S paní ministryní mám velmi korektní vztahy, říká ústřední ředitelka VZP
Jiřina Musílková je absolventkou Vysoké školy ekonomické v Praze. V rámci amerického Health Insurance studijního programu získala certifikát pro risk management, v Českém manažerském centru absolvovala Management Development Program. Pracovala nejprve jako matematička-analytička v Podniku racionalizace řízení a výpočetní techniky v Jindřichově Hradci a jako ekonomka ve Strojobalu Rozkoš. V letech 1991 až 1992 byla ekonomkou a vedoucí hospodářsko technické správy v Okresní nemocnici v Jindřichově Hradci. Odtud odešla do pražského ústředí Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, kde pracovala jako ekonomka a později jako prokuristka. Od roku 1998 stojí v čele VZP. Jiřina Musílková je vdaná, má čtyři děti, jako záliby uvádí knihy, hudbu, zahrádku.
EURO: Ke konfliktu zdravotních pojišťoven a ministerstva zdravotnictví kolem vyhlášky o úhradách zdravotní péče se nyní přidal spor o komisi pro rozmisťování přístrojové techniky. O jak velkých částkách komise rozhoduje? MUSÍLKOVÁ: Jde o provozně nebo investičně nákladnou techniku. Ale podstatný je objem péče, kterou pořízení techniky vyvolá, a odpověď na otázku, zda nebude nadbytečná nebo vícenásobně poskytovaná. Nové kapacity, které na základě rozhodnutí přístrojové komise nasmlouváme, představují náklady za péči pro naše pojištěnce.
EURO: A teď vám vadí, že ministerstvo bez konzultace s vámi změnilo statut a složení komise v neprospěch zdravotních pojišťoven. MUSÍLKOVÁ: To také. Ale především jde o to, že ministerstvo zdravotnictví často rozhoduje rozdílně od názoru komise. Jsem názoru, že tím zbytečně zvyšuje náklady na zdravotní péči. Například rozhodnutí o vybudování dialyzačního pracoviště ve fakultní nemocnici v Motole bylo odloženo z roku 2003 a najednou loni v prosinci bez souhlasu pojišťoven schváleno. Hlasování o lineárním urychlovači pro Baťovu nemocnici ve Zlíně bylo odloženo v březnu 2003, loni v září komise urychlovač odmítla, ale v říjnu ho paní ministryně zdravotnictví schválila.
EURO: Četnost rozhodnutí Milady Emmerové, která jsou v protikladu s rozhodnutími komise, je větší než u jejích předchůdců? MUSÍLKOVÁ: Ano. Každý ministr má právo samostatně o některých věcech rozhodovat, ale jde o to, aby technika byla rozmístěna v souladu s možnostmi pojišťoven její provoz financovat.
EURO: Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) a ostatní pojišťovny se dál na práci přístrojové komise nebudou podílet? MUSÍLKOVÁ: Odvoláváme své zástupce a vypovídáme smlouvy o spolupráci v rámci komise. Ty mají tříměsíční výpovědní lhůtu.
EURO: A komise bude dál pracovat bez vás? MUSÍLKOVÁ: Komise byla nejdříve šestnáctičlenná, nyní je devatenáctičlenná a pojišťovny měly šest zástupců. Takže komise může bez nás dál rozhodovat. Své rozhodnutí nám dá na vědomí a my smlouvu buď uzavřeme, nebo ne.
EURO: Dá se říct, že vztahy VZP a dalších zdravotních pojišťoven s ministerstvem nebyly nikdy tak špatné, jako nyní? MUSÍLKOVÁ: Nedá. Za sebe musím říct, že mám s paní ministryní velmi korektní vztahy.
EURO: Jak to vypadá? Například si tykáte? MUSÍLKOVÁ: To vůbec ne, netykáme si, ale je vůle k jednání, k tomu, abychom se sešly. Ale rozhodnutí, která pak z ministerstva vycházejí, nejsou s pojišťovnami konzultována. To je problém. Nebereme ministerstvu právo rozhodnout dle svého uvážení, ale pojišťovny jsou plátci nákladů na zdravotní péči, máme data, časové řady, můžeme ke každému problému udělat analýzy. Nikoho to však nezajímá.
