Úspěšný guvernér Texasu Rick Perry touží po Bílém domu, ale ani jeho Texasané ho volit nebudou »
Když republikán Rick Perry minulé úterý předával funkci přesně po 5144 dnech (více než 14 let) svému nástupci, byl nejdéle sloužícím guvernérem v dějinách Texasu. A desátým nejdéle sloužícím v dějinách USA. Místo toho, aby si bilanci dále vylepšoval, se dobrovolně uchýlil v politicky nízkém věku 65 let do důchodu. Všeobecně se však očekává, že místo výminku zahájí útok na Washington. Ale jeho Texasané, kteří ho už tolikrát podpořili ve volbách, ho od prezidentských ambic odrazují.
První propadák „Perry je náš fanoušek, několikrát u nás jedl a moc mu chutnalo,“ říká ve městečku West majitelka cukrárny Old Village Bakery Mimi Irwinová, která peče „kolaches“ podle receptů zděděných po českých předcích. „Mohl by našim koláčům zařídit takovou národní reklamu, jako kdysi udělal Lyndon Johnson pro barbeque, když před Bílým domem začal po texasku grilovat steaky,“ zasní se. „Byl by dobrým prezidentem, ale lidé dají na první dojem. A ten zanechal tristní,“ povzdechne si udržovaná šedesátnice.
Už před čtyřmi roky chtěl totiž vyzvat na souboj Baracka Obamu. Když v srpnu 2011 vstoupil do primárek, zdálo se, že republikáni mají ve slabém startovním poli svého loženého favorita. Podle průzkumů podporovala úspěšného texaského lídra třetina pravicových voličů ještě předtím, než stihl říct něco o svých plánech. Pak bohužel promluvil. „Vzal to ležérně. Myslel si, že má nominaci v kapse. Choval se jak pavián. Nemohla jsem věřit vlastním uším, co vypouštěl z úst,“ kritizuje ho Irwinová za vystupování, kdy se od něj mimo jiné dozvěděla, že ve spojeneckém Turecku vládnou teroristé anebo že správce národních rezerv je vlastizrádce.
V debatách Perry, který byl za čtvrtstoletí v texaském veřejném životě zvyklý pouze na vítězství, působil nepřipraveně. Poslední tragický lapsus přišel v televizní diskusi, když si nemohl vzpomenout, kterou federální agenturu v rámci svého programu minimálního státu jako hlava republiky zruší. Jeho propad přízně byl tak prudký, že brzy boj vzdal a svoji podporu slíbil Mittu Romneymu.
„Lidem nestačí, když se někam přiklátíš jako texaský vidlák a vypadáš jako týpek, se kterým se dá pokecat u piva. Perry se lidem nezdál na prezidenta dost chytrý,“ povzdychne si v Houstonu třicátník Sergio de Rooy, který jako vědec pracuje pro ropnou společnost Shell. Pochybuje, že by na tom něco změnily intelektuálsky působící brýle, které politik minulý rok začal na veřejnosti nosit.
Recept na zázrak Kdyby nebylo trapasů z minulých primárek, byl by i nyní favoritem, protože se může chlubit mnoha úspěchy. Jeho stát bez potíží proplul krizí a nebylo to jen tím, že leží na hlavním zásobníku americké ropy. Zatímco jinde se zavíraly fabriky, v Texasu vznikala nová pracovní místa, díky čemuž se sem přestěhovaly statisíce lidí. Počet obyvatel se za jeho vlády zvýšil o čtvrtinu. Začalo se mluvit o texaském zázraku, který stojí na nízkých daních, omezených erárních výdajích i co nejmenších regulacích. Takový model, který je vyzdvihován za svou přívětivost pro podnikatele a kritizován za špatnou kvalitu veřejného vzdělání a zdravotnictví, by Perry rád přenesl i na federální úroveň, o čemž napsal dokonce knihu.
