Přeceněný šarm Baracka Obamy

Spojené státy změnily svůj přístup k Číně, ta to považuje za provokaci

Tygr je dle čínského horoskopu silné a energické zvíře. Rok ve znamení tygra, který začal 14. února, bude prý neklidný, plný náhlých změn a emocí. Právě neklid, změny a emoce charakterizují poslední vývoj čínsko-amerických vztahů. Zaznívají dokonce i hlasy, že pokud by tyto země spolu nevycházely, znamenalo by to největší globální riziko. A to v době, kdy se svět pomalu vzpamatovává z recese.

Test tolerance Čínská média se shodují, že Američané by měli „napravit“ pošramocené vztahy s Čínou. Poslední kroky Spojených států označují za test tolerance a Obamovo chování berou jako hru s názvem Znepřátelení Číny. Číně vadí především Obamův souhlas s prodejem zbraní Tchaj-wanu, neustálá kritika podhodnoceného kurzu jüanu vůči dolaru a upozorňování na cenzuru internetu v Číně. „Obama neustále rýpe do Číny na všech možných frontách,“ napsal list China Daily. Číňané tvrdí, že americkým lídrům to vždy zabere určitý čas, než pochopí, jak s nejlidnatější zemí světa jednat. V poslední době Číňané posílili své sebevědomí a dávají to patřičně najevo. Poukazují na to, že v zemi žije čtvrtina světové populace a i v době krize se mohou chlubit rychle rostoucí ekonomikou. „To pro Spojené státy znamená hodně, stejně tak pro zbytek světa,“ konstatuje China Daily.
Jedním z důvodů, proč v uplynulých měsících byly Spojené státy vůči Číně shovívavé a dle některých komentářů až podlézavé, je fakt, že Čína byla největším americkým věřitelem. Jenže to již od prosince loňského roku neplatí. Z nedávno zveřejněných dat amerického ministerstva financí vyplývá, že Číňané snížili své investice do amerických dluhopisů a největším vlastníkem těchto cenných papírů v hodnotě bezmála 769 miliard dolarů se stalo Japonsko. Čína v prosinci prodala krátkodobé a dlouhodobé bondy za více než 34 miliard dolarů a na konci roku měla v dluhopisech uloženo 755,4 miliardy dolarů. Během posledních pěti měsíců se Čína zbavila cenných papírů za 45 miliard dolarů.
Liou Jü-chuej, ekonom na Čínské akademii sociálních věd, pro China Daily konstatoval, že nyní nastal vhodný čas pro snížení investic do amerických dluhopisů, protože debaty kolem zadlužení v zemích Evropské unie posílily dočasně dolar. Z dlouhodobého hlediska ale nejsou žádné signály, které by mluvily proti oslabování dolaru. Riziko pro majitele dluhopisů představuje i růst deficitu USA a nízké úrokové míry, které se blíží nule. O tom, že se Čína začne zbavovat dluhopisů, se spekulovalo již delší dobu. Čínští ekonomové už dříve poukazovali na to, že by země měla své investice diverzifikovat. A navíc se premiér Wen Ťia-pao nechal několikrát slyšet, že se obává o další vývoj amerických dluhopisů, a opakovaně žádal po Spojených státech ujištění, že čínské investice v USA jsou bezpečné.

Měna jako prostředek Je zřejmé, že Čína využívala své pozice největšího věřitele Spojených států i jako politický nástroj. „Čínští představitelé alokovali rezervy a pokusili se tlačit na USA. Ty měly zastavit kritiku postoje čínské vlády k domácí měně a k obchodní politice,“ citovala agentura AFP profesora Eswara Prasada působícího na Cornell University. Zaznívají ale i hlasy, že snížení investic do amerických dluhopisů bylo čistě obchodním rozhodnutím.
Zastánci těchto názorů argumentují tím, že transakce provedla Čína již v prosinci, kdy byly vztahy se Spojenými státy ještě relativně přívětivé. Politické implikace by se proto neměly přeceňovat. Čína si prý navíc dobře uvědomuje, že si Spojené státy i přes současné problémy udrží pozici nejsilnější ekonomiky světa. Neočekává se též, že by se v nejbližší době změnil finanční systém, ve kterém hraje rozhodující roli coby světové měny právě dolar. Žádná země zatím nemá dostatek sil, aby se měřila se Spojenými státy v ekonomické síle. Ani Čína. Ekonomové také poukazují na to, že investice do amerických dluhopisů zachránily Čínu před značnými ztrátami, které by mohly nastat v případě, pokud by investovala devizové rezervy na jiných trzích. Jenže někteří čínští analytici zase nabádali vládu, aby začala dluhopisy prodávat, pokud „se Spojené státy budou jen slepě dívat na čínskou reakci k americkému odhodlání prodat Tchaj-wanu zbraně“.
Globální analytická a konzultační společnost Eurasia Group poukazuje na to, že v době, kdy se světové hospodářství pomalu vzpamatovává z nejhlubší recese za posledních padesát let, růst a stabilita mohou být ohroženy zvyšujícím se napětím mezi Spojenými státy a Čínou. Vývoj jejich vztahu označuje Eurasia Group za největší riziko pro letošní rok. A rozhodně nejde o osamocený názor. K podobným závěrům došla i studie vypracovaná společností PricewaterhouseCoopers. Ta tvrdí, že vztah Číny a USA má dopad na globální ekonomiku jako celek. „Vztah Spojených států a Číny se ocitl na křižovatce a v následující dekádě bude procházet po hrbolaté cestě,“ píše se v reportu Nautilus Institute.
Kritici Číny tvrdí, že místo toho, aby se země stala ekonomickým a politickým hráčem, zneužívá monetární politiky. Čínské komunistické vedení prý stále manipuluje měnou a ovládá zahraniční obchod. Čína dokáže uměle snižovat ceny zboží, čemuž nemůže zbytek světa konkurovat. Vyváží produkty za dumpingové ceny. V listopadu loňského roku dosáhl deficit Spojených států v obchodu s Čínou 22 miliard dolarů. Je logické, že americké firmy volají po sankcích vůči Číně. Minulý rok zavedly Spojené státy tarify na pneumatiky a ocelové trubky. Čína tento krok nenechala bez odezvy. Následovala odvetná opatření na dovoz amerických automobilových součástek a kuřecího masa. Čína tak reagovala nikoli proto, že by Američané prodávali své výrobky za dumpingové ceny, ale aby ukázala svou zlost, že nemůže prodávat pneumatiky na americkém trhu.