EURO: Úroveň práce úřadu ale nelze oddělit od jeho šéfa. MUSÍLKOVÁ: Já nevím, pod jakým tlakem je paní ministryně. Asi pod velkým. Samotné ministerstvo o mnohých materiálech řekne, že byly zpracovány mimo něj, takže my někdy ani nevíme, na koho se obracet. Když vezmu vyhlášku o úhradách zdravotní péče, kterou nedávno paní ministryně přes náš nesouhlas podepsala, tak se k ní hlásí Česká lékařská komora, hlásí se k ní i zástupci nemocnic. Takže ministerstvo třeba něco vydá a úředníci vám pak důvěrně řeknou: Ale my jsme to nezpracovávali.
EURO: Jaká je Milada Emmerová ministryně? MUSÍLKOVÁ: Myslím, že má velkou vůli dostat zdravotnictví do dobrých kolejí. Chápu ji jako člověka, ale nestačí některé věci vidět a přát si je jako lékař, je třeba také respektovat ekonomickou realitu. A tady to paní ministryni, obávám se, dobře nepřipravují.
EURO: Třeba náměstci nebo poradci? MUSÍLKOVÁ: Já nevím, kdo paní ministryni připravuje materiály. Třeba poradci nebo náměstci. Je to složité. Máme třeba vše směrovat na pana náměstka Slámu, jenže my jsme - teď mluvím za zdravotní pojišťovny - dávali své připomínky mnohokrát, ale nebere se na ně zřetel.
EURO: Přičemž Petr Sláma je členem správní rady VZP. MUSÍLKOVÁ: Ano, teď je nově členem naší správní rady.
EURO: Vyhláška o úhradách zdravotní péče vyvolala a patrně ještě vyvolá velký hluk. Kdy se naposledy podařilo dosáhnout dohody mezi pojišťovnami a nemocnicemi o výši úhrad? MUSÍLKOVÁ: Naposledy to bylo ohledně úhrad péče na druhé pololetí 1999. Potom se snaha o dohodu postupně vytrácela. Zlom přinesla vyhláška ministra Bohumila Fišera, tehdy to bylo formou vládního nařízení, o úhradách na první pololetí 2001.
EURO: To je ta vyhláška, kvůli které podali senátoři stížnost k Ústavnímu soudu? MUSÍLKOVÁ: Ano.
EURO: A proč teď chcete iniciovat další stížnost, když o té první ještě nebylo rozhodnuto? MUSÍLKOVÁ: Možná, že to právě urychlí rozhodování o té první stížnosti.
EURO: Domníváte se, že k vydání vyhlášky chybí ministerstvu zdravotnictví zmocnění? MUSÍLKOVÁ: Ano.
EURO: Proč je ta Fišerova vyhláška tak památná? MUSÍLKOVÁ: Protože rozhodla, že se má platit nad rámec zdrojů a nastavila vysoko výdajovou křivku. Už od roku 1997 začaly náklady růst rychleji než zdroje a právě v roce 2001 byl první odkup nedobytných pohledávek, který měl přinést stabilizaci a náklady měly dál jít dle příjmové křivky. To se kvůli vyhlášce nestalo. Je třeba říct, že například pro letošní první pololetí jsme byli těsně před dohodou, ale je vždycky problém, když se začnou objevovat signály, že by ministerstvo snad mělo připravit něco lepšího a že rozhodne, aby pojišťovny platily víc. Mimoto segment lůžkové péče zahrnuje malé nemocnice, velké nemocnice a odborné léčebné ústavy a jejich zájmy se různí.
EURO: Kdy se jedná o úhradách? MUSÍLKOVÁ: Permanentně. Například teď jsme zahájili jednání o úhradách na druhé pololetí 2005, tedy na období po ukončení platnosti současné úhradové vyhlášky.
EURO: A je šance, že dosáhnete dohody? MUSÍLKOVÁ: To je teď předčasné hodnotit. Obecně ale současná vyhláška možnost dohody snižuje, ne-li přímo eliminuje.
