Ministr obrany uvažuje o změnách v tendrech na transportéry a nákladní auta
KAREL KÜHNL (50) Čerstvý padesátník a současný český ministr obrany Karel Kühnl, který pochází z rodiny diplomata, vystudoval práva v Praze a ekonomii ve Vídni. I na vojně byl v Rakousku. Tam také v 80. letech působil jako novinář na volné noze. V letech 1987 až 1993 pracoval v Mnichově pro rozhlasovou stanici Svobodná Evropa jako ekonomický redaktor a analytik. Po převratu se v roce 1991 stal ekonomickým poradcem předsedy české vlády a současně vedl tým jeho poradců. Pět let byl českým velvyslancem ve Velké Británii. V červnu 1997 se stal ministrem průmyslu a obchodu. Ve vládě vydržel do července 1998, posléze byl zvolen poslancem. Ministrem, tentokrát obrany, byl podruhé jmenován počátkem letošního srpna. Kühnl byl původně členem ODA, v roce 1998 vstoupil do US-DEU. Momentálně je prvním místopředsedou strany. Je ženatý, má syna a dceru. Mluví anglicky, německy a částečně také rusky.
EURO: Čeho chcete na ministerstvu obrany dosáhnout? Jaký je váš cíl? KÜHNL: Základní funkcí armády je zajistit bezpečnost republiky. A bezpečnost republiky se dá zajistit spoluprací v rámci aliance a vynaložením vlastních prostředků. Mým cílem je zajistit obě tyto větve. Aby podle plánu běžela reforma, přeměna na profesionální armádu, její vybavení moderní technikou, příprava armády na činnost v zahraničních misích, příprava na pomoc policii a integrovanému záchrannému systému a tak dále. Hodně se soustředím na otázky ekonomického řízení ministerstva.
EURO: Zrovna nedávno vás ale opustil zkušený ekonomický náměstek Dzvoník. Před ním odešel ještě jeden náměstek. KÜHNL: Ten odešel dávno předtím, než jsem přišel na ministerstvo. Znamená to, že jsem je musel nahradit stejně kvalifikovanými lidmi. Což se mně, myslím, podařilo. Trošku ještě od Nového roku pozměním vnitřní strukturu jednotlivých úseků tak, aby byly všechny ekonomické otázky soustředěny pod jedním náměstkem. V rámci reformy je také třeba dotáhnout integraci úřadu ministerstva a generálního štábu s cílem zabránit duplicitám.
EURO: Já jsem naopak slyšel, že mezi ministerstvem a generálním štábem to skřípe, že vzniká taková, řekněme, komunikační propast. Že si vás generálové příliš neoblíbili. KÜHNL: Odmítám otázku „já jsem slyšel“, to není správný začátek věty. Řekněte mi nějaký důkaz. Neříkejte „slyšel jsem“, ale „říkal ten a ten“, „dokázáno je to tím a tím“.
EURO: Slyšel jsem historku, že jste například přesunul náčelníkovi generálního štábu tiskovku s jeho německým protějškem na jiný den, jen abyste na ní mohl vystoupit. Je to jedna z řady historek a já se vás ptám, jestli jsou mezi vámi a generály nějaké nejasnosti? KÜHNL: Kvůli takovéhle prkotině…
EURO: Pár takových „prkotin“ krátce po nástupu do funkce, a pak jsou z toho problémy. Nebo myslíte, že ne? KÜHNL: Kdybychom měli takové problémy, tak zajásám, že práce je hotová. Kdy bude nějaká tiskovka, no, nezlobte se na mě, to myslím, že existují vážnější problémy. Integrace ministerstva obrany a generálního štábu je složitý manévr. Oba ty systémy byly zaběhané, vše běželo po civilní linii a pak i po linii čistě armádní. Ruší se celé útvary, kde byly po dvou, se vytváří jeden menší, společný. To přece něco znamená! Samozřejmě, připravuje to velké problémy a nenaráží to vždy a všude na pochopení. To je pravda. Ale takovými historkami mě leda pobavíte.
EURO: Takže vy máte pocit, že vás ministerští úředníci a vojáci přijali bez problémů? Že máte přístup ke všem informacím? Necítíte žádný blok? KÜHNL: Otázka přístupu k informacím… musím vědět, že ty informace chci a potřebuji. Samozřejmě mám přístup k informacím, ale opakuji donekonečna, že dobrý a špatný ministr se rozlišuje podle toho, jak kvalifikované otázky klade svým podřízeným. A na to já se stoprocentně soustředím.