Návrat k „základům národa“, kdy každý jede především sám na sebe, stojí v ostrém kontrastu k solidárním reformám, o které se během svých dvou mandátů pokoušel Barack Obama. Zvláště k povinnému zdravotnímu pojištění, které je podle Perryho slov „socialismem na americké půdě“. Není překvapením, že Texas patří ke státům s největším počtem občanů bez pojistky a že tu nastávající matky kvůli vysokým nákladům zanedbávají prenatální vyšetření.
Perry přitom podle rodinné tradice začal působit v řadách demokratů, a dokonce se za ně třikrát dostal i jako poslanec do texaské sněmovny reprezentantů. Na konci 80. let však přešel k republikánům. I v jejich dresu jen vyhrával. Nejdříve ho občané dvakrát vybrali do čela důležitého texaského zemědělského úřadu a poté do pozice zástupce guvernéra. O stupínek výše pokročil na konci roku 2000 poté, co byl potvrzen triumf jeho šéfa George W. Bushe v prezidentských volbách. Dosedl do jím uvolněného křesla a pak ho ještě třikrát obhájil.
Kovbojové a náhražky Jenomže jedna věc je uspět v Texasu, kde demokraté od roku 1994 nezískali žádný významný post s celostátní působností, a druhá zvítězit od Aljašky po Floridu. Mnoho lidí opakuje, že USA nejsou necelých osm let po odchodu Bushe juniora z Oválné pracovny připraveny na administrativu dalšího konzervativce s texaským akcentem. Zvláště když – jak uštěpačně poznamená britský levicový deník The Guardian ve svém srovnání obou politiků – „byla Bushova image drsňáckého kovboje jen uměle vyrobeným mýtem, zatímco u Perryho je to skutečnost“.
Perry, jehož rodokmen sahá až k prvním britským přistěhovalcům do Severní Ameriky, strávil dětství tvrdou prací na zapadlé bavlníkové farmě svých rodičů v západním Texasu, zatímco Bush se narodil do bavlnky bohaté rodiny na východním pobřeží a do státu osamělé hvězdy se přestěhoval jen kvůli byznysovým aktivitám svého otce. Perry studoval zoologii na obyčejné „zemědělce“ v College Station, zatímco Bush historii a ekonomii na nejprestižnějších univerzitách v Nové Anglii. Oba byli vojenskými piloty, ovšem George díky rodinným konexím v době vietnamské války „hrdinně“ hlídkoval nad USA, Rick se v postvietnamské době podílel na humanitárních misích v Africe a Guatemale. Zatímco Bush si prošel těžkým obdobím s náběhem na závislost na alkoholu, Perry je celoživotní skaut bez známých poklesků. Oba otcové dvou dětí jsou nábožensky založení muži, ale zatímco první svůj (až ve čtyřiceti letech nalezený) vztah k Bohu považoval za soukromou věc, druhý neváhal v době sucha vyhlásit tři dny modliteb k nebesům za seslání vláhy (nepomohlo to). O Perrym se traduje historka, jak při ranním joggingu za Austinem zahlédl kojota a hned ho pohotově zastřelil.
Takový Bush by maximálně přikázal skolit škodnou některému ze svých bodyguardů, trefuje se do předstíraného kovbojství bývalé hlavy USA The Guardian.
Je veřejným tajemstvím, že se ti dva přes řadu shodných názorů na hospodářskou politiku či etické otázky vůbec nemají v lásce.