EURO: To rozdílné nastavení křivek je hlavní důvod, proč tvrdíte, že ministerské propočty dopadů úhradové vyhlášky nejsou správné? MUSÍLKOVÁ: Ono je všechno dost složité, než aby se to dalo vyjádřit jednou větou. Ale pro zjednodušení lze říci, že křivky jsou podstatný důvod. V roce 2001 byla výdajová křivka nastavena na vyšší základnu než příjmová. A od té doby se ještě interval mezi oběma křivkami mírně rozevřel v neprospěch příjmů. To znamená, že jestliže mi přibude na zdrojích pět procent, je to méně než když se o pět procent zvýší výdaje.
EURO: Když ministerstvo nebo lékařská komora tvrdí, že vyhláška počítá se zvýšením výdajů jen o tři procenta, které mohou pojišťovny pohodlně pokrýt ze zvýšených příjmů, tak nemají pravdu? MUSÍLKOVÁ: Index 103 procenta je mýtus. Nelze plošně mluvit o růstu o tři procenta. Když vezmeme například léčebny pro dlouhodobě nemocné, tak téměř ze třetiny platíme sociální případy a k tomu plus třináct procent. Pokud nemocnice ošetří víc, než stanovuje index, musíme jim to zaplatit. Ale hlavně u zdrojů vycházíme při sestavování pojistných plánů z čísel, která nám dává ministerstvo financí a ministerstvo práce a sociálních věcí. Především o růstu mezd, nezaměstnanosti a o inflaci. Na tom postavíme modelaci pro příjmovou stránku a tyto peníze rozdělíme do výdajů. Čili my už ty peníze máme rozdělené.
EURO: A počítali jste v pojistném plánu se zvýšením úhrad? MUSÍLKOVÁ: Ano, ale s mírným, opravdu mírným růstem. S nějakým dalším zvýšením se nepočítalo. Zvýšené náklady, které jsou nám vnuceny, uhrazujeme z budoucích příjmů, takže nám vznikají závazky po lhůtě splatnosti. Loni na podzim se stalo, že některé pojišťovny řekly: víc peněz už nemůžeme dát. To si VZP nemůže dovolit. Chtěli jsme letos naše závazky po lhůtě splatnosti začít snižovat, protože ony dvě křivky se nemohou dál rozevírat, ale musí se k sobě přiblížit.
EURO: Takže to, co teď stanovilo ministerstvo, jde nad rámec vašeho pojistného plánu? MUSÍLKOVÁ: Ano.
EURO: Kolik máte závazků po lhůtě splatnosti? MUSÍLKOVÁ: Ještě nejsou přesná čísla, ale vypadá to na devět miliard korun na konci loňského roku.
EURO: A o kolik jste to chtěli letos snížit? MUSÍLKOVÁ: O miliardu.
EURO: A o kolik se to naopak kvůli vyhlášce zvýší? MUSÍLKOVÁ: Ta nejhorší varianta říiá, že asi o pět miliard korun. Záleží na tom, na jakém výkladu vyhlášky se dohodneme s partnery při přípravě dodatků ke smlouvám. Problém s vyhláškou není jen ekonomický, ale i právní. Ministerstvo by si mělo nechat od pojišťoven vyložit, zda to vůbec budeme schopni převést do právní řeči a do dodatků ke smlouvám, protože dodatek je přezkoumatelný soudem. To není jen tak legrace, že někdo někam něco napíše a pojišťovny ať na základě toho platí.
EURO: A budete to schopni převést do právní řeči? MUSÍLKOVÁ: Právníci teď na tom usilovně pracují.
EURO: Vyhláška je po právní stránce horší než ty předchozí?
MUSÍLKOVÁ: Je horší.
.
EURO: Jaké jsou vaše pohledávky za plátci pojistného?
MUSÍLKOVÁ: Včetně penalizace to na konce loňského roku bylo asi třicet miliard korun. Z toho je přibližně 22 miliard po lhůtě splatnosti.
EURO: Je naděje na jejich odkup konsolidační agenturou? MUSÍLKOVÁ: Myslím, že teď už se asi naděje ztratila. V září na tripartitě připustil pan ministr Sobotka, že si umí představit ještě poslední odkup pohledávek, ale za podmínky, že zdravotnictví nebude dál prohlubovat deficit.