EURO: Nejprve musíte vědět, na co se ptát. Myslíte, že jste do toho pronikl? KÜHNL: Musím vědět, kudy se dostat k informaci o tom, že informaci potřebuji.
EURO: Přesně tak. Myslíte si, že to víte? KÜHNL: Samozřejmě. Tomu věnuji skoro veškerý svůj čas. V nejrůznějších podobách.
EURO: Vnímáte to jako souboj s ministerským aparátem? KÜHNL: Ne. Ani nemám pocit, že mi ministerský aparát odmítá informace. Já jsem člověk systému a nemyslím si, že systémově je poloha ministra souboj s ministerstvem. Systémově je poloha ministra spolupráce s ministerstvem, kterou si někdy musí vynutit. Nehodlám dělat souboje, hodlám dělat svou práci. Kdybych narazil na to, že někdo nebo nějaká část ministerstva mi v tom brání, tak to by bylo zle.
EURO: Ptám se na to i proto, že vaši předchůdci byli na rozdíl od vás bývalí profesionální vojáci. KÜHNL: Konkrétně dva.
EURO: Bylo jich víc. Kostelka, Tvrdík, Vetchý… KÜHNL: Ano, vlastně Vetchý byl také voják. Univerzitní voják.
EURO: Chci tím říct, že měli k armádnímu prostředí blíž než vy. KÜHNL: Úkolem ministra přece není být velitelem jednotky. Jeho úkolem je být vrcholným orgánem politického rozhodování v daném ministerstvu, být součástí vlády a v rámci vlády zajišťovat, aby obrana byla brána vážně. Myslím, že to se daří. Je úplně jedno, jestli ministr je nebo není voják. Dokonce si celoživotně myslím, že ministr obrany nemá být voják.
EURO: To já také, ale situace v Česku byla jiná. KÜHNL: Já si nemůžu na své předchůdce stěžovat. Dělali tu práci nejlépe, jak mohli. Oni prožili na ministerstvu dobu, kdy se postupně připravovaly dvě verze reformy a myslím, že v tomto směru odvedli velký kus práce.
EURO: Proto jsem se vás na začátku ptal, co chcete na ministerstvu dokázat. Vaši předchůdci prosazovali poměrně radikální reformy, přišli s něčím originálním. KÜHNL: To neprosazovali oni.
EURO: Ano, bylo to na zadání vlády, to je pravda, ale armáda vyvíjela docela silný tlak, aby se něco změnilo. KÜHNL: No… No… Bylo to zadání vlády. A dokonce jeden z mých předchůdců, v okamžiku, kdy se to zadání radikálně změnilo, reagoval odstoupením. Myslím, že reforma je dnes připravena tak, že z ní už nelze ubírat. Je doopravdy na minimu. V řadě druhů vojsk máme už jen jeden kus (zbraní). A méně než jeden je nula. To já nedovolím.
EURO: Nedávno se obdobně vyjádřil prezident Václav Klaus, který je také proti specializaci a rušení některých druhů vojsk. KÜHNL: Postoj vrchního velitele armády je v této věci stejný jako postoj můj. A jako postoj celé armády a postoj vládní reformy.
EURO: Jste jako zástupce Unie svobody dostatečně silný člen vlády? Ustojíte případný tlak na proškrtání reformy? KÜHNL: Velice pevně doufám, že si ve vládě nikdo nedovolí ani náznakem tu otázku takto postavit. Kdybych měl pocit, že by tato vláda považovala otázku obrany za otázku síly politických stran, tak v takové vládě bych neseděl. Ani vteřinu. Ale já jsem si naprosto jistý, že to tak nebude. Že vláda bude o obraně republiky rozhodovat kvalifikovaně, a ne podle toho, která strana je silnější a která slabší. A pokud jde o mou schopnost získat dostatek informací a relevantně ve vládě argumentovat, tak to se musíte zeptat kolegů ministrů.
