Německo a Francie čelí náporu takřka denních útoků. Vyrovnávají se s tím velmi klidně, ale jak dlouho jim to vydrží?
„Dejte nám šanci, abychom hlásili fakta.
Nespekulujte, neopisujte od sebe navzájem,“ vyzýval před pár dny mluvčí mnichovské policie Marcus da Gloria Martins. Nemluvil do vzduchu, svou diplomovou práci kdysi napsal na téma krizové komunikace.
Mířil zřejmě na výkřiky typu „hanba merkelovcům a levicovým idiotům“, jak promptně zatvítoval třeba předseda zemské organizace Alternativy pro Německo André Poggenburg. Spekulace vyšla Poggenburga draho, protože se nakonec ukázalo, že v Mnichově zabíjel amok inspirovaný norským neonacistou Breivikem.
Motivace ostatních atentátníků byla komplikovanější.
Některé útoky vypadají spíše jako případy amoku, které se jen namísto stříleček ve školách inspirují Islámským státem a samy sebou navzájem, jiné vykazují více známek klasického teroristického činu, ovšem bez přímého řízení zvenčí.
Pachatelé jsou téměř vždy deprivanti s nějakou poruchou osobnosti, někdy jde o fanatiky s bohatou teroristickou minulostí.
Ať už je míra zapojení Islámského státu jakákoli, snaha vzbudit dojem soustředěné kampaně slaví úspěch. S konečným cílem vyvolat náboženský konfl ikt naopak vůbec ne.
Německá zdrženlivost
Experti i hlavní strany v Německu (s výjimkou části CSU) se shodují v tom, že situace nepřerostla v kalamitu a nejlepší odpovědí na vlnu teroru bude „heroická chladnokrevnost“ (termín historika Herfrieda Münklera). Širší veřejnost s tím nesouhlasí, své obavy a nespokojenost ale zatím projevuje spíše zdrženlivě. Ve Francii sice nadále platí výjimečný stav vyhlášený už loni na podzim a pravicová opozice je mnohem hlasitější než ta německá (chce zásah proti islamistickým webům, uzavřít mešity, deportovat cizí imámy, sledovat a preventivně zadržovat známé radikály), veřejnost ovšem také nejeví známky, že by propadala panice.
Nesouhlas se ventiluje hlavně na internetových fórech.
Zdejší debaty mají očekávatelné parametry.
Převládá názor, že klid je sice „politicky korektní“, ale zároveň „idiotské řešení“, neschopnost ukázat teroristům sílu je v útocích naopak povzbuzuje, že média svými výzvami ke klidu „upomínají na éru NDR a SSSR“. „Koho by znepokojilo pár mrtvých Němců, když nejdůležitější je postarat se o uprchlíky?“ zní častý názor. „Německá zdrženlivost pomohla Hitlerovi páchat masové vraždy, teď nám umožní spáchat masovou sebevraždu,“ napsal jeden diskutující.
Politika vůči islamismu připomíná Chamberlainův appeasement, protože islámský terorismus je prý počátkem třetí světové války. Německo ovšem trpí syndromem slepoty – soudí Němci.
Diskutující ale překvapivě zřídka sahají k invektivám a nevolají ani příliš po tvrdých bezpečnostních opatřeních.
Nejčastěji jim vadí, že útoky „nejsou pojmenovány pravým jménem“. V tom, co je skutečnou podstatou vlny ataků, ovšem vůbec nepanuje shoda. Francouzi jeví tendenci označit každý útok paušálně za teroristický, ještě než vyšetřování upozorní na psychologické zvláštnosti pachatelů.