Nedá se tedy čekat, že by exprezident nyní Perryho v jeho úsilí podpořil. Zvláště když jeho mladší bratr Jeb, který se v letech 1999 až 2007 osvědčil jako guvernér Floridy, už shání finance na kampaň, aby jako třetí z rodinné dynastie Bushů zasedl v Bílém domě. Příliš mnoho silných Překvapivější však je, že ho nechce podpořit ani domovská Republikánská strana. Její texaský šéf Steve Munisteri ve své kanceláři v Austinu dlouze přemýšlí a mlčky se kolébá v houpacím křeslem, jako by se rozhodoval, zda na otázku o Perryho šancích odpovědět upřímně, anebo zvolit nicneříkající diplomatickou odpověď. Nakonec z něj vypadne: „Je to velmi silný kandidát, ale jít do primárek bych mu nedoporučoval. Největší překážkou v úspěchu mu může být paradoxně jeho Texas.“
Kromě Perryho a Jeba Bushe má totiž v druhém nejpočetnějším státu USA svoji základnu i senátor Rand Paul z Kentucky, jehož otec byl za texaský obvod 16 let ve Sněmovně reprezentantů a sám před čtyřmi lety zkoušel získat prezidentskou nominaci. A čtvrtým aspirantem s texaskými kořeny je senátor a zdatný rétor Ted Cruz, který je miláčkem konzervativního hnutí Tea Party a který může být díky svému kubánskému původu atraktivní pro hispánské voliče.
Zatímco před čtyřmi lety byla republikánská nabídka v primárkách dost slabá, což nakonec vedlo k výběru neslaného nemastného Mitta Romneyho, kterého si v konečném zúčtování Obama namazal na toast, nyní je o post vyzyvatele velká přetahovaná. Ač se ještě nikdo jasně nevyslovil, ambice na nejvyšší post se předkládají guvernérům Chrisi Christiemu (New Jersey), Scottu Walkerovi (Wisconsin), Johnu Kasichovi (Ohio, má pro zajímavost částečně české kořeny) a zákonodárcům Marcu Rubiovi (Florida) či Paulu Ryanovi. Co jméno, to velká osobnost amerického veřejného života.
Tato tlačenice, v níž Perry rozhodně nevypadá jako ten s nejtvrdšími lokty, ostře kontrastuje s mrtvolným klidem na demokratické straně, kde se všeobecně předpokládá, že si o nominaci bez výrazných konkurentů řekne dlouholetá čekatelka, bývalá první dáma, exsenátorka a exministryně zahraničí Hillary Clintonová.
Rekordman popravčí Další překážkou v Perryho cestě do Washingtonu je obvinění, kvůli kterému mu hrozí trest až 99 let odnětí svobody. I levicový tisk ovšem připouští, že je to neudržitelný konstrukt.
V dubnu 2013 byla kvůli řízení v opilosti zadržena Rosemary Lehmbergová, žalobkyně v okrsku Travis. Guvernér požadoval, aby kvůli tomu odstoupila. Když to odmítla, zastavil financování jejího úřadu, což žalobci považují za zneužití jeho pravomocí.
Jiní Texasané v tom však vidí rozhodnost, kterou každý vysoce postavený představitel potřebuje mít.
Například profesor demografie Rogelio Saenz ze San Antonia odhaduje, že Perry by právě proto nemusel být špatným prezidentem, byť je k jeho šancím na vítězství skeptický. „Mohl by vyřešit dlouhotrvající problém, kterým je nepružná politika vůči přistěhovalcům z Latinské Ameriky. Slovně sice požaduje na federálních úřadech, aby zpřísnily hlídání hranice, ale sám proti nelegálům nic zásadního nepodnikl. Dobře si uvědomuje jejich důležitost pro hospodářství Spojených států,“ říká s tím, že jako republikánský šéf administrativy by v prosazení migrační reformy měl větší šance než kdokoli z Demokratické strany.
Při dvoutýdenní cestě po Texasu narazím jenom na jednoho člověka, který si Perryho kandidaturu vroucně přeje. Jmenuje se Scott Cobb a je to aktivista bojující za zrušení trestu smrti v USA. „Za tu dobu, co byl Perry v úřadě, podepsal příkaz k popravě 278 osobám. To je jasný rekord a on je na to evidentně hrdý,“ mračí se Cobb. „Pokud znovu zkusí kandidovat, bude to legrace. Zase se ztrapní a nám to přes jeho osobu jako před čtyřmi lety umožní zviditelnit téma trestu smrti,“ dodává už pobaveně. l
Byl by dobrým prezidentem, ale lidé dají na první dojem. A ten zanechal tristní.
O autorovi| Tomáš Nídr • spolupracovník redakce