EURO: V roce 2000 dosáhl podíl vojenských výdajů na HDP dvou procent, vláda se pak dokonce zavázala jít ještě o dvě desetiny procenta výš, po roce 2002 to už ale neplatí. Oproti plánům z původní koncepce přijde obrana do roku 2008 o více než 40 miliard korun. KÜHNL: To motáme několik věcí do sebe. Je pravda, že před několika lety platila teze, že se armádní rozpočet má udržovat zhruba na 2,2 procenta HDP, ovšem včetně výdajů na zahraniční mise, nákladů na nákup letadel… Je fakt, že v roce 2003 byla reforma, jak se říká, přepracována na nový zdrojový rámec. Z tohoto pohledu po dobu pěti šesti let jakoby získá méně, ale rozhodně to neznamená snižování armádního rozpočtu. V žádném roce nedojde ke snižování. Armádní rozpočet se prostě jen bude zvyšovat pomaleji. Nicméně nechci tvrdit, že jsem nadšený z toho, že i dnes se znovu při plánování rozpočtů armády do roků 2010–2012 otevírá téma, že by jejich nárůst měl být ještě menší. Je sice možné hledat vnitřní úspory, už jsme také nějaké našli, je možné některé projekty rozložit na delší dobu, a tím ušetřit, ale není to možné dělat v nějakém zásadním rozměru. To už by se dotýkalo podstaty reformy, to už by se asi musela vypracovat reforma nová. Jsem ale přesvědčen o tom, že něco takového nikdo z vlády neplánuje.
EURO: Vy si myslíte, že by něco takového bylo vůbec možné? Udělat další reformu armády a armádu ještě zmenšit? KÜHNL: Možné je všechno.
EURO: I bez definitivního zrušení některých druhů vojsk? KÜHNL: To ne. Ale pokud by se nějaká budoucí vláda rozhodla, že budeme mít armádu za dvacet miliard ročně, že se bude skládat ze tří elitních jednotek, které budeme vysílat jako expediční sbory ven, a jinak nebudeme mít žádné další vojáky, tak to je možné. Já bych ale nic takového neudělal a v takové vládě bych neseděl ani vteřinu. Bylo by to nezodpovědné, ale možné. Možné je třeba i nemít armádu vůbec. Ale byla by to blbost.
EURO: V NATO začíná platit pravidlo, že čtyřicet procent pozemních sil má být schopno nasazení v zahraničních misích a osm procent by v těch misích už mělo být. Pro českou armádu to vychází zhruba deset tisíc a dva tisíce vojáků. Kdy jsem schopni tento závazek splnit? KÜHNL: Ono těch osm procent je řekněme takový neoficiální budoucí standard NATO, to není nikde.
EURO: Tohle jste tvrdil nedávno v rozhovoru pro Lidové noviny a já jsem se snažil zjistit, jak je to doopravdy. A je to jinak. KÜHNL: Ale pozor, pozor, neformální dohody v rámci NATO bývají ty nejdůležitější.
EURO: Tady už ale o žádnou neformální dohodu nejde. KÜHNL: Není to tak, že by to někde bylo podepsáno černé na bílém. Ale bezpečně k tomu směřujeme, celé NATO. My teď na příští rok navrhujeme do misí, pokud to sněmovna schválí, asi 850 vojáků. To je asi tři a půl procenta ze všech lidí v uniformě. Takže ještě máme velkou rezervu. Musíme být během několika málo let schopni vyslat i těch osm procent, samozřejmě bude-li to potřeba. V ideálním světě by to vůbec potřeba nebylo.
EURO: Armáda je tu ovšem od toho, aby byla připravena na všechno, protože žádný ideální svět neexistuje. KÜHNL: Samozřejmě. Ideální svět by byl, kdyby nebylo potřeba nikoho nikam vysílat.
EURO: Realita je jiná. KÜHNL: Těch čtyřicet procent vojáků schopných nasazení v zahraničních misích., tak daleko ještě nejsme. Ale nejsme od toho zas tak vzdáleni. Když na to přijde, tak jsme schopni připravit skoro jakoukoli jednotku k rotování v misi.
EURO: Třeba v případě zdravotníků toho schopni nejste. KÜHNL: To jsou relativně malé počty. Těch čtyřiceti procent dosáhneme někdy v roce 2007. To je můj odhad.
