Marketové a tropické bio neuznávám, říká hokejista, který ...
Celý podtitul:
Marketové a tropické bio neuznávám, říká hokejista, který se přeladil na život našich předků
Pomeranče a banány v biobedýnkách? Něco nepřijatelného pro ortodoxní vyznavače čerstvých vitaminů přímo od místních farmářů. Nic divného pro snoby, kteří s rostoucí popularitou biopotravin dospěli k bedýnkovému systému. Jeho původní filozofie s větší poptávkou sklouzává od podpory pěstitele ke komerci. A zároveň se kastuje zákaznická síť.
„Většina lidí, kteří od nás odebírají zeleninu, by ji nevzala od překupníků. Rozlišují, jestli to někdo dělá z přesvědčení, nebo pro zisk,“ říká Jan Šmarda. Mohl by být reklamou na to, jak s bio převrátit život. Bývalý obránce Dukly Jihlava vyměnil hokejku a brusle za motyku a závoznické auto. Vypomáhá na ekofarmě Holubí Zhoř rodiny Pospíšilových poblíž Velké Bíteše na Vysočině. Jeho hlavní náplní je odbyt výpěstků. „Máme štěstí, že zelenina a ovoce jsou v kurzu. Poptávka je veliká, proto od letoška pěstování rozšiřujeme,“ dodává bývalý extraligový hráč.
Drží se regionu
Když ho hokej přestal bavit, hledal novou životní náplň. A protože si při profesionálním sportu hlídal kvalitu stravy, dospěl k biopotravinám. „Přesvědčily mě, že mají něco do sebe. Jedl jsem podle výživových tabulek, a tudíž jsem nemusel spořádat takové množství, jako bych potřeboval u normálního jídla. Porci masa jsem omezil na jednu týdně a začal vyhledával potraviny z rodinných farem. Začal jsem je objíždět, na některých pracoval a promýšlel, jak jim pomoci s prodejem. A také aby biopotraviny byly pro lidi co nejpřístupnější,“ vypráví Jan Šmarda. Za penězi se prý honit nemusel, vydělal je v hokeji.
Jablkům z Itálie, které supermarkety prodávají za 39 korun za kilo, říká italská voda v podobě jablka. „Ta od nás mají chuť, a ještě jsou na pultech o jednu či čtyři koruny levnější. Přesvědčil jsem majitelky brněnského obchodu, který zavážíme, že je lepší prodat více zboží s menší marží, než aby tam s vysokou cenou leželo tři týdny,“ říká Šmarda. Porovnává, že zelenina od nich bývá dva- až třikrát dražší než běžná chemicky stříkaná a hnojená. Prodávají ji hlavně v Brně a okolí. Většinou na farmě připravují lidem, školám a mateřským školkám bedýnky na míru, v brněnské prodejně si je plní sami. „Dobře se to ujalo, v krámě prodají 80 až 90 bedýnek týdně,“ vyčísluje.
Výjimečná brokolice
Jan Šmarda vozí stálým odběratelům jenom výpěstky z farmy rodiny Pospíšilových a přidává k nim biojablka od Bedřicha Plíška z Hořic v Podkrkonoší. Skoro se omlouvá za to, že sortiment během zimy zpestřuje brokolicí z Rakouska, kam to z Velké Bíteše není daleko. „I toho se ale chceme vyvarovat. Vše v bedýnce je možné vypěstovat na Vysočině a při dobrém uskladnění vydrží zboží do dubna.“ Před pár dny doprodal poslední brambory, červenou řepu, cibuli, dýni hokaido, pórek, topinambur a černou ředkev. V květnu pomalu začnou ředkvičky, saláty, jarní cibulka a špenát.
Podobných farem, jakou je Holubí Zhoř, v Česku přibývá. Stále jich je ale žalostně málo. „Pokud farmář začne dodávat do města, jeho kapacita se brzy vyčerpá. Většinou po měsíci už musí další lidi odmítat,“ říká Jan Valeška z Pro-Bio Ligy, která s organizováním biokošíku začala před pěti lety. Postupně rozšiřuje okruh farmářů i zákazníků, kteří si bedýnky vyzvedávají na jednom místě v Praze. Smyslem je, aby nešlo jen o nákup zeleniny, ale skutečně o podporu ekosedláka. Obsah bedýnky je v jeho gesci a rozmanitost se liší dle ročního období.
Přes e-shop lze objednat bedýnku s mrkví od tuzemského pěstitele, holandských rajčat, italských pomerančů, banánů z Jižní Ameriky a ananasu z Kostariky. Složení si každý může sestavit dle chuti. S dovážkou domů přijde nejmenší tříkilogramová bedýnka na 300 korun, největší desetikilogramová na 700 korun. S podporou konkrétního farmáře to moc společného nemá, mixují-li se plody z daleké ciziny. Dá se ještě věřit, že jsou bio? Jeden tuzemský velkoobchodník s ovocem a zeleninou tvrdí, že ve Španělsku je tak málo biosadů s mandarinkami, že se jenom v Česku stačí prodat za měsíc.