Severoatlantickou alianci čeká transformace
Pokud chci zdůraznit význam pražského vrcholného zasedání Severoatlantické aliance (NATO) a Severoatlantické rady partnerství (EAPC), kterému jsme si již zvykli zkráceně říkat „pražský summit NATO“, nabízejí se dva historické mezníky, které stojí za zmínku.
Když 4. dubna 1949 ministři zahraničních věci Belgie, Dánska, Francie, Islandu, Itálie, Kanady, Lucemburska, Nizozemska, Norska, Portugalska, USA a Velké Británie podepsali ve Washingtonu Severoatlantickou smlouvu, jež vešla ve známost pod zkratkou NATO, byla naše vlast už déle než rok zbavena možnosti demokratického vývoje a černým symbolem této skutečnosti mohla být například plzeňská červnová poprava českého vlastence a hrdiny dvou světových válek generála Heliodora Píky. Když se v březnu 1999 členem NATO stala i Česká republika, uzavřelo se tím opravdu nelehké půlstoletí moderních českých dějin. Mimochodem stojí za zmínku, že konání summitu NATO v Praze má i přímý symbolický význam, protože právě tady byla v roce 1991 zrušena tehdejší Varšavská smlouva, a pro naši zem tak definitivně skončilo období „studené války“.
Summit je však především zaměřen na budoucnost a v této souvislosti bych chtěl zdůraznit několik faktů. Na prvním místě je potřeba hledat a nacházet řešení především s ohledem na nové bezpečnostní hrozby po událostech z 11. září loňského roku, ale současně i v důsledku nových pozitivních politických a bezpečnostních vazeb v Evropě i ve světě. Je jasné, že pokud chce NATO hrát významnou roli v globální bezpečnosti, je třeba ho transformovat Nemůže řešit pouze otázku rozšiřování a spolupráce s Ruskem, ale musí být především připraveno reagovat na neočekávané a často nepředvídatelné události.
Terorismus.
Jedním z klíčových témat o poslání NATO v novém bezpečnostním prostředí se stává problematika boje proti mezinárodnímu terorismu, respektive obrana proti němu. Předpokládá se, že Severoatlantická aliance na svém summitu přijme nové iniciativy, které zlepší alianční schopnosti vést moderní vojenské operace, že rozhodne o svém rozšíření o nové členy a současně o dalším upevňování nových vztahů s cílem efektivnější a především preventivní spolupráce v bezpečnostních otázkách.
Nové obranné schopnosti NATO musí být zaměřeny především na zvýšení flexibilnosti, schopnosti rychlého přemístění sil na velké vzdálenosti a jejich okamžité bojové nasazení. Z našich zkušeností víme, že k tomu je nutné stanovit priority, kterých však nemůže být mnoho, protože pak nejsou prakticky žádné. Cílem zvýšení aliančních vojenských schopností je mimo jiné odstranit dosavadní transatlantické rozdíly ve vojenských technologiích, ale i ve vojenských výdajích. To se musí projevit ve zlepšení spolupráce členských zemí NATO v oblasti vyzbrojování, ve zmírnění některých technologických omezení a liberalizaci vývozní politiky.
Český podíl.
Toto vše musí být i výzvou pro český průmysl a velkou příležitostí pro český obranný průmysl. Příležitosti je potřebné plně využít především k urychlení nezbytných strukturálních změn, vedoucích ke zvýšení pružnosti a výkonnosti celého obranného průmyslu České republiky. Jen jeho širší zapojení do mezinárodní spolupráce, nákup špičkových licencí, transfer moderních technologií a účast zahraničního kapitálu v českých podnicích povede ke zvyšování podílu při realizaci konkrétních projektů NATO a zvyšování podílu České republiky na plnění společných cílů aliance.
Rozšiřování.
Zkušenosti a poznatky z více než tříletého působení České republiky, Maďarska a Polska v Severoatlantické alianci, ale i z mezinárodního boje proti terorismu po 11. září 2001, daly impuls k úvahám o dalším rozšiřování. Vstupem do NATO posílí noví členové svou bezpečnost a současně se prohloubí demokratický charakter dané země, což přispěje k dokončení transformačních procesů v těchto zemích. Na druhou stranu postupná stabilizace nových členů přispěje k řešení regionálních krizí a dále posílí bezpečnost v celém euroatlantickém prostoru. Ovlivňujícím faktorem jsou bezesporu i oboustranně kvalitativně nové vztahy mezi NATO a Ruskou federací. V tomto kontextu předpokládám, že na summitu bude rozhodnuto o podstatném rozšíření NATO, což v Evropě nadobro překoná někdejší rozdělení z doby studené války.
Nové vztahy.
Mezi priority NATO patří vytváření nových vztahů, a to především v politické a bezpečnostní spolupráci. Je potřebné dokončit vytvoření institucionálních vazeb s Evropskou unií a to tak, že společná zahraniční a bezpečnostní politika bude založena na konkrétní vojenské spolupráci a konkrétní účasti, čímž se dosáhne efektivnějšího využití zdrojů a naplní se požadavek USA na spravedlivější rozdělení odpovědnosti. Významné je zlepšení vztahů s Ruskou federací, které vyústilo k vytvoření Rady NATO-RF v Římě v letošním roce, což umožňuje hledat společný postup a nacházet vzájemnou shodu v klíčových oblastech. Vzájemné vztahy se rozvíjejí i s Ukrajinou a byl zahájen dialog o jejím zájmu o kandidátství na vstup do NATO. Vzhledem k tomu, že bezpečnost Evropy je úzce spojena s bezpečností a stabilitou v dalších regionech, je veden dialog se zeměmi ve Středomoří, některými zeměmi severní Afriky, ale i Blízkého východu. Převážná většina zemí dnešního světa si uvědomuje, že NATO v novodobé historii je nejúspěšnější politicko-vojenskou organizací, zajišťující bezpečnost evropských a severoamerických spojenců a stabilitu v celém euroatlantickém regionu. Předpokládám, že závěry přijaté na pražském summitu NATO významným způsobem ovlivní budoucí směřování Severoatlantické aliance a především pozitivně ovlivní euroatlantickou bezpečnostní stabilitu. Lépe připravené NATO významně přispěje i k prevenci před možnými teroristickými útoky.
Vysoké uznání.
Česká republika má zájem na úspěchu všech jednání pražského summitu. Zdůrazňuji, že stejně jako vláda udělala maximum pro jeho přípravu, chce se podílet také na jejím zdárném průběhu, následné prezentaci a uplatňování závěrů v praxi. Ani v době rozsáhlých letních povodní, které zasáhly značnou část našeho území - včetně hlavního města Prahy – jsme neuvažovali o přerušení příprav nebo dokonce o zrušení pořadatelství. Setkání v české metropoli, kterého se zúčastní na 46 nejvyšších představitelů členských zemí Severoatlantické aliance a zemí partnerských, považuji pro naši republiku a její hlavní město za vysoké uznání dosavadní integrace České republiky do NATO, i za výraz plné důvěry v naše hostitelské a pořadatelské schopnosti, včetně důvěry v zajištění bezpečnosti pro vrcholné představitele jednotlivých delegací.