Historické souvislosti Napětí ve vztazích mezi USA a Čínou není ničím novým. Spojené státy se po skončení občanské války v roce 1949 postavili na stranu Čankajška, který se svými přívrženci uprchl před Maovými komunisty na Tchaj-wan. Udržení míru na ostrově bylo dlouhá léta bodem sváru mezi oběma zeměmi. Nevraživost zesílila po Eisenhowerových výhrůžkách atomovým útokem na Čínu a po čínské anexi Tibetu. Normalizace vztahů mezi oběma zeměmi nastala až v roce 1972, kdy do nejlidnatější země světa zavítal tehdejší americký prezident Nixon.
Jenže roku 1989 čínské vedení krvavě potlačilo demonstraci na náměstí Tchien-an-men v Pekingu. Spojené státy poté zakázaly prodej zbraní komunistickému režimu. V roce 1996 odvolala Čína svého velvyslance z Washingtonu na protest, že USA vydaly vízum bývalému tchajwanskému prezidentovi Li Teng-chujovi. O tři roky později NATO zasáhlo čínskou ambasádu v Bělehradě a Čína začala krutě potlačovat hnutí Fa-lun-kung.
Po nástupu Baracka Obamy do funkce se zdálo, že Spojené státy a Čína se přestaly navzájem dráždit. A že USA přistoupily na to, že krize pomohla Číně dostat se mezi světové velmoci. Číňané byli Obamou při jeho listopadové návštěvě Pekingu nadšeni. „Západní vnímání Číny se postupně mění. Obama nejednou během svého asijského turné konstatoval, že USA se nebudou snažit potlačovat vzestup Číny, ale vítají ji jako silného a prosperujícího hráče v mezinárodním společenství,“ napsala v komentáři kupříkladu agentura Nová Čína. O co větší nadšení vzbudila Obamova návštěva v samotné Číně, o to větší rozpaky vyvolaly v USA výsledky, jichž dosáhl. Kritici dodržování lidských práv v Číně se museli smířit s tím, že se Obamova schůzka s čínskými lídry točila především kolem ekonomiky. Obama ještě před cestou vyslovil podporu politice jedné Číny a nesetkal se s dalajlamou, který přiletěl do Washingtonu loni v říjnu. Navíc Obamova administrativa opakovaně prohlásila, že Čína nemanipulovala měnou proti dolaru.

Jaká vlídnost? Jenže měsíce vstřícného postoje vůči Číně nepřinesly Spojeným státům naprosto nic. Obama si doma vysloužil kritiku, že Číňanům až příliš ustupuje. Loni, když se Hillary Clintonová stala americkou ministryní zahraničí, vybrala si Čínu jako destinaci pro svou první zahraniční cestu. Prioritou jejích jednání, pro někoho překvapivě, nebyla lidská práva, ale snaha dohodnout se na obchodní spolupráci a na opatřeních proti klimatickým změnám. Jenže uplynul rok a Clintonová změnila tón. Obviňuje Čínu, že buduje informační oponu, která dle ní nahradila železnou oponu z doby studené války. Ministryně též podporuje Google, který poukazuje na cenzuru čínského internetu. Barack Obama zase odsouhlasil prodej zbraní na Tchaj-wan za šest miliard dolarů. Čína očekávala, že se o těchto dodávkách bude diskutovat. Vláda se však spletla. Navíc, dle některých médií, Amerika na poslední chvíli původně plánovaný obchod s vojenskou technikou ještě navýšila. A pak se Obama setkal s dalajlamou.
Číňané chování Obamova kabinetu považují za provokaci. Jenže pokud by se sami sebe upřímně zeptali, co nabídli Spojeným státům výměnou za „vlídnou tvář“, odpověď by zněla, že naprosto nic. Číňané nepodpořili Ameriku v její snaze zpřísnit sankce vůči Íránu a v Kodani, kde se rokovalo o opatřeních proti změnám klimatu, urazili amerického prezidenta, protože na jednání místo prezidenta Chu Ťin-tchaa poslali úředníky v nižších pozicích. Pokud ale Američané očekávali, že dokážou přimět Čínu, aby se chovala podle jejich tužeb, bylo to naivní. Přecenili osobní šarm Baracka Obamy.