milionech, které za svůj vstřícný krok vůči trojkoalici údajně dostal. Nenašel se ale nikdo, kdo by se pod takové obvinění podepsal.
Možná by se nenašel ani tentokrát, kdyby kolegové z MF Dnes neusoudili, že napíší, co slyšeli, ať je taky nějaká legrace. Koho by napadlo, že to vše skončí na elektrodách detektoru lži. Když si však probereme celou událost, jak se postupně rozehrávala, dospějeme nakonec k závěru, že se to ani jinak vyvíjet nemohlo. ODS obviněná z nabízení úplatku postupuje proti Zdeňkovi Kořistkovi s pomocí civilně právní žaloby a před soudem bude stát tvrzení proti tvrzení, pokud se náhle neobjeví nějaký dosud netušený svědek. Použití detektoru lži v občansko právním sporu by bylo asi hodně nestandardní. V takovém případě bude desetimilionová nabídka zcela nedoložitelná a s největší pravděpodobností bude unionistický poslanec odsouzen, přičemž přiznaná výše škody je celkem podružná. Proto by pro žalovanou stranu bylo výhodné, kdyby policie šetřila trestný čin pokusu o úplatek a tam lze ono obávané zařízení použít při vyšetřování, byť jako právně ne zcela použitelný důkazní prostředek. Nadšení policie pro takový postup je ale poměrně vlažné i přes decentní povzbuzování ze strany ministra vnitra.
Šance, že by jako úplatek byla posuzována nabídka různých diplomatických pozic, je poměrně malá. I když jde jistě i v těchto případech o získání nějakého více či méně zaslouženého prospěchu. To by však unionisté těžko mohli ODS vyčítat, když krátce před tím ocenili svých deset hlasů na tři ministerská křesla prohlášením, že buď budou ve vládě, nebo v čisté opozici. Zkrátka ticho kolem celé záležitosti se na vkus volebních stratégů a mediálních poradců rozprostírá až příliš rychle.
A tak největší nepokoj celá aféra vyvolává uvnitř ODS. Zejména četní sociální demokraté rádi v kuloárech komentují rozbroje uvnitř nejsilnější strany jako poziční bitvu na startovní čáře při běhu ke korýtkům po jasně vyhraných volbách. Na druhou stranu se zdá, že přes objektivní existenci názorových a zájmových skupin uvnitř ODS vede sílící tlak zvenčí k stále těsnější, byť možná dočasné, semknutosti kolem Mirka Topolánka, který sice nejspíše nevybírá nejlépe své poradce, ale pozici před sjezdem má zřejmě velmi pevnou a je velmi nepravděpodobné, že by na blížícím se volebním kongresu měl nějakého protikandidáta. Strana chce nejspíše zřetelně demonstrovat jednotu a připravenost převzít vládní odpovědnost. Je to logická odpověď. Je to třeba ale trochu škoda, protože jednání s Kořistkou byla chyba, a ta je jak známo horší než zločin. Toto selhání se bude předsedovi ODS vracet a připomínat. Nechat na ně zapomenout může jen mimořádný úspěch. Například v komunálních a senátních volbách. Bude o to obtížněji dosažitelný, oč více se novému šéfovi ČSSD Stanislavu Grossovi podaří veřejnost přesvědčit, že už nejsou stranou mnoha hlav a hladových krků, ale týmem, který stojí za mladistvou tváří na žlutých plakátech. I když by asi stálo za to posadit pár sociálních demokratů na detektor lži a zeptat se jich, jestli tento obraz jejich strany je ten správný a věrný.