EURO: Co se děje s oběma velkými modernizačními tendry? Mám na mysli obrněné transportéry a tatry. Byly už podepsány smlouvy? KÜHNL: Nic převratného se zatím nestalo. V případě kolových obrněných transportérů byla najata velmi renomovaná a zkušená poradenská firma, která obdobné věci připravovala už i pro jiné armády. Proto, aby ten proces byl zaručeně nezpochybnitelný. Aby byl právně a organizačně dokonale připraven a nemohlo dojít k žádným pochybnostem. Druhou otázkou ale je technicko-taktické zhodnocení, kolik a jakých transportérů vlastně potřebujeme.
EURO: To znamená, že připouštíte i změnu jejich počtu? KÜHNL: Je zřejmé, že je potřebujeme. Armáda prostě nemůže a nebude chodit pěšky. Ale kolik a jakých? Já jsem se tou otázkou samozřejmě zabýval, na začátku jsem znal jen to celkové číslo. A za daných kritérií, tak, jak byla nastavena, to asi odpovídá. Ale je otázka…
EURO: Počkejte, vy chcete měnit zadávací kritéria tendru? KÜHNL: Myslím, že se do těch kritérií musíme podívat. Musíme. Myslím, že se vyplatí znovu zhodnotit, zda určité druhy vojenských činností, které nejsou určeny přímo do postavení v první linii, opravdu nutně musí jezdit v obrněných kolových transportérech s vybavenou věží s kanonem. Jestli by třeba nemohli jezdit v lehce obrněném skříňovém kontejnerovém automobilu.
EURO: Takové názory kritizující původní kritéria tendru se objevovaly už za vašeho předchůdce. KÜHNL: Já to ale neříkám jako kritiku, chraň pánbůh. Prostě to stojí za zvážení. Neušetříme zdaleka všechny peníze. I ty lehčí dopravní prostředky budou něco stát. Ale budou stát míň. Podstatně míň. To už za zvážení stojí.
EURO: Co tím myslíte, že to stojí za zvážení? Už to zvažujete? Kdo to zvažuje? KÜHNL: Myslím tím přesně to, co jsem řekl. Stojí za zvážení, do jaké míry je opravdu nezbytné, aby vybavení jednotlivých transportérů bylo tak superdetailně specializované pro ty jednotlivé části. Navíc někteří kolegové, jejichž hlas beru vážně, a to i z opozice, jsou toho názoru, že možná není nutné postupovat cestou nákupu opravdu kompletně bojového vozidla, tedy i s tou kompletně vybavenou a poměrně vysokou věží, která bude do značné míry bránit možnostem leteckého transportu. Ten projekt je podle mě v tuto chvíli správný, ale jsem připraven uvažovat pružně. Ale vyvozovat z toho závěr: žádné transportéry, to je falešné.
EURO: A jak to vypadá s nákupem nákladních tater? KÜHNL: Tam máme jeden zvláštní problém. Víme, že je absolutně nezbytné nahradit zastaralé nákladní automobily, které armáda používá. Ale ty tatry, abych byl přesný, nákladní auta, tatry škrtněte… Protože v tom je právě ten problém. Už z důvodů reklamy nesmím jmenovat žádnou firmu, čili jsem žádnou nejmenoval..
EURO: O nákupu tater ale přece rozhodla vláda. KÜHNL: Já jsem nejmenoval. Problém je totiž v tom, že existují pravidla. Mezinárodní pravidla v rámci Evropské unie umožňují armádám zadávat zakázky nikoli cestou veřejné otevřené soutěže, ale přímo vybrané firmě. Pokud se ovšem jedná o válečný materiál. A ten materiál je nějak definován. Zatím vedeme spory, zda ten náš požadavek na ty tat…, tedy na ta nákladní auta, zda to tam spadá, nebo ne. Budeme muset na toto téma diskutovat i s Evropskou komisí. Pokud se ukáže, a já v to velmi doufám, že budeme schopni tento střední terénní nákladní automobil dostat do škatulky válečný materiál, tak samozřejmě budeme postupovat cestou zadání zakázky domácímu výrobci.
EURO: Jak to chcete udělat? Přebarvit to auto na zeleno? KÜHNL: To se nedá udělat. Bude to prostě muset odpovídat kritériím příslušné směrnice Evropské unie. Přebarvení na zeleno rozhodně nestačí. Ale já myslím, že to půjde.
