Odchodem Klause z čela ODS se loučí poslední z otců zakladatelů polistopadové pravicové politiky. Na konci jeho doby je na tom pravice hůř než na jejím začátku. Před deseti lety byla levice málem sprosté slovo. Samozřejmě, rehabilitace socialistického myšlení byla jen otázkou času.
Právě Klaus je propagátorem názoru, že mnozí kdysi volili pravici v rozporu se svým založením, prostě že byla v módě. Něco na tom je - ale proč není v módě dnes? V politice neexistuje nic jako osudová danost, vzestup pravice byl stejně zasloužený jako její pád. Klaus dal, Klaus vzal. Hromadu chyb, jichž se jím vedená pravice dopustila, lze shrnout do jedné věty: V době, kdy na to měla dost času a síly, nedala zemi pevné liberální základy. Právo a morálka, liberalizace a decentralizace, silný a malý stát, to jsou čáry hodnot vymezující hřiště, na němž se hraje ten správný kapitalizmus. Klausova garnitura dokázala sice pohnout s privatizací a uvolněním trhů, ale nenastolila vládu zákona, nezatla tipec byrokracii, nezarazila bujení sociálního státu. Byla v tom neschopnost, zkorumpovanost, někdy obojí. Mezitím se levice postavila na nohy a začala nabízet osvědčené bonbonky sociálních jistot. Zvládla i výměnu lídra. A pravice? Unie svobody vůbec nemůže najít předsedu ani myšlenku, ODS zase postrádá spojence a lepší pověst. Otázkou je, co přinese rozlučka zasloužilého, leč kontroverzního otce zakladatele. Jisté je, že bezhlavá rozdělená pravice čeká na nového vůdce, který by jí vrátil ideu a jednotu.