Němci mají naopak sklon vidět za většinou útoků amok a řeší s psychology, jak takové jednání předem odhalit, jako by hovořili o běžných německých teenagerech. Ovšem odhalovat známky narcistního velikášství se sklony k násilí u afghánských azylantů je prakticky nemožné.,
Pravděpodobnost mačety
Je přitom jasné, že každé stanovisko, jaké lze vůči útokům zaujmout, má nějakou zásadní pihu na kráse. Nazvěme to vlnou islámského teroru a vyhlasme islamistům válku doma i za hranicemi. Prokážeme tím velkou laskavost veřejnosti, jež si přesně tento postup žádá. A také vůdcům Islámského státu, kteří si nepřejí být vnímáni jen jako nějaký kriminální gang, jímž ve skutečnosti jsou, nýbrž jako světové islamistické hnutí vedoucí civilizační střet s celým Západem.
Nebo naopak upozorňujme dokola na nesporný fakt, že pravděpodobnostně vzato zemřeme dříve v autě, na kole nebo při běhání v parku, než nás přepadne nějaký Syřan s mačetou. Jenže jak to vysvětlit lidem, kteří tímto způsobem už ztratili někoho blízkého? Nebo těm, kteří správně namítnou, že jízdu na bicyklu si mohou rozmyslet, ale setkání s vyšinutým fanatikem nikoli?
Nechtěným důsledkem prvního přístupu je radikalizace mnohem většího počtu muslimů po celém světě, kteří by si jinak zachovali vůči Francii a Německu neutrální postoj. Zpětnou vazbou to vyvolá další vlnu násilí, která si vyžádá ještě tvrdší odpověď. Slabinou bagatelizace problému je naopak to, že v konečném důsledku pojistí vzestup extrémní pravice v Evropě a oslabí tradiční demokratické strany. Ty si nakonec stejně vynutí přístup číslo jedna.
Státní moc se podle expertů dříve či později nevyhne zpřísnění bezpečnostních opatření včetně kontroly hranic.
A také zintenzivnění bojových operací proti IS. Dokud se nepodaří vyléčit zánět, bude každé jiné opatření jen polykáním prášků proti bolesti.
Dva týdny strachu
? 14. července: Jedenatřicetiletý Francouz tuniského původu Mohamed Lahouaiej Bouhlel najel do davu na pláži v Nice během oslav dobytí Bastily a zabil 84 lidí. Údajně měl tento plán připravovat několik měsíců se třemi komplici. Inspiroval se IS a dříve se léčil na psychiatrii.
? 18. července: Sedmnáctiletý Afghánec Riaz Khan Ahmadzai, který do Německa dorazil v roce 2015 a později byl adoptován německou rodinou, napadl ve večerním vlaku z Treuchtlingenu do Würzburgu čtyři členy rodiny z Hongkongu a těžce je zranil. Inspiroval se Islámským státem.
? 22. července: Osmnáctiletý Němec íránského původu Ali Sonboli zastřelil v obchodním domě v Mnichově na páté výročí atentátu Anderse Breivika v Norsku deset lidí. Podle svědků křičel: „Já jsem Němec!“ Jeho spolužák vypověděl, že nenáviděl muslimy, Araby a Turky.
? 24. července: Jedenadvacetiletý uprchlík ze Sýrie (uváděný jako Mohamed) v německém Reutlingenu zabil nožem svou těhotnou přítelkyni z Polska. Šlo zřejmě o hádku. Spolubydlící z ubytovny ho popsali jako alkoholika, který se často pouští do rozepří a ohrožuje ostatní.
? 24. července: Sedmadvacetiletý uprchlík ze syrského Aleppa Mohammad Daleel, jemuž byl předtím zamítnut azyl a nehodlal se vrátit do Bulharska, se odpálil na ulici v Ansbachu. Podle vyšetřovatelů se inspiroval Islámským státem, dříve byl vícekrát v péči psychiatrů.
? 26. července: Devatenáctiletý Adel Kermiche původem z Alžírska přepadl s komplicem ráno během mše kostel v normandském Saint-ÉtienneduRouvray, podřízl 85letého kněze Jacquesa Hamela, kterého předtím donutil klečet před oltářem. Kermiche přísahal věrnost Islámskému státu.
O autorovi| Luboi Heger, heger@mf.cz
