Karlovarský hejtman Josef Pavel (ODS) vypsal podmínky pro výběrové řízení na dodávku služebního vozu tak, že jim mohl vyhovět jen jediný automobil: Audi A6 quattro. Později uvedl, že získal slevu a nevidí nic špatného na tom, když člověk ví, co chce.
Ministerstvo dopravy a spojů, řízené Jaromírem Schlingem (ČSSD), zase posvětilo výběrové řízení, které domácím silničářům přinese sypače z dílny německého koncernu Mercedes (více str. 31). Jak to zařídí? Stejně jako hejtman Pavel. V zadání této státní zakázky se objevila kritéria, která jiný dodavatel nesplní – požadavek na těžké univerzální nosiče s užitečnou hmotností nad pět tun.
Na nablýskané údržbářské vozy s trojcípou hvězdou možná stát dostane také nějakou slevu. Zatím jsou ovšem dvakrát dražší než podobné stroje z domácí produkce. A státní úředníci včetně ministra tvrdí, že o regulérnosti tendru není třeba pochybovat.
Přestože oba případy bijí do očí, probíhají v souladu se zákonem. Ten sice uvádí, kdy je ve veřejném zájmu nutné, aby byla zakázka přidělena až po regulérní soutěži, neříká ovšem, jaké zadání je ještě fair play a jaké už tuto hranici překročilo. Nelze ovšem přejít úsměvem, když se v tendru na osobní vůz hejtmana objeví kromě požadovaného vybavení i délka a šířka vozidla na milimetr přesně.
Výběrová řízení mají být pojistkou proti klientelismu. Aby státní či jiní úředníci nerozdávali zakázky podle osobních kontaktů, ale podle jasných pravidel, která umožní ucházet se o spolupráci s veřejným sektorem všem firmám na trhu. Přesto se množí případy, kdy si úředníci evidentně nejprve vyberou dodavatele a pak mu zadání soutěže ušijí na míru. Někdy možná v dobrém úmyslu, jenže ani to není přípustné. Lidé, kteří zapomněli, že hospodaří s veřejnými prostředky, do politiky a na úřady nepatří. Pro voliče by měla být varující již jen arogance, s níž své kroky zdůvodňují.
V minulých týdnech zvedly hladinu veřejného mínění případy, kdy Zemanův kabinet rozhodl, že obří zakázky přidělí zcela bez výběrového řízení. Českému Telecomu přenechal bez soutěže kontrakt na vybudování komunikační infrastruktury pro veřejnou zprávu a u izraelské firmy Housing & Construction si podle stejného scénáře objednal výstavbu dálnice z Lipníku nad Bečvou do Ostravy (EURO 13/2001). Nikdo se nemůže divit, že firmy, které by stejné služby dokázaly také zajistit, ale vláda jim příležitost nedala, se proti takové bohorovnosti bouří. Jaký je tedy rozdíl mezi tím, když se výběrové řízení nevypíše vůbec, anebo se uskuteční jen naoko? Ve výsledku to vyjde úplně nastejno. Obojí jednání lze považovat za výsměch daňovým poplatníkům.
 