EURO: Souhlasíte s názorem, že neexistuje přímá úměra mezi zdravotním stavem lidí a objemem finančních prostředků vkládaných do zdravotnictví? MUSÍLKOVÁ: Naprosto. Pokud jde o vyhlášku, projeví se negativně na finanční situaci ve zdravotnictví, ale zdravotní péče se výrazně nezhorší.
EURO: V médiích jste prohlásila, že v návrhu koncepce zdravotnictví Milady Emmerové postrádáte představu státu o organizaci zdravotnictví a o vývoji veřejného pojištění. Jaká je vaše představa? MUSÍLKOVÁ: Mělo by se začít ujasněním rolí. My dnes peníze vybíráme, odpovídáme za ně, ale někdo jiný rozhoduje, jak máme platit. To je špatně. Státní správa by měla stanovovat základní parametry a kontrolovat jejich dodržování, pojišťovny by měly mít takové postavení, aby byly řádnými hospodáři. Rádi bychom se formulování takovýchto představ zúčastnili.
EURO: Měli jste možnost. MUSÍLKOVÁ: Možnost… Pan premiér mě pozval, abych se zúčastnila práce expertní skupiny na úřadu vlády, ale nic se nepodařilo. Problém se bohužel dostal do politické roviny a argumenty odborníků zůstávají opomenuty. A když se něco stane politickým problémem, nemáte šanci dobrat se k dobrým odborným výsledkům.
EURO: Myslíte si, že je možné, aby to přestalo být politickým problémem? MUSÍLKOVÁ: Myslím si, že šance pořád je. Na začátku devadesátých let jsme byli v Nizozemsku a divili jsme se, jak úspěšně procházejí zdravotnické zákony parlamentem. A oni říkali, že je to normální, že si všichni uvědomují, že to mohou být příště oni, kdo bude ve vládě a bude muset problém řešit. Takže když ho budou společně řešit hned, usnadní si pozici v budoucnu.
EURO: Koncepce ODS je vám bližší než představa ministerstva zdravotnictví? MUSÍLKOVÁ: Zatím jsme viděli jenom Modrou šanci. Pro mě je příslibem to, že se neustupuje od solidarity. Což neznamená, že by nemělo být víc pilířů financování. Dnes se všechno platí jen z veřejného pojištění a pak je problém, když například skončí náhradní vojenská služba a neví se, jak to nahradit. Je třeba, aby se na financování zdravotnictví podílely i komunální rozpočty, určitě krajské rozpočty, určitě sami občané, určitě by měla být možnost připojistit se na nadstandardní služby. Jsme jeden z posledních států, které tohle nepromýšlejí.
EURO: Myslíte si, že koncepce Marie Součkové nebo Jozefa Kubinyiho byly lepší než ta současná? MUSÍLKOVÁ: Myslím, že k pochopení ekonomické reality měl nejblíž pan ministr Kubinyi.
EURO: A nejdál? MUSÍLKOVÁ: Současná koncepce. Bohužel. Opakuji, že je mi blízké, co chce paní ministryně Emmerová. Jsme všichni v zásadě sociálně cítící lidé, ale od ekonomické reality se nedá utéct. Soudím, že koncepci je třeba zásadně přepracovat. V dnešním stavu je těžko stravitelná a když ji čtete, máte dojem, že se vracíte někam jinam. Popírají se věci, které jsou v Evropě zažité. Jednou se u nás zavedl systém veřejného pojištění a těžko se vrátíme k nějaké národní zdravotní službě. Je to možné, ale pak je třeba změnit zákony a zdravotnictví by na tom bylo hůř. Vždycky si na to vzpomenu, když se jedná o rozpočtu a ministr financí říká: krátit, krátit výdaje. Neumím si představit, že by rozpočet zdravotnictví každý rok podléhal takové diskusi.
EURO: Vy byste si jako ministryně věděla se zdravotnictvím rady? MUSÍLKOVÁ: To není otázka pro mě. Ministr je politická funkce a já nejsem politik. Nicméně si myslím, že ministrem zdravotnictví nemusí být nutně lékař. Zkušenost z Německa, kde byl ministrem Horst Seehofer a připravil poměrně dobrou reformu, říká, že je to možné.