Bez mladých lidí, jejich energie, elánu, morálky a nápadů je naše budoucnost ještě nejistější
V Česku je zhruba osmnáct procent lidí ve věku do pětadvaceti let bez práce, což je více než dvojnásobek celorepublikového průměru. Prozatím nás může těšit, že jsme na tom s nezaměstnaností mladých lidí lépe, než představuje světový průměr – v zemích OECD je to 20 procent, v USA pak 26 procent a například ve Španělsku dokonce přes 46 procent.
Přitom je to právě mladá generace, která představuje naději pro stárnoucí Evropu. Bez mladých lidí, jejich energie, elánu, morálky a nápadů je naše budoucnost ještě nejistější. Především oni jsou schopni posouvat svět technologií, oni mění svět médií a bourají tradiční způsoby komunikace.
Proč, ale po škole nenastupují do svých vysněných, vystudovaných oborů? Proč narážejí na bariéru pevně vybudovanou střední generací, která se sice méně organizuje na Facebooku, ale o to urputněji drží své zaměstnanecké pozice? Odpověď je jednoduchá. Firmy, zejména dnes v ekonomicky nejisté době, dávají přednost lidem se zkušenostmi a praxí. Mladí se tak dostávají do začarovaného kruhu – chybí jim zkušenosti, a proto jsou „ekonomicky“ nevhodní, ale zároveň je nemají kde získat.
V Česku žije 1,8 milionu lidí ve věku od 14 do 26 let. S některými z nich jsme se letos setkávali v rámci komunitního programu Think Big, který Telefónica rozvíjí v několika evropských zemích. Letos jsme měli možnost spolupracovat s týmy mladých lidí, kteří se pustili do nejrůznějších projektů na podporu společnosti, v níž žijí. Think Big je koncipován Nadací O2 tak, že kromě peněz získají jeho účastníci také tréninky a školení, stejně jako pomoc mentora z řad zaměstnanců. Ti, kteří se projektu účastní, získávají především průpravu do pracovního života.
V diskusích, které s autory projektů vedeme nejen v Čechách, ale třeba i v Německu nebo Británii, často zaznívá, že kromě peněz je pro ně skutečně cenným benefitem to, že získávají praxi, vědomosti a zkušenosti. Ty je totiž postupně dovedou k dalším aktivitám a často k uvědomění si svého místa v životě, k vysněnému zaměstnání či podnikání. A často dospívají i k prvnímu vystřízlivění při střetu s realitou. Například mladí umělci, kteří chtějí založit nezávislé divadlo, narazili na magistrátní úředníky a jejich klotové rukávy. Urputnost a houževnatost s jakou se tito dosavadní bohémové blíží k cíli (získání stavebního povolení) je neuvěřitelná. Věřím, že jim dá do života víc než semestr teorií.